Pravidla správného smýšlení

Velmi vý ř eč ná jsou naopak pravidla „pro pravé smý š lení, které musí me mí t v bojují cí cí rkvi. “* Př i té to př í lež itosti poznamenejme, ž e Pravidla tvoř í pro Igná covu dobu jistou novinku a odpoví dají dů lež ité změ ně v jeho osobní m ž ivotě. On, který ješ tě př ed kně ž ský m svě cení m opouš tí svů j vysně ný ideá l pouti do Svaté země, na cestě do Ř í ma pochopil, ž e s Kristem se potká vá me v cí rkvi. A tak první mš i svatou, kterou chtě l slavit v Betlé mě zbož ně prož í vá v bazilice Santa Maria Maggiore. Na tomto pozadí dostá vají Pravidla o smý š lení s cí rkví svů j zvlá š tní vý znam.

Př i povrchní m č tení vypadají znač ně polemicky a jakoby se dotý kaly jen okrajový ch vě cí, jako např. problé m rozž atý ch sví cí v kostele, obrazů, ostatků, postů, diskusí jimiž je lé pe se vyhnout, atd. Igná ci nejde o obranu té č i oné normy katolické ho ž ivota. Ale lež í mu na srdci ochota př ijí mat cí rkev takovou jaká je, jako compositio loci, mí sto, kde se setká vá me s Kristem. Ona je taková jaká je ‑ ať ve svý ch vně jš í ch zvycí ch a projevech, č i v, bohatství své „pozitivní “ nebo „scholastické “ nauky.

Otcové a duchovní vý chodní autoř i nemě li v oblibě dokazová ní nezbytnosti cí rkve neboť ona sama svou plností dá vá dostateč ný argument bohatství m svý ch projevů, jako pleroma zbož š tě lé ho lidství. * Otcové se dí vají na pokř tě né a biř mované kř esť any jako na zcela zasvě cené společ enství jež celé, tedy jako komunita, vykoná vá liturgickou služ bu; je utvoř ena, aby v celé š í ř i realizovala duchovní mateř ství skrze ví ru, lá sku a modlitbu. *

⇐ Предыдущая 48 49 50 51 52 535455 56 57 Следующая ⇒