Volba: nutnost výběru

Kaž dá rozjí maná bož ská pravda se př edstavuje jako vzkaz, který od č lově ka vyž aduje odpově ď, ono fiat hlasu andě lovu (srov. Lk 1, 38). To zvlá š tní m způ sobem platí pro druhý tý den duchovní ch cvič ení, neboť ten č as je zamě ř en na napodobová ní Krista. Ale jedna taková odpově ď by opravdu mě la bý t volba ve smyslu rozhodnutí? Jednou zaslechnutý hlas Bož í by snad nemě l bý t akceptová n bez pochybová ní a bez analý z o sí le a poč tu motivů pro a proti, Pochybnosti Zachariá š e, na rozdí l od ochotné ho souhlasu Mariina, by mě ly bý t zahná ny (srv. Lk 1, 20).

Ignaciá nská „volba“ nemá samozř ejmě obsahovat pochybnosti a nejistoty o ná sledová ní č i nená sledová ní hlasu Bož í ho. Ale jde o to, aby jaké koliv lidské uvaž ová ní nebylo pojí má no za „pochybnost“. Jistě ž e jsou privilegovaná volá ní, která rozvaž ová ní vyluč ují. Igná c např. uvá dí povolá ní svaté ho Matouš e (Mk 2, 14) a sv. Pavla (Sk 9). Ale tu jde o vyjí meč né př í pady. V bě ž né m ž ivotě rozpozná ní vů le Bož í mů ž e bý t velmi namá havé. Obsahuje té ž „zakouš ení ú tě ch a neú tě ch“, „rozliš ová ní rů zný ch duchů “ nebo také „urč itou dobu klidu, kdy duš e není zneklidň ová na rozdí lný mi duchy, ale svobodně a pokojně už í vá své př irozené schopnosti“. *

Rozliš ová ní duchů, ú tě ch a neú tě ch jistě nemů ž e bý t vymezeno jen vá há ní m v ná sledová ní vů le Bož í. Naopak jde o ú silí př ijat vnuknutí Bož í v jeho jasnosti. Př itom se nutně ptá me jak je mož né, aby ná m Bů h př edal svou vů li a zá roveň ná m neomezil mož nost „svobodné volby“ jí ž př edchá zejí namá havé rozumové ú vahy? Odpoví me krá tký m souhrnem myš lenek staré hereze, totiž monotelismu. Její vyznavač i odmí tali př ijí mat skuteč nost dvojí, lidské a bož ské vů le v osobě Kristově. Mě li strach, ž e by nutně muselo takto dojí t ke stř etu mezi vů lí Krista‑ Boha a Krista‑ č lově ka. Velký m obrá ncem pravé ví ry proti monotelismu byl svatý Maxim Vyznavač. Neú navně ukazoval, ž e Bů h sjednocení m se s č lově kem, nenič í ani nezmenš uje ž á dnou z jeho schopností; naopak, rozví jí jeho prá va a pozvedá je vý š e. * Je to prá vě lidská vů le, která má rozhodovat a vybí rat. Pokrač uje v tom v jednotě s bož skou vů lí. A jestliž e vyvstá vá otá zka jak by bylo mož né př ekroč it propast, která oddě luje vě č ný zá mě r Bož í od mě ní cí ho se chtě ní lidské ho, odpově ď Maxima Vyznavač e je klasická: jen lá ska vede k jednotě.

V tomto smyslu nabý vá hluboké ho vý znamu pozná mka: „První pravidlo je, aby ona lá ska, která mnou hý bá, abych si zvolil tuto vě c, sestupovala shů ry, od Lá sky Bož í. Kdo volí, má v sobě nejdř í ve pocí tit, ž e ví ce nebo mé ně oné lá sky, kterou má k vě ci, kterou volí, je jedině kvů li jeho Stvoř iteli a Pá nu“. V. Ivanov už í vá stejné „pravidlo“ pro vý bě r umě lecký ch č inností: “Pohleď te, proč nachá zí ná bož enství své mí sto v pravé m a velké m umě ní... Lá ska, která hý be Sluncem a vš emi hvě zdami (Dante)... Lá ska! Zvuk tohoto slova udrž uje magnetismus ž ivota vesmí ru a vš echny jeho molekuly se uspoř á dá vají magnetický ch siloč ar... Toto slovo v harmonii s kosmem zpí vá (v duš i umě lce) vlastní pí seň Lá sky“. *

⇐ Предыдущая 40 41 42 43 444546 47 48 49 Следующая ⇒