Celistvost, integrita člověka

Abychom se vyhli podezř ení m je tř eba si vš imnout pravé ho bohatství pojmu „srdce“. Jednou vě tou mů ž eme ř í ci, ž e „srdce“, jak ho chá pou duchovní vý chodní autoř i, znamená integritu č lově ka, celé jeho nadá ní a stá lost. Lidská vů le je svobodná. Jsme tedy schopni dobrý ch skutků, které nakonec mohou bý t heroické, neboť musí me jednat proti ní zký m sklonů m, které se vzpouzejí. Morá lní hodnota jednoho takové ho skutku je velká, ale zů stane jedná ní m nedokonalý m, neboť „nevystupuje ze srdce“. Igná c tento způ sob jedná ní nazý vá „agere contra“ a vř ele ho doporuč uje. V tom se jistě neliš í od monastické tradice. * Nicmé ně se jedná o jedná ní provizorní, jí mž se chce dojí t k ně č emu dalš í mu. Teofan Zatvornik to ilustruje ná sledují cí m př í kladem. Když doma v kř esle č teme ně jaké drama, zapamatujeme si jeho obsah. Ale o kolik pů sobivě jš í bude, když toto drama uvidí me v divadle s kvalitní mi herci a kulisami. Takový je č in, který vychá zí ze srdce, tedy z harmonie osobní ho ž ivota. * A prá vě to je ú č el, „už í vá ní schopností “ v ignaciá nské m rozjí má ní. V tomto smyslu je také ono „modlitbou srdce“.

Př esto vš ak srdce chce ř í ci ješ tě ví ce. Skutky vychá zejí cí ze svobodné vů le se dě jí a mohou mě nit své morá lní zamě ř ení. Hř í š ní k se mů ž e obrá tit a to je milost Bož í. Ale mů ž e se př ihodit i opak a pak je spá chá n hř í ch, který ná s vzdaluje od Boha. „Jak nebezpeč ný je ž ivot, který vedeme! “, povzdechla si svatá Terezie z Avily. * „Nejsme schopni č inu, který by neš lo změ nit - pí š e Bossuet - neboť takové jedná ní patř í k ž ivotu vě č né mu“. * Nebezpeč í hř í chu je opravdu tak velké ? Jakou pomoc mů ž eme proti ně mu nají t? Dokud ž ijeme na zemi, musí me se bá t zla, př esvě dč ují vš ichni duchovní. Nebo musí me dosá hnout jisté stability v dobru. Ta je podle Teofana Zatvornika v „srdci“, ovlá dané m city zakotvený mi v dobru. Srdce je proniknuto pravdou evangelia až tehdy když se změ ní naš e normá lní, kaž dodenní chová ní. Proto bylo pro vý chodní duchovní autory vž dy ideá lem, dosá hnout „stavu“ modlitby, lá sky a zbož nosti obecně (katá stasis). Krá sný m př í kladem takové ho stavu duš e je to, co pí š e Tomá š z Celana o svaté m Františ ku z Assisi: „Františ ek se nemodlil, Františ ek se stal modlitbou“. *

Není pochyb, ž e ignaciá nská meditace je prá vě touha dospě t k takové mu stavu duš e. Igná covo „rozjí má ní pro dosaž ení lá sky“ smě ř uje k tomuto ideá lu. Tedy sem má smě ř ovat také „affectus“, cit, který patř í ke kaž dé ú plné meditaci.

Ale z toho, co jsme ř ekli vzniká celá ř ada praktický ch tě ž kostí. Jednotlivé lidské skutky jsou kontrolovatelné a poznatelné. Mů ž eme je hodnotit. Uč ebnice morá lky př esně označ ují, který č in je hř í š ný a v jaké m stupni; stejně pak, který je chvá lyhodný, ctnostný. Stav srdce se naopak zdá bý t zahalený v tajemství. Jen Bů h zkoumá srdce, ř í ká Pí smo (Ž 7, 10). Nicmé ně v jisté m smyslu ho pozná me i my sami. Stav srdce prozrazují „ná lady“ a „myš lenky“, které z ně j vychá zí. Mů ž eme jim dů vě ř ovat? Jen pokud je srdce č isté, ř í kají Otcové. * Ale kdo o sobě mů ž e ř í ci, ž e je č istý? Iluze a podvody Zlé ho ná s ohrož ují v kaž dé chví li. Rozliš ová ní duchů se tak stá vá bezpodmí neč ný m.

⇐ Предыдущая 23 24 25 26 272829 30 31 32 Следующая ⇒