Pravidla pro udělování almužen

Pravidla pro udě lová ní almuž en

V exercicií ch, které jsou vypracová ny tak, aby doš lo k radiká lní mu rozhodnutí o ž ivotní m postoji se př edpoklá dá, ž e almuž na slouž í „ke zlepš ení a obnově vlastní ho ž ivota a své ho stavu“. * Př i té př í lež itosti se mů ž e nané st také problé m toho, jak se zř í kat bohatství kvů li ná sledová ní chudé ho Krista. Je potř eba tedy i v tomto př í padě uplatň ovat obecné normy stanovené pro vš echny volby. Jednotlivé pozná mky, které Igná c k té to vě ci dá vá jsou inspirová ny ze zkuš enosti ohledně dobroč inné ho už í vá ní peně z, kterou zachycuje svatý Jan Klimak. * Doufá se, ž e budou dobř e spravová ny z lá sky k Bohu, avš ak lehce se ztratí indiference vů č i nim. Mimo to dlouhá mniš ská zkuš enost doká zala, ž e rozdě lová ní dober v př í padě ř eholní ch slibů. Proto kanonické prá vo pro tyto př í pady stanovilo rů zné ú pravy. *

Igná c nemohl zná t praxi jakou např. mě li byzantš tí mniš i. Je proto tí m zají mavě jš í fakt, ž e cituje tzv. „Kartaginský koncil“. * Ale byla to př edevš í m jeho nadpř irozená intuice, která ho vedla k sepsá ní zá kladní ch norem obezř etnosti, které jsou v linii s monastickou tradicí.

Tř i dvojice lidí

Igná c jako i celá asketická tradice Otců bojuje proti zá kladní neř esti označ ované termí nem „vlastní vů le“ nebo „tě lesná vů le“. * Ne mnoho autorů v dě jiná ch kř esť anské spirituality upozorň ovalo na nebezpeč í, které se v té to neř esti skrý vá. * S velký m ú silí m to č inil svatý Dorotej z Gazy. Tento muž vyzý vá k nekompromisní mu rozboř ení „obrovské zdi č ní cí mezi č lově kem a Bohem“, „balvanu, na ně jž se nará ž í “. * Nenechá vá svá nalé há ní bez popisu oně ch př eká ž ek. „Vlastní vů le“ není nutná schopnost chtí t ani ve vlastní m slova smyslu ú kon svobodné vů le; jde o hnutí vá š ně, ná klonnost (prospá theia) zaš tí tě ná „spravedlivý m ná rokem“, „ospravedlň ová ní m sebe“ (diká ioma), snaha ospravedlň ovat chybnou cestu, abych se nemusel vracet zpě t k ná sledová ní Krista, prostě „umí ně nost“ (monotoní a) setrvat v omylu. Takž e bojovat proti „vlastní vů li“ znamená snahu o svobodu skuteč né vů le, nejvzá cně jš í ho daru ‑ podobnosti s Bohem a tedy schopnosti sjednocovat se bez př eká ž ek s vů lí Bož í.

Igná c o té to vě ci nejedná teoreticky, ale problé m umí sť uje do velmi zají mavé meditace. Vyprá ví př í bě h, v ně mž jsou porovná vá ny tř i skupiny lidí *, které nenadá le zí skali deset tisí c duká tů. Spravedlivý postoj je zobrazen u tě ch tř etí ch: „chce se zbavit ná klonnosti s tí m, ž e nebude lpě t na ponechá ní si zí skané vě ci“. Jinak ř eč eno: zř í ká se ná klonnosti vzniklé nechvá lyhodně a jen tak bude mož né uč init skuteč ně svobodné rozhodnutí ‑ „ponechat č i neponechat si zí skanou hodnotu... chtí t nebo nechtí t ji podle toho, co Bů h, ná š Pá n ná m dá ve vů li poznat“. Na opač né straně se nachá zí „první dvojice, (která ) by se chtě la zbavit ná klonnosti k vě ci“. Takoví lidé by té ž chtě li „nají t pokoj v Bohu, naš em Pá nu a dojí t spá sy“. Jsou vlastně nuceni sami př ed sebou se faleš ně ospravedlň ovat a to s mnoha podmí nkami, jak to popsal svatý Dorothej.

Druhá dvojice není ani moc daleko od první, nakolik touž í „aby Bů h př iš el tam, kde oni chtě jí “. Nechtě li by ž í t se sklonem ke zlu, „chtě jí se ná klonnosti zbavit, ale tak, aby jim zí skaná vě c zů stala“. Setrvá vají jak vidě t v prospá theia, ve vlastní vů li, vytvá ř ení m si iluze, ž e ji nemají. I na toto nebezpeč í je již Otci pouká zá no, když mluví o vymyš lené apá theia, v ní ž se zdá, ž e vá š ně spí a snadno se zamě ní „neč innost vá š ní “ (ton pathó n anergesí a) s jejich nepř í tomností. *

⇐ Предыдущая 42 43 44 45 464748 49 50 51 Следующая ⇒