Účast rozumu

Slovů m naslouchá me ve snaze jim porozumě t. To je v př í padě Pí sma nesnadné, neboť bible, jak ř í kají Otcové je plná tajemství. Proto č asto pí š í „proti badatelů m“*, kteř í by chtě li z teologie dě lat „technologii“, což je vyjá dř ení svaté ho Ř ehoř e Naziá nské ho. * Z druhé strany je zná mo, ž e pro ř ecké Otce sí la, která př ichá zí do kontaktu s Bohem je noú s, mysl inteligence - již svou př irozeností, ř í kají, kontemplativní a prosebný orgá n. * Hned ale dodá vají, ž e se jedná o rozum intuitivní a ne schopnost racioná lní, diá noia, jež chá pe. *

Pojedná ní o meditaci na Zá padě se obvykle nezabý vají tí mto rozliš ová ní m; vě tš ina z nich klade dů raz na rozumové ú vahy a zdá se, ž e pojem „meditace“ chá pou jako rozumovou č innost. Je proto charakteristická pozná mka Teofana Zatvornika. V jednom dopise se zmiň uje o své m ú myslu př elož it z francouzš tiny Františ ka Saleské ho „neboť je velmi praktický. “ Ř í ká, ž e již zač al př eklá dat „jednu francouzskou knihu o rozjí má ní ch“, ale př estal, „ neboť je to katolická kní ž ka a katolí ci nechá pou, co vlastně pravá modlitba je“. Namá hají se ú vahami rozumu a vě ř í, ž e se tak modlí. *

To ná s staví př ed dvojí otá zku: na Vý chodě odmí tají, ž e by rozumová ú vaha mě la mí t v modlitbě mí sto? Jestliž e ano, jaká je její cena? Abychom př esvě dč ivě odpově dě li na první otá zku, mů ž eme citovat byzantské ho autora 14. století, Teolepta Filadelfské ho, který tvrdí, ž e k tomu, aby se proniklo do svatyně mysli intuitivní, která „vidí “ Boha, je nutno projí t cestou rozumu (diá noia). Jiný mi slovy rozvaž ová ní není nič í m jiný m, než př í pravný m prvkem pravé modlitby. Igná c má vysloveně ten samý postř eh: „Poně vadž v ná sledují cí ch duchovní ch cvič ení ch už í vá me př i př emý š lení ú konů rozumu a př i touhá ch ú konů vů le, musí me mí t na zř eteli, ž e se př i ú konech vů le, když mluví me ú stně, nebo v duchu s Bohem, naš í m Pá nem, nebo s jeho svatý mi, vyž aduje se z naš í strany vě tš í ú cta než když už í vá me rozumu př i chá pá ní. “* Terminologie je stř edově ká: „touha“ je kladena do „vů le“. To nyní př ejdě me. Je ale dů lež ité, ž e pravá modlitba je umí sť ová na do „touhy“. Igná c urč itě nechce př eceň ovat ú vahy. Tereze Rejadel např. pí š e: „Kaž dá meditace jež je prací rozumu unavuje tě lo. Jsou jiné, které mysl upokojují, jestliž e jsou koná ny uspoř á daně a s odpoč inkem; pak nejen neš kodí vnitř ní m schopnostem duš e, ale konají se bez vnitř ní i vně jš í ná mahy. “* V té to souvislosti nabý vá zvlá š tní ho vý znamu zná má ú vodní pozná mka č. 2 v ní ž se př edpoklá dá, ž e ten, kdo rozjí má - po tom, co dostal krá tké a shrnují cí body - „sá m ně co objeví “. Bylo by nedorozumě ní m myslet si, ž e toto „nalé zt“ se vztahuje jen ke spekulativní m ú vahá m. Již jsme uvá dě li slova Maxima Vyznavač e pro ně hož „nachá zet“ v modlitbě znamená mí t neoč eká vanou inspiraci.

To zná ostatně i Platon: nejlepš í ideje př ichá zejí „nenadá le“. * A myslí tí m té ž na o bož skou inspiraci, která př evyš uje myš lenky a dů vody logiky. Nedá vní ruš tí teologové rá di potvrzují, ž e duchovní pravda je meta-logická. * Jestliž e ji první generace mnichů př isuzovala „mysli“, pak proto, ž e vš ichni chá pali, ž e jde o mysl intuitivní a tedy osví cenou milostí. Tento př í mý způ sob zachycení pravdy je podobný vní má ní smyslů a proto již od doby Origena se mluví o „duchovní ch smyslech“, kteř í „vidí “, „cí tí “ a „vychutná vají “ bož ské pravdy. * V Igná cově Autobiografii mů ž eme č í st k tomuto velmi př í hodný a poutavý odstavec: „Jednou š el se zbož nosti do chrá mu Pá ně [... ]. Cesta vedla podé l ř eky. Když tak krá č el ponoř en do myš lenek na Boha, posadil se tvá ř í k ř í č ce, která teč e hluboko dole. Tu se mu zač aly otví rat oč i jeho ducha. Ne ž e by vidě l ně jakou postavu, bylo mu dá no pozná ní a pochopení mnoha vě cí o duchovní m ž ivotě, o ví ř e a teologii s tak velký m osví cení m, ž e se mu vš e zdá lo jako nové. “*

⇐ Предыдущая 20 21 22 23 242526 27 28 29 Следующая ⇒