Tři stupně pokory

Vnitř ní svoboda (indiference, apá theia) se zí ská vá postupně a s obě tmi. Ve snaze tento postup popsat, zvě tš ují Otcové č asto poč et stupň ů v pokoř e, lá sce, modlitbě, odř í ká ní, atd., * neboť ony jsou jaký msi odrazem celkové ho rů stu ž ivota v Bohu. Igná c mluví o stupní ch „pokory“ v obecné m smyslu a označ uje je podle velmi jednoduché ho sché matu: 1. chtí t odmí tat alespoň tě ž ký hř í ch; 2. odvrhovat kaž dý i vš ední hř í ch; 3. chtí t ná sledovat Krista a napodobovat ho, nakolik je to mož né, i v chudobě a nuznosti spolu s touhou „bý t považ ová n spí š e za poš etilce a blá zna pro Krista, který byl jako první za takové ho považ ová n, než za moudré ho a rozumné ho v tomto svě tě “. *

„Poš etilost pro Krista“ je jeden z typů svatosti š iroce zná mý jak na Zá padě tak ješ tě ví ce na Vý chodě; patř í sem vě hlasní ruš tí jurodivije. * Nará ž ka, kterou na to té ma dě lá Igná c, je vý mluvná. Ukazuje, ž e poslední motiv volby v ž ivotě je za hranicí lidské moudrosti č i rozumnosti. Tato volba je oprá vně ná, srozumitelná jen v lá sce ke Kristu, ospravedlně ná jen touhou „aby mě ná š Pá n vyvolil k té to tř etí nejvě tš í a nejlepš í pokoř e, abych ho ví ce napodobil, bude‑ li v tom stejná nebo vě tš í služ ba a chvá la jeho bož ské Velebnosti“. * V tomto př í padě již nejde o rozhodová ní se mezi „vě cmi“ ví ce č i mé ně nutný mi, lepš í mi č i horš í mi, ale jde o volbu osoby samé ho Spasitele v odpově di na to, ž e on si ná s svobodně zvolil jako ty, které uč iní společ ní ky své ho dí la.

⇐ Предыдущая 43 44 45 46 474849 50 51 52 Следующая ⇒