Vtělení

Není to ná bož enství samo o sobě, ř í kají č asto citovaní myslitelé, které by doká zalo uhá jit hodnotu kosmu. Ví ra v nebeské ho Boha naopak vybí zí k ú tě ku ze svě ta. Absolutní Bů h, pí š e V. G. Bě linsky (+1848), neutě š uje jednotlivce, kteř í trpí a umí rají, nedá vá krá su pomí jivé př í rodě. Pů vab ž ivota v jeho dě jinný ch projevech je zachraň ová n pouze Bohem, který se do ně j vtě lil. Je uchrá ně n jeho narození m, kř í ž em a jeho vzkř í š ení m: „Pro obnovení lidstva bylo nezbytné, aby chaos smrti a rozkladu byl zasaž en slovem Syna č lově ka, slovem plný m milosti: „Pojď te ke mně vš ichni, kdo se namá há te a jste obtí ž eni bř emeny a já vá m dá m odpoč inout“ (Mt 11, 28)“. *

K tomu aby se č lově k stal teologem, ř í kají vý chodní autoř i, je tř eba spoč í vat na hrudi Jež í š ově, jako svatý Jan bě hem poslední več eř e, který je nazý vá n teolog par excellens, neboť byl do vnitř ní ho ž ivota Bož í ho uveden Č lově kem‑ Bohem. Tajemství vtě lení tedy pro Igná ce utvá ř í nejhlubš í smysl toho, co bylo ř eč eno ohledně vyprá vě ní o „č asné m“ krá li. Sá m ho dě lí do dvou meditací: kontemplace O vtě lení a nazí rá ní na Narození. Př itom vš ak jde o jedno mysterium vidě né tak ř í kají c shora a zdola ‑ v aspektu vě č né m, bož ské m - a v jeho manifestaci v č ase, tedy v projevu lidské m.

S. Bulgakov dodá vá, ž e Jež í š ů v pozemský ž ivot, nemů ž e bý t nahlí ž en bez jeho nebeské aspektu v lů ně Nejsvě tě jš í Trojice, protož e mezi nimi je stá lé spojení. * Naš e ná bož enství je kristologické a podstatně té ž trinitá rní. Evagrius proto definoval teologii jako „kontemplaci Nejsvě tě jš í Trojice“. * To odpoví dá zkuš enostem velký ch kř esť anský ch mystiků, i když o tom mluví jen v nará ž ká ch. Podobné jsou i vý razy Igná covy - ne vž dy š ť astné, pokud je bereme doslovně - když např. tvrdí, ž e vidě l tř i bož ské Osoby jako „tř i rozumné stvoř ení nebo tř i ž ivoč ichy nebo jiné tř i vě ci“. * V podstatě se rozliš ují dva způ soby duchovní ho prož í vá ní trojič né ho ž ivota. Buď se myslí na to jak jsme pozvedá ni z té to země k vnitř ní mu ž ivotu Bož í mu, nebo spí š e naopak, ž e on sestupuje k ná m do naš eho lidské ho prostř edí. Ignaciá nská meditace O vtě lení sleduje druhý způ sob: „Vidě t a uvaž ovat o tř ech bož ský ch Osobá ch na jejich krá lovské m kř esle nebo trů nu jejich bož ské Velebnosti, jak pohlí ž ejí na celý zemský povrch, vš echny ná roda, které ž ijí v tak velké zaslepenosti a jak umí rají a sestupují do pekla [... ] a ř í kají: „Zachraň me lidské pokolení! ““. * Stejný m způ sobem vysvě tluje P. Evdokimov vě hlasnou ikonu A. Rubleva: „Tř i Osoby spolu hovoř í a př edmě tem jejich rozhovoru by mohl bý t verš z Janova evangelia: „Bů h tak miloval svě t, ž e dal své ho jediné ho Syna““ (Jan 3, 16). * Mů ž eme př ipojit teologickou ú vahu Bulgakova. Jež í š em dovrš ená spá sa svě ta je esenciá lně kenotická. Jež í š se „vyprazdň uje“ až k smrti kř í ž e (Fil 2, 8). Je mimo pochybnost, ž e podstoupil utrpení jako č lově k. Na druhé straně, jak bylo ř eč eno, lidský způ sob jedná ní Jež í š ova nemů ž e bý t odtrž en od jeho ž ivota bož ské ho. A tak tato kenose, blahoslavené vyprá zdně ní sebe, se uskuteč ň uje také v ž ivotě bož ské m a spoč í vá v dialogu lá sky. Kristovo sestoupení na zem je vyjevení m té to kenose: Kristus se objevuje jako bož ská Lá ska v lidské Osobě. *

Je zde ale ješ tě jeden aspekt, který vý chodní teologové velmi silně zdů razň ují. Nediskutují o otá zce zda by se byl Kristus vtě lil i kdyby Adam nezhř eš il. Vtě lení podle nich, tí m, ž e Kristus je prvorozený ze vš eho stvoř ení (Kol 1, 15), uchová vá dokonalost stvoř ení, plnost Bož í ho zjevení. Zde se pak i č lově k vystupuje ve své vzneš ené velikosti. Maria se svý m „fiat“ stá vá rodič kou Prvorozené ho. Proto Igná c v té to meditaci spojuje rozmluvu nebeskou a pozemský rozhovor mezi Marií a andě lem: „ano“ Synovo ř eč ené Otci a „fiat“ Mariino projevené andě lovi. Proto svá tek Zvě stová ní je v byzantské m ritu nazý vá n „svá tek koř ene“. *

Igná cova ú cta k Panně Marii je dobř e zná ma. Nicmé ně nenavrhuje ž á dnou meditaci jež by byla vě nová na č istě jí samé. Nosil v sobě to, co nedá vno vyjá dř il V. Losskij: mariologie je podstatnou č á stí kristologie. Podobně pí š e P. Evdokimov: „Narození z Ducha a z Panny pro cí rkevní Otce ukazuje na tajemství druhé ho narození kaž dé ho vě ř í cí ho z ví ry a Ducha svaté ho. Ví ra kaž dé ho vě ř í cí ho má svů j koř en v ú konu Panny, jenž má v její m fiat universá lní platnost. Zvě stová ní označ ené jako „Svá tek Koř ene“ (sv. Jan Zlatoú stý ) zahajuje novo é ru; ekonomie spá sy jde ke své mu mariologické mu koř eni a mariologie se ukazuje jako organická č á st kristologie. Již zmí ně né mu fiat Stvoř itele odpoví dá fiat Stvoř ení “. *

⇐ Предыдущая 36 37 38 39 404142 43 44 45 Следующая ⇒