Úcta k trpícímu Kristu.

Pobož nosti vztahují cí se na muka Pá na Jež í š e se zač aly rozví jet ve stř edově ku a to př edevš í m poutě mi do Svaté země, rozjí má ní m Kř í ž ové cesty, zobrazová ní m Ukř iž ované ho realistickou formou atd. Setká me se ale s vý chodní mi autory, kteř í tvrdí, ž e takové to chová ní je proti duchu vý chodní cí rkve a projevy té to ú cty klasifikují jako „latinismus“. Z jaké ho dů vodu doš lo k tomuto odmí tá ní? Myš lenka, která vedla nedá vné ruské teology k ná mitká m vů č i pobož nostem k trpí cí mu Kristu je povahy dogmatické: kř esť an má vidě t bož skou moc a sí lu i v nejkrajně jš í m poní ž ení, v ké nosi. Kř í ž musí zá ř it slá vou, ví tě zství m nad zlem. *

Jedná se bezpochyby o vyzná ní kř esť anské ví ry. Ta ale roste pomalu a prochá zí období mi zkouš ek, č i pochybností. Podle vý chodní tradice i Matka Bož í musela zakouš et utrpení tě chto zkouš ek. Podle pojetí Origena a svaté ho Basila, proroctví o meč i, který má proniknout srdcem blaž ené Panny (Lk 2, 35), se vztahuje na tě ž kou pochybnost u paty kř í ž e Kristova. O č em Maria pochybovala? Na ikoná ch ji vidí me s pohledem zneklidně ný m ‑ podobný m tomu, který má svatý Josef na obraze Narození. Mariin snoubenec je ď á blem v podobě pastý ř e pokouš en nevě ř it v bož ství dě ť á tka Jež í š e. Matka pod kř í ž em je naopak př epadena pochybnostmi o smyslu Mesiá š ova lidství: proč se musel Bů h na zemi narodit a trpě t a umř í t takový mto způ sobem? A tak Jež í š se k ní obrá til z kř í ž e se slovy: „Matko, neplač nade mnou! “ Vzneš ený rů st „blahoslavené, která uvě ř ila“ (Lk 2, 45) dostá vá poslední pouč ení: pochopení moudrosti kř í ž e.

Kontemplovat trpí cí ho Krista, kdy je bez sí ly a bez slá vy, neznamená oslabení ví ry, ale naopak její posilně ní a vyzná ní Jež í š ova bož ství v jeho poslední ké nosi, v koneč né m poní ž ení. Ž e ná s takový pohled mate? Smyslem meditace o umuč ení je př ekoná ní tě chto rozpaků a hluboké uctí vá ní slá vy neviditelné ho Boha ‑ nyní již s pevnou ví rou.

Na konci Pasternakova romá nu Doktor Ž ivago je mlč ky polož ena otá zka: jaký smysl mohou mí t ta v komunistické pohromě ztracená desetiletí? Zdá se, ž e lidský ž ivot ztratil svů j smysl. Jako odpově ď autor vklá dá bá seň nazvanou V olivové zahradě : „Duš e je smutná až k smrti... Ale kniha ž ivota dospě la až ke strá nce drahocenně jš í vš ech posvá tný ch vě cí. Nyní se má naplnit to, co bylo napsá no; nechej tedy, ať je to dovrš eno. Amen“. *

⇐ Предыдущая 45 46 47 48 495051 52 53 54 Следующая ⇒