Všímání si „myšlenek“ (logismoí)

V druhé m stá diu duchovní zkuš enosti se č lově k nespokojuje se zjiš tě ní m, ž e zakouš í ú tě chu č i neú tě chu. Pá trá po tom jaké jsou př í č iny, z nichž to č i ono vzniká. Podle staré ho mniš ské ho ú sloví je na poč á tku kaž dé ho dobra nebo zla myš lenka, logismó s. A odkud př ichá zejí myš lenky? Evagrius odliš uje: dobré př ichá zejí z př irozenosti, od Boha, od andě lů; myš lenky š patné naopak od dé mona a svobodné ho rozhodnutí č lově ka. * Podobné rozdě lení, i když s obmě nou pochá zí od Igná ce: „Př edpoklá dá m, ž e je ve mně trojí druh myš lenek, totiž nejdř í ve moje vlastní, které pochá zejí č istě z mé osoby a vů le; pak dvoje jiné, které př ichá zí zvenč í - jedny od dobré ho ducha, druhé od zlé ho. “*

Vý chodní mniš i velmi zdů razň ovali, ž e pokuš ení ke zlu př ichá zí „zvenč í “. * Nemohou bý t vnucová ny Bohem nebo andě lem, ba dokonce ani př irozeností samou, neboť ta byla stvoř ena Bohem. Zdá se ná m, ž e v dé monologii Otcové pouš tě př ehá ně li. Abychom je pochopili musí me umě t vylož it ř eč a obecné myš lení té doby. Na druhé straně není mož né jen tak smazat to, co tvoř í zkuš enost tolika duchovní ch lidí a to, ž e ná klonnost ke zlu i pokuš ení př ekrač ují zá kony normá lní psychologie, a př edpoklá dají existenci osobní ho Pokuš itele, který, podle vyjá dř ení Evagria, neustá le č í há, aby ve chví lí ch slabosti na č lově ka zaú toč il. *

S kolika obrazy boje se v té to souvislosti setká me např. u Kassiá na. * Igná c vyslovuje tu samou zkuš enost ná sledují cí metaforou: Pokuš itel se chová „jako ně jaký kapitá n a ná č elní k vojska, který, aby dobyl a vyloupil co chce, zjistí sí ly a stav pevnosti a napadne ji na nejslabš í m mí stě “. * Z toho plyne praktický zá vě r, který nachá zí me již v Pí smu: „Buď te stř í zliví! Buď te bdě lí. Vá š protivní k, ď á bel, obchá zí jako „lev ř voucí “ a hledá, koho by pohltil“(1Pt 5, 8). Pozornost se stala hesychasty nejví ce doporuč ovanou ctností. Její nezbytnost pro modlitbu je podtrž ena jednou slovní hř í č kou. Ř ecky se „pozornost“ ř ekne prosoché a modlitba proseuché : ř í ká se tedy, ž e první je matkou druhé. * Také ná sledují cí rada pochá zí z tradic. Staň se vrá tný m své ho srdce, ř í ká stará rada, a kaž dé př ichá zejí cí myš lenky se ptej: „Jsi od naš ich č i od protivní ků? “* Nebo se praví: „Postav př ed brá nu rá je své ho srdce andě la s ohnivý m meč em, aby zabil kaž dé ho hada, který by chtě l proniknout dovnitř. “*

Mniš i, kteř í pě stovali trvalou pozornost se nazý vali neptici* stř í dmí, bdí cí. Té ž Igná c doporuč uje takovouto bdě lost, zvlá š tě v dů lež itý ch momentech pro modlitbu, což je več er př ed ulož ení m se a po probuzení než zač neme rozjí mat; samozř ejmě pak bě hem celý ch duchovní ch cvič ení Abychom vš ak mohli myš lenky prově ř it, př ijat nebo odmí tnout je potř eba je peč livě odliš it. Jak dospě t ke zvlá dnutí tohoto „umě ní “?

⇐ Предыдущая 27 28 29 30 313233 34 35 36 Следующая ⇒