Zjevení

„Uvaž ovat jak se v utrpení bož ství zdá nlivě skrý valo a nyní se tak ná dherně zjevuje a ukazuje“. * Duchovní vidě ní je vlastně „zjevení “, teofanie, zá sah Bož í milosti. Meditace č tvrté ho tý dne se zamě ř ují na zprá vy z evangelia, které jsou vš ak doplně ny i jiný mi, abychom tak ř ekli informacemi „apokryfní mi“: od svaté ho Jakuba a Josefa z Arimatie. Zdá lo by se, ž e Igná c chtě l tento tý den vyplnit druhotnou materií, neboť evangelia zachycují jen má lo udá lostí. Nezapomí nejme ale, ž e Igná c touž í po co nejvě tš í dů vě rnosti se vš emi biblický mi postavami, chce uhá dnout jejich hnutí srdce vů č i Jež í š i, aby si pak mohl př ivlastnit podobné postoje. V dneš ní době vyzý vá k takové mu chová ní př i č etbě Pí sma koptický mnich Matha el Meshin, skuteč ný č lově k vý chodu. Rozliš uje mezi „meditací akademickou“, která studuje pouhý smysl slov a „zbož nou meditaci“, která ná m pomá há vstoupit dovnitř, do svě ta evangelií, abychom mohli slyš et jejich hlas a vmyslit se do mentality osob, které zde potká vá me. *

„Př edevš í m se uká zal Panně Marii ‑ č teme v exercicií ch; ač koliv se o tom nemluví v Pí smu, má se to mí t za ozná mení, když se ř í ká, ž e se zjevil tolika jiný m. Neboť Pí smo př edpoklá dá, ž e má me rozum, jak je psá no: „Také vy nerozumí te? (Mt 15, 16)““. *

Rozum, který ná s vede k tomuto rozjí má ní jistě není rozum spekulativní, ale ten, který R. Guardini nazý vá př irozený m „kř esť anský m smyslem“, jenž ná s prová zí, když chceme chá pat Mariina tajemství, nebo „ cí rkevní smysl“, bez které ho, zdů razň uje Losský, by ú cta k Matce Bož í nedosá hla své bohatosti a krá sy. * Pokud ně kdo hledá pro toto rozjí má ní pomoc, najde ji ve vý chodní tradici v již vzpomenuté m ikonografické m motivu: Maria znepokojená pochybnostmi pod kř í ž em dostá vá ve chví li Jež í š ovy smrti pouč ení. V tom smyslu je ona první m tvorem, který má bý t potě š en.

Meditace o tom jak se Jež í š uká zal Pavlovi ‑ Igná cem vlož ená mezi té mata o vzkř í š ení - se ná m zdá mimo souvislost, př edbí há č as. Ale je v linii vý chodní ikonografie. Na ikoně Nanebevstoupení č i Letnic vidí me mezi jiný mi i tvá ř apoš tola ná rodů. Kritikové ř í kají, ž e kaž dé pravé umě ní se snaž í zachovat jednotu č asu a mí sta. Pro ikonu „mí sto“ je př esaž nost prostoru a „doba“ je vě č nost. Proto je svatý Pavel př ipojen k ostatní m apoš tolů m. Takový je té ž smysl meditací o vzkř í š ení.

Zjevová ní se Jež í š e není omezeno na č tyř icet dní po velikonocí ch. On vykoná vá „ú ř ad tě š itele“ bě hem staletí. Igná c sá m o tom mě l velmi č asté zá zrač né zkuš enosti. Ale není to zá zrač nost tě chto udá lostí, která př itahuje. Faktem je, ž e vě ř í cí kaž dý kř esť an, je pozvá n otevř í t oč i a jaký msi způ sobem zahlé dnout oslavenou realitu („ontologickou“ ‑ ř í ká Evdokimov) již vykoupené ho svě ta. Vž dyť svatý Pavel nepovaž uje zjevení Krista na cestě do Damaš ku za odliš né, od toho, které mě li ostatní apoš tolé a proto i on se prohlaš uje za svě dka „vidě né “ skuteč nosti. „Kdo nevidě l Boha, nemě l by o ně m mluvit“ pí š e mnohem pozdě ji Evagrius. * A patř í to pro „vidě ní “ ve smyslu ješ tě š irš í m, obecně kř esť anské m. Ve zjevení se Petrovi, kde trojí vyzná ní lá sky se vztahuje na trojí zapř ení, je ú loha tě š í cí ho Krista dá na do vztahu s odpuš tě ní m hř í chů. Je to motiv, který zachycujeme u vý chodní ch spisovatelů vychovaný ch v tradici pé nthos. Podle Jana Zlatoú sté ho jedna jediná slza uhasí celou vý heň vin a smyje neč istotu hř í chu. *

Té ma kají cí ho hř í š ní ka, který objevuje tvá ř milosrdné ho Krista inspiruje nejpě kně jš í č á sti romá nů Dostojevské ho. Takto nechá vá mluvit své ho ideá lní ho starce, Zosima v Bratř í ch Karamazový ch: „Bratř i moji, nemě jte strach z hř í chů lidí, milujte č lově ka i v jeho hř í chu“. * A jestliž e budeme chtí t nazí rat ve zjevení se Tomá š ovi na sí lu utě š ují cí ty, kteř í jsou slabí ve ví ř e, i o tom velmi vý ř eč ně mluví jeden text Dostojevské ho. V dopise z roku 1854 pí š e:

„Sá m o sobě vá m ř í ká m, ž e jsem synem své ho století, synem nevě ry a pochybností až po tuto chví li. A tak to zů stane až po hrob. Kolik hrozný ch muk mě stá la a ješ tě stojí ž í zeň po ví ř e, která je v mé duš i tí m silně jš í, č í m ví ce rostou argumenty proti ní. Nicmé ně Bů h mi posí lá chví le, ve který ch je vš e jasné a vš e posvá tné. A v tě chto chví lí ch jsem mohl slož it své vyzná ní ví ry: vě ř it, ž e zde není nic krá sně jš í ho, hlubš í ho, milová ní hodně jš í ho, rozumně jš í ho a dokonalejš í ho než Kristus a ž e nejen neexistuje nic jemu podobné ho, ale ‑ a ř í ká m to s vroucí lá skou ‑ nic takové ho existovat nemů ž e. A ješ tě ví ce: kdyby mi ně kdo doká zal, ž e Kristus se pohybuje mimo pravdu, bez vá há ní bych dal př ednost zů stat radě ji s Kristem než s pravdou. “*

⇐ Предыдущая 47 48 49 50 515253 54 55 56 Следующая ⇒