Boží přítomnost

Probouzet a ož ivovat smysl pro př í tomnost Bož í je vlastní kaž dé upř í mné modlitbě. Nabytí tohoto smyslu je pro Otce ně co jako ná vrat ke stavu v rá ji. Meditace o tajemství ch evangelia, jak jsme naznač ili, je č iní př í tomný mi. Vstupujeme do rozhovoru s osobami, které se dě jů ú č astní. Z toho nezbytně plyne patř ič né chová ní: „Když mluví me ú stně nebo v duchu s Bohem, naš í m Pá nem nebo jeho svatý mi, vyž aduje se z naš í strany vě tš í ú cta než když už í vá me rozumu pro pochopení. “* Také Igná c spolu s jiný mi, př edpoklá dá, ž e smysl pro Bož í př í tomnost se musí ž ivě projevovat již v př í pravné modlitbě na zač á tku rozjí má ní. I v tomto př í padě nabí zí př edstavivost už iteč nou služ bu, avš ak muž e se zá roveň stá t problematická. Č asto č teme upozorně ní, ž e př í prava k modlitbě má bý t př edstava jak stojí me př ed velký m krá lem. Takto pí š e např. svatý Josef Volokolamský: „Uvaž me, ž e se nachá zí me př ed vlá dcem nebe a země jehož oč i ná s pronikají do hloubi duš e... “. * Konstituce mnichů, př ipisované svaté mu Bazilovi, ujiš ť ují, ž e tato př edstava ná s uchrá ní od roztrž itostí a probudí spasitelnou bá zeň Bož í. *

Pro vý chodní ho č lově ka, skloně ní, vrhnutí se na zač á tku modlitby př ed ikonu, je zcela spontá nní vě cí. Č iní ú kon adorace a odř í ká př í pravnou modlitbu. Igná c nevidí tě ž kost v tom, č init podobnou vě c př ed obrazem vnitř ní m, v obrazotvornosti. Avš ak pochybnosti hesychastů pochá zely z jiné ho problé mu. Neptali se zda je ví ce č i mé ně už iteč né vní mat ž ivou př í tomnost Bož í. Zdá lo se ale dost nedokonalý m př edstavovat si mi mino sebe, neboť Bů h př ebý vá v srdci a zde má své mí sto. Z tohoto př edpokladu vzniká cvič ení se v pozornosti na srdce ve smyslu fyzické m, tě lesné m. V tomto ohledu se mů ž eme v hesychastické literatuř e doč í st mnoha poznatků.

Igná c Brianč anov pí š e: „Je tř eba dá vat pozor, aby modlitba byla umí stě na v horní č í sti srdce, kde podle uč ení Otců, se nachá zí duchovní sí la a kde má proto bý t mí sto naš í vnitř ní bohosluž by“. * Na tento typ Bož í př í tomnosti nará ž í té ž př í pravná modlitba př ed jakoukoli bohosluž bou v byzantské m ritu, prosba k Duchu svaté mu: „Krá li nebes, Utě š iteli, Duchu pravdy. Kdekoliv jsi, vš echno naplň uješ; př ijď a př ebý vej uvnitř ná s a zachraň, ó Duchu, naš e duš e. “ Tyto dva rů zné způ soby uvě domová ní si př í tomnosti Bož í najdeme té ž ve spiritualitě zá padní. Jsou zde mystici, kteř í se rá di vidí pozdviž eni od země a vtaž eni do svě ta Bož í ho a jiní, kteř í naopak kontemplují jak Bů h, se vš í m svý m bohatství m sestupuje do srdce, které k ně mu volá. Igná c dá val př ednost př edstavě první ho typu: vstoupit př ed Boha a př ed celý jeho nebeský dvů r. Byl to duchovní obraz inspirovaný prostř edí m jeho doby. Jistě ale nevyluč oval způ sob druhý, což je dá no tí m, ž e znal modlitbu srdce.

⇐ Предыдущая 19 20 21 22 232425 26 27 28 Следующая ⇒