PRVNÍ TÝDEN. Stav hříšného člověka

PRVNÍ TÝ DEN

Stav hř í š né ho č lově ka

Ž í t v souladu s vlastní m povolá ní m chá paný m tak, ž e jsme stvoř eni, abychom chvá lili Boha a slouž ili mu, je vý sada tě ch, kteř í mají č isté srdce. První krok, jí mž se vydá vá me ke kř esť anské dokonalosti, je proto oč iš tě ní od hř í chů. Igná c tomuto rozhodnutí vě nuje první tý den exercicií. Podle souč asné ho ruské ho autora, kají cnost poukazuje na schopnost bý t č lově kem, zamyslet se nad svý mi č iny. * Projev lí tosti je proto považ ová n za cosi neodmyslitelné ho od lidské osoby. Opat Menas v Duchovní m palouku pí š e: „Kaž dá generace má potř ebu č init poká ní, mladí jako stař í. Mladí ohý bají hlavu pod tí hou probuzený ch vá š ní, stař í, když mají změ nit š patné sklony, který m bě hem doby navykli. “*

Kř esť anské vzdě lá vá ní, jak ho mů ž eme zachytit v Bazilově nauce, je podobno dyptichu, dvoudí lné mu obrazu. Na jedné straně stojí: jediné skuteč né zlo je hř í ch; avš ak naproti č teme: kaž dý hř í ch je odpustitelný, č iní -li se poká ní. Dictionnaire de Thé ologie cathdique č erpá ze zá padní ch př í ruč ek a té ž ř í ká, ž e v poká ní je na první m mí stě posouzení „jisté ho jedná ní v minulostí, které - alespoň tehdy - se (č lově ku) lí bilo“. * Na Vý chodě se ví ce zají mají o „stav“ č lově ka než o „č in“. Pro Teofana Zatvornika je dů lež itě jš í pociť ová ní toho, ž e „jsem hř í š ní k“ než uzná ní „zhř eš il jsem“. * Proto je Adamů v hř í ch př ednostní m té matem jejich meditací. Nechá vají ale stranou ú vahu o hř í chu andě lů, a to ze strachu př ed upadnutí m do teorií Origena. Hř í ch prarodič ů ná s naopak osvě cuje, abychom rozpoznali svů j stav hř í š ný ch lidí. Ten je v homilií ch Otců charakterizová n č tyř mi prvky: vně jš í i vnitř ní zmatek, oslepení inteligence, zatemně ní Bož í ho obrazu v č lově ku, zatracení. Tak jako Igná c ve Fundamentu, tak i Otcové v homilií ch na Hexahé meron popisují krá su, harmonii a ř á d vesmí ru vyš lé ho z rukou Stvoř itele. Do takové ho svě ta byl umí stě n č lově k. Odkud tedy pochá zí bí da, utrpení, neš tě stí? Bazil odpoví dá: vš echno zlo pochá zí z hř í chu, „nemoci ve mě stech, suchopá r a neplodnost země [.... ], nič ení mě st, země tř esení, zá plavy, porá ž ky vojsk, ztroskotá ní “. * Jiný mi slovy: vě ci stvoř ené pro to, a by č lově ku byly už iteč né a podř í zené jeho vlá dě, se proti ně mu obrací. Hř í ch pak vystupuje jako sí la nič í cí vesmí r a plná odpově dnost za ni padá na svobodnou volbu zlé ho.

Avš ak vně jš í zmatek není nic jiné ho než jen odraz toho, co se př ihodilo v nitru č lově ka. Lidské srdce ztrá cí svou sjednocují cí funkci a naplň uje se odstř edivý mi sklony, vá š ně mi. Vnitř ní mě sto Bož í, jak ho nazý vá Pseudo-Makarios, se stá vá prostorem hadů a dravé zvě ř e. * Ale, jak jsme uvedli, „už iteč nost“ stvoř ený ch vě cí je podle ř ecký ch Otců nahlí ž ena př edevš í m ve smyslu teofanické m: jsou zjevení m Boha. Ná sledkem hř í chu, mí sto aby pozvedaly mysl, srá ž í ji k zemi, zacloň ují nebe, př eká ž ejí kontemplaci. Hř í ch tedy pracuje na oslepení mysli. Zde ná s udivuje pojem který č asto už í vá Evagrius: hř í ch je nevě domost (agnosí a). Podle klasické morá lky nevě domost je naopak omluvou, dů vodem nepř ič í taní hř í chu, neboť ten je definová n jako vě domé a svobodné jedná ní. Ú vahy Evagria a ostatní ch Otců vychá zejí z jiné ho ú hlu: hř í ch zapř í č iň uje nevě domost o Bohu, oslepuje, zatemň uje mysl a samy stvoř ené vě ci ztrá cejí svou transparentnost, prů zrač nost. Strhá vají pozornost na sebe a bož ský obzor zů stá vá skryt. * Toto zatemně ní je nejosudově jš í, když se jedná o pozná ní sebe sama. Č lově k ani sebe ani druhé nevní má jako obraz Bož í. Ztratí duchovní vztahy a zů stane egoisticky uzavř en sá m v sobě. Otcové si kladli otá zku zda by mohl Bož í obraz v č lově ku př ijí t ú plně vniveč. Odpoví dají negativně. Ten se totiž ztotož ň uje s č lově kem samý m a hř í š ní k nezemř e. Takž e hř í chem je Bož í obraz v ně m př ekryt jakoby maskou, jiný m obrazem - ď á bla, zví ř ete (a vlá dce, př idá vá Origenes, neboť ž ije v proná sledová ní. ) Tento stav č iní č lově ka vnitř ně rozdě lené ho, trpí cí ho a uvnitř sebe př ivedené ho k zavrž ení, k pekelný m trestů m.

⇐ Предыдущая 32 33 34 35 363738 39 40 41 Следующая ⇒