Protiřečení pokušením (antirrhesis)

Ú loha duchovní ho otce je tedy dů lež itá, avš ak nesmí zakrně t v ně jaký druh duchovní ho infantilismu. Rů stem vnitř ní ho ž ivota má ž á k nabý t osobní zkuš enost s „duchy“. Evagrius upozorň uje, ž e co se tý č e myš lenek, je tř eba udě lat „mnoho pozorová ní “. * Igná c to ř í ká takto: „Musí me dá vat velký pozor na prů bě h myš lenek. Je-li zač á tek, prostř edek i konec zcela dobrý a smě ř uje k dobré mu pak je to znamení m dobré ho andě la. “* Opač ný vý sledek by uká zal, ž e jde o dí lo nepř í tele.

Zastavme se u dů lež ité ho pojmu: „prů bě h myš lenek“. Normá lně myš lenka nebý vá akceptová na č i odmí tnuta hned v první chví li. Př ichá zí zvenč í a její „proniká ní “ do srdce je postupné. Hesychasté jsou opravdový mi mistry i tí m, ž e doká zali proniká ní myš lenky podrobně popsat a stanovit její jednotlivé etapy jichž je normá lně pě t: ponouká ní, rozhovor, zá pas, souhlas, vá š eň. * Co k tomuto uvá dí Igná c* se omezuje na podstatné: zná t rozdí l mezi pokuš ení m ke hř í chu smrtelné mu a lehké mu. Ale na rozdí l od hesychastů, jemu lež í na srdci schopnost odmrš tit zlo hned na poč á tku, nemí t strach z ponouká ní ke zlu a nesmě š ovat to, co do ná s vchá zí s tí m, co jsme svou svobodnou vů lí. Proto mluví o „způ sobech jak se postavit zlé myš lence, která př ichá zí zvenč í “ a která „je př emož ena“ nebo „se stá le a stá le vrací a já ji vž dy odporuji. “*

Je to vě c na niž Otcové velmi nalé hají: nemí t strach ze š patný ch myš lenek, umě t jim se snadností odporovat a poznat tak lidskou svobodu posilně nou milostí. Svatý Jan Klimak pí š e, ž e strach dé monů je „dě tinský “. Mý lí se, ř í ká Pseudo-Makarios, kdo si ď á bla př edstavuje jako obra. Nanejvý š ho mů ž eme považ ovat za rovné ho naš im silá m, proto jsme schopni nad ní m zví tě zit, zvlá š tě když mu odporujeme s vytrvalostí. * Igná c toto př esvě dč ení vyslovuje znova „podobenství m“ vzatý m z lidové mluvy: „Nepř í tel se chová jako ž ena, rá d by vš ak dě lal dojem silné ho. [... ]. Prá vě tak si poč í ná nepř í tel: ochabuje a ztrá cí odvahu a jeho pokuš ení ustá vají, když stojí vů č i tomu, kdo se cvič í v duchovní ch vě cech a dě lá pravý opak toho k č emu nutkají pokuš ení. Když naopak cvič enec zač í ná mí t strach a př i pokuš ení ch ztrá cí odvahu, pak není na celé m svě tě ž á dné tak zř ivé š elmy, jakou je nepř í tel lidské př irozenosti př i dosahová ní své ho lstivé ho zá mě ru s tak vystupň ovanou zlobou. “* A v př edchá zejí cí m odstavci č teme: „Kdo je v neú tě š e, ať uvá ž í, ž e zmů ž e mnoho s milostí, která dostač uje, aby odporoval vš em svý m nepř á telů m, bude-li č erpat sí ly u své ho Stvoř itele a Pá na. “*

Narazili jsme na vý raz, který je dobré podtrhnout: „když dě lá pravý opak“. Mniš i pouš tě byli velmi obratní v tzv. antí rrhesis, v ná vyku zí skané m dlouhý m cvič ení m - totiž doká zat odpově dě t prá vě opač ně tomu, k č emu ponouká nepř í tel. Autoř i Filocalie tvrdí, ž e jediný způ sob jak si v trvalé m duchovní m zá pase uchovat pokoj je, dobř e se vyzbrojit touto schopností. Nejvý š e ceně nou „antirretickou formulí “ je pro ně „Modlitba Jež í š ova“, vzý vá ní jmé na Spasitelova. Kdyby ji Igná c znal, jistě by se mu lí bila. Ale on nemyslí, ž e stač í pokuš ení m jen „protiř eč it“ - je nutno vů bec vymý tit diskusi s nepř í telem. To Eva v rá ji neudě lala (znovu ž ena! ) a tak byl Adam ztracen. Jež í š naopak pokuš ení odrá ž el vý roky Pí sma svaté ho. * Je zná mo, ž e Igná c ve svý ch dopisech a té ž v Konstitucí ch ř á du č asto doporuč oval prá vě tuto zá sadu. Zdá se bý t tvrdá? Je to naopak vý raz mniš ské ho optimismu, ví ra v sí lu č lově ka ž ijí cí ho v milosti Bož í.

⇐ Предыдущая 29 30 31 32 333435 36 37 38 Следующая ⇒