Kristus a Antikrist

Neboť se v dneš ní ch dnech př edstava „svaté vá lky“ mnohý m nelí bí, mů ž e ná m poslouž it, moderní literatuř e dobř e zná má, nesmiř itelnost mezi Kristem a Antikristem. Toto té ma se stalo č astý m ná mě tem ruský ch autorů minulé ho století. Ignaciá nské mu myš lení je dost blí zko poví dka Velký inkvizitor od Dostojevské ho* i když způ sob jaký m se u kaž dé ho z nich př edklá dá je odliš ný. Igná c ná m jako první ho, kdo mluví př edstavuje Krista. U Dostojevské ho Kristus mlč í: Ale jeho mlč ení je popř ení m toho, co rozví jí Velký inkvizitor: opanovat svě t blahobytem a mocí. Takté ž v Solově vově legendě Antikrist, * se Kristus objevuje jako skrytý mluvč í. Zdá se bý t neexistují cí m, zatí mco Antikrist svý m umě ní m uspokojit lidi vš í m, co se tý ká dober svě ta zí ská vá ú spě ch za ú spě chem. Avš ak nelí tostně se stř etne s Jež í š em, který pů sobí tiš e v srdcí ch opravdový ch kř esť anů. Tito se s ní m chtě jí setkat jako s osobou, jako s tí m, který má př ijí t a jsou kvů li ně mu ochotni obě tovat vš echny dobra svě ta (mezi nimi i ty, které se staly bohatství m cí rkve jako pozemská společ nost) a dokonce vlastní ž ivot.

Avš ak jedno z nejpů sobivě jš í ch konfrontací Zlé ho se Spasitelem nachá zí me v Gogolově novele Portré t. Jistý malí ř nechal ď á bla svý mi dí ly vstoupit do svě ta. Aby napravil vinu, rozhoduje se pro asketický ž ivot, aby v sobě nechal ž í t Krista a tak ho vtě lil do tohoto svě ta. Není tedy mož né „ná sledovat“ Krista jako ně jakou „vně jš í “, ale je nutno nechat Ho ž í t uvnitř ná s. A ú č inný m prostř edkem k tomu jsou prá vě ty ctnosti, které Rusové nazý vají kenotické: touha po hluboké m pokoř ení a ná sledová ní Spasitele v jeho poní ž ení, neboť tí m se mu umož ň uje vtě lení do naš eho svě ta, který vyhledá vá potě š ení a bohatství.

⇐ Предыдущая 39 40 41 42 434445 46 47 48 Следующая ⇒