Podrobení úsudku

Pozná mka o podř í zení vlastní ho ú sudku uč ení cí rkve je Igná cem formulová na tak, ž e se mnohý m zdá nejen př ekonanou, ale př í mo pohorš livou: „Abychom si ve vš em poč í nali sprá vně, musí me vě ř it, ž e bí lé, které vidí m je č erné, když to hierarchická cí rkev rozhodne“. *

Kaž dé rč ení je nutno umí stit do vlastní ho kontextu; v tomto př í padě do kontextu ví ry. Pro usnadně ní si př edstavme tř i situace. První nastá vá, když porovná vá me dva ná zory na stejné racioná lní ú rovni. Z opodstatně ný ch dů vodů si mů ž eme utvoř it jistý a tř eba odliš ný ú sudek od toho, k ně muž doš el jiný č lově k. V takové m př í padě nemů ž eme vyž adovat podrobení se, ale rozumnou diskusi porovná vají cí argumenty. V dopise O posluš nosti Igná c upozorň uje, aby byla taková rozprava vedena s mí rností, pokojně, objektivně a tak, ž e když dojde k porovná vá ní dů vodů, ž e se např ed zú č astně ní osvobodí od vá š ní, které znehodnocují zdravý ú sudek,

V druhé m př í padě jde o stejnou situaci: chceme dojí t k lepš í mu pozná ní vě ci. Ale do diskuse vstupují dvě nestejné osoby: laik a odborní k. V té to situaci je moudř ejš í dá t za pravdu odborní kovi, i když nejsme schopni vlastní m uvaž ová ní m postihnout vš echny jeho dů vody. Č asto se nezbytnost cí rkevní posluš nosti dokazuje podobný mi motivy. Zdů razň uje se, ž e universá lní cí rkev shromaž ď uje zkuš enost moudrý ch a svatý ch mnoha staletí, ž e vě domosti př edstavený ch š iroce př evyš ují znalosti jedné osoby, atd. Podř í zení se cí rkvi tedy vypadá odů vodně ně. Ale je omezené, protož e kaž dá zdů vodnitelnost musí mí t sprá vné hranice.

Je zde vš ak ješ tě tř etí mož nost. Dojde ke konfrontaci dvou ná zorů, které pochá zejí z rů zný ch ú rovní pozná ní. Na jeden takový př í pad poukazují ř eč tí filosofové. Kaž dý den si mů ž eme vš imnout, ž e oč í m a smyslů m vů bec se zdá, ž e ně co vidí, ale rozum se sobě vlastní solidností doká ž e, ž e je to nemož né. V tom př í padě prohlaš ujeme, ž e jsme podlehli iluzi: vidě li jsme ně jaký př edmě t jako „bí lý “ a ono to př itom tak není. Platon a vš ichni velcí ř eč tí metafyzici upozorň ují, ž e je tř eba jí t za soudy rozumu a nedů vě ř ovat „mí ně ní “ smyslů, které mohou mí t odliš né „vidě ní “.

V kř esť anské literatuř e potká vá me podobný problé m, ale polož ený na vyš š í ú roveň. O vě cech Bož í ch mů ž eme rozumem př emý š let a mí t rů zná mí ně ní. Ale souč asně ž ijeme ve ví ř e a vyzná vá me, ž e její dogmata př evyš ují vš echen intelekt. Jen „duchovní “ vidě ní odkryje jejich pravdivý smysl. Od chví le, kdy jsme př esvě dč eni, ž e je ná m toto duchovní vidě ní př edá vá no skrze cí rkev, nebudeme mí t nejmenš í potí ž podrobit vlastní „intelektuá lní “ ú sudek, naš e „mí ně ní “ zjevené pravdě.

Duchovní pravda je meta‑ logická, př esahuje argumenty rozumu ‑ opakují č asto nedá vní vý chodní autoř i. Staví se do tradice mnichů; ti totiž odmí tali diskuse o dů vodech ví ry jako neuž iteč né a š kodlivé. V době arianismu se svatý Ř ehoř Naziá nský vyhý bal diskusí m o Trojici. * Igná c ve své době př ijal podobný postoj k otá zce o predestinaci. Oba jsou vedeni stejný m motivem: nechtě jí „sniž ovat ví ru na boj o prestiž “ s č istě lidský mi pohnutkami (Ř ehoř Naziá nský ). * A Igná c pí š e: „Když jsme se vzdali veš keré ho ú sudku, musí me bý t př ipraveni a ochotni ve vš em poslouchat pravou snoubenku Krista, naš eho Pá na, kterou je naš e svatá, hierarchická Matka cí rkev“. *

Ruš tí autoř i nazý vají tuto dispozici ne jednoduš e př elož itelný m pojmem cerkovnosť . Nejde o pouhou „posluš nost cí rkvi“. Označ uje spí š e zvlá š tní perspektivu do ní ž musí me umí sť ovat vš e, co myslí me. Duchovní pravda je totiž společ ný dar, podstatně cí rkevní. Vý raz té to disposice je skryt ve slovech A. Chomjakova: „Č lově k v cí rkvi nenajde nic, co by mu bylo cizí; nachá zí zde sama sebe, avš ak ne již ve slabosti své duchovní osamocenosti, ný brž v sí le duchovní a intimní jednoty se svý mi bratry a svý m Spasitelem“. * Do pekla jde kaž dý na vlastní ú č et; do nebe je mož né jí t jen ve spojení s druhý mi v cí rkvi Kristově. *

⇐ Предыдущая 48 49 50 51 52 53 545556 57 Следующая ⇒