Pravá svoboda

Svobodná lidská volba inspirovaná lá skou se nemů ž e s vě č ný mi ú radky Bož í mi mí jet, naopak: mystický m způ sobem se doplň ují, navzá jem spolupracují. A skrze tuto spoluprá ci č lově k dosahuje vrcholu své lidské svobody. Mezi ruský mi spisovateli nadš ený m způ sobem na tuto vě c kladl dů raz N. Berdjajev. Dochá zí až k nař č ení asketů z fatalismu jestliž e bez dostateč né ú vahy ká ž í nutnost „konat vů li Bož í “ bez zdů razně ní, ž e č lově k podporovaný Duchem svatý m se stá vá svobodně jš í m a „tvoř ivě jš í m“. *

Rozjí má ní o ž ivotě Jež í š ově mají proto bý t tvoř ivý mi inspiracemi a jako takové musejí obsahovat stá lé „volby“ jako projev syné rgie s milostí. Je tř eba tedy „prosit Boha, naš eho Pá na, aby pohnul mou vů lí a vlož il mi do duš e to, co má m dě lat vzhledem k př edlož ené vě ci, aby to bylo ví ce k jeho chvá le a slá vě, abych o tom dobř e a vě rně svý m rozumem uvaž oval a zvolil podle jeho nejsvě tě jš í a laskavé vů le. “* Je zná mo, ž e stař í asketé dobř e rozliš ovali jedná ní svobodné lidské vů le od pů sobení tak ř eč ené „vlastní vů le“, koř ene neř esti a znamení egoismu. * Proto také Igná c svá pravidla k ná pravě ž ivota uzaví rá tě mito slovy: „Neboť kaž dý ať si uvě domí, ž e natolik prospě je ve vš ech duchovní ch vě cech, nakolik vyjde ze své sebelá sky, ze své vlastní vů le a ze své ho vlastní ho zá jmu. “ Č iní to prá vě proto, aby bylo mož né uč init volbu jako jedná ní duchovní vů le, která vytvá ř í hodnotu č lově ka.

„Tř i doby, v nichž je mož né vykonat sprá vnou a dobrou volbu“.

„Tř i doby“, které Igná c pro vykoná ní volby rozliš uje, zasluhují, aby byly vidě ny ve svě tle nedá vný ch ruský ch myslitelů. „První doba je, když Bů h, ná š Pá n, tak pohne vů lí a př itá hne ji k sobě, ž e zbož ná duš e ná sleduje to, co jí bylo uká zá no, aniž by pochybovala nebo mohla vů bec pochybovat. “* Ž á k Berď ajeva, L. S. Frank, popsal z psychologické ho ú hlu tyto momenty v umě lecké tvoř ivosti. * Autor se ptá, zda ně jaká tak ohromují cí vě c, př ed ní ž kaž dé rozvaž ová ní bledne, nenič í vlastně svobodu, zda se v takové m př í padě nestane č lově k otrokem. Odpoví dá v souhlase s Otci, kteř í mluvili pod vlivem biblický m: jen Bů h, když vstupuje jako pá n do duš e ji neujař muje, ale svý m svě tlem ji osvobozuje. Vlivy zla vš ak č lově ka zotroč ují a zastiň ují svě tlo jeho pozná ní (proto Pittie v Delfá ch nevě dě la co ř í ká ). *

Vš ichni duchovní autoř i zakusili, ž e svě tlo a bož ská vnuknutí jsou nenadá lá a př ekypují cí, nebo naopak sí lí cí jako paprsky, které se objevují a zablesknou jen v urč itý ch chví lí ch. Proto té ž Igná c od první odliš uje „druhou dobu, ve které duš e zí ská vá dostateč nou jasnost a pozvá ní na zá kladě ú tě ch a neú tě ch a skrze rozliš ová ní duchů “. * Ví me, ž e prá vě tato „druhá doba“ volby byla tou chví lí, která mě la v Igná cově ž ivotě ohromný vý znam. Taková volba je podobná prá ci malí ř e, který je ponoř en do rozvaž ová ní o své m nedokonč ené m obraze a př emý š lí o doplně ní ně č eho nové ho, zvlá š tní ho na ně m. Celý svů j pohled upř e na svů j obraz a „vní má “, zda vě c je vhodná č i ne. Stejně je to s duš í mají cí př ed oč ima Bož í obraz, který má ve své m ž ivotě zdokonalit. Cí tí, co s ní m souvisí a co ne. Tato analogie je př evzata od Teofana Zatvornika, který dodá vá: když pozorujeme obraz, nestač í se upnout na detail, je nutno poznat „ideu“, kterou chtě l umě lec vyjá dř it. * Dospě t až sem, k tomu nestač í ú sudky. Je to srdce, které vní má jednotu. Ale s ní m je nutno neodmí tnout už í vá ní zdravé ho rozumu. To je to, co Igná c př edklá dá v popisu „tř etí doby“ pro volbu.

Nejdů lež itě jš í vě cí vš ak bude umě t sjednotit odů vodně né rozliš ová ní s naslouchá ní m hlasu Ducha, který mluví skrze vnuknutí a duchovní vjemy v č isté m srdci. Igná c rozpozná vá č istotu srdce v „indiferenci“. A k tomu, aby byla probuzena radí meditovat o smrti, o soudu, př edstavit si cizí ho č lově ka, „př ivlastnit si shora uvedená pravidla pro svou spá su a vě č ný pokoj“. * V antice, jak již bylo ř eč eno, tento pokoj ztotož ň ovali s apá theia, což je „vzkř í š ení duš e ješ tě př ed vzkř í š ení m tě la“. * Takový je poslední cí l vš ech lidský ch voleb: spolupracovat s Bohem na př i budová ní Krá lovství v duš i, tě le a celé m kosmu již v souč asnosti.

⇐ Предыдущая 41 42 43 44 454647 48 49 50 Следующая ⇒