Rozhoduje vůle

Není pochyb, ž e č lově kova svobodná rozhodnutí mají v modlitbě, která je hledá ní m Bož í vů le, podstatnou dů lež itost. Uvedli jsme tento prvek, když jsme mluvili o ignaciá nské m „první m způ sobu modlitby“. Stř edově cí autoř i, Tomá š Aquinský, Bonaventura a jiný ztotož ň ovali „srdce“ a „cit“ s ú kony vů le, v ní ž je svoboda a lá ska. Jde tedy o nejví ce uzpů sobený orgá n pro modlitbu intelektu. * Jestliž e ně kteř í ř eč tí Otcové o tom mluví pomě rně má lo, je to vlivem jejich prostř edí, neboť slovo „mysl“, noú s u Ř eků znamená té ž rozhodnutí, zaujetí postoje a nejen rozpozná ní rozdí lnosti. Asketé mimo to odmí tají „vlastní vů li“ jako koř en vš ech neř estí. * To jim vyneslo tvrdou kritiku od N. Berď ajeva, ž e snad chtě jí znič it př irozenou lidskou kreativitu, faleš ný m a pasivní m podrobení m se vů li Bož í *. Ná mitka je nespravedlivá z dů vodu dvojznač nosti pojmů. „Vlastní vů le“ jak je jasně vidě t např. u svaté ho Doroteje z Gazy, neznamená ú kon vů le, ale š patný sklon ospravedlň ovat vá š ně. *

Co se tý č e sí ly př irozené vů le, ř eč tí Otcové jsou neuvě ř itelní optimisté a jejich vyjá dř ení zně jí jakoby byli pelagiá ny: „K tomu abychom doš li spá sy stač í chtí t“ ř í ká např. svatý Jan Zlatoú stý. * Obviň ovat je ale z pelagianismu je zcela nesprá vné, neboť př edpoklá dají vů li spojenou s milostí a tento stav, se v jejich slovní ku nazý vá „př irozený “. Jsou dokonce př esvě dč eni, ž e ani sí ly vá š ní nedoká ž í zbavit tuto vů li její ch podstatný ch př edností. Nejsou tedy v ž á dné m př í padě nakloně ni zvelič ovat lidskou slabost. * Spí š e poukazují na obecnou schopnost zachová vat vš echny Kristovy př í kazy. Stř edově ký ruský svě tec Josef Volokolamský ostř e odmí tá kaž dé opač né mí ně ní jako „pomluvu“ Jež í š e a jeho sladké ho jha, které netí ž í. *

Svatý Bazil je o tom př esvě dč en natolik, ž e př edpoklá dá, ž e obrá cení má bý t vž dy ú plné bez prodlé vá ní a bez vý hrad. Igná c z Loyoly mu je velmi blí zký svou ž á dostí, aby kaž dý do exercicií vstupoval s „velkoduš ností “. * A aby uká zal jaké př eká ž ky způ sobuje vá há ní a nerozhodnost, př edklá dá meditaci o tř ech dvojicí ch lidí. * Př esto je př esvě dč en, ž e rozhodná vů le, ž ivá ochota uzdravuje srdce, neboť doká ž e uhasit opač né sklony. „Proto, aby totiž Stvoř itel a Pá n pů sobil ve své m tvoru, jestliž e tato duš e neuspoř á daně touž í po ně jaké vě ci a je k ní ná chylná, je velmi vhodné, aby se vzchopila tak, ž e vynalož í vš echny své sí ly na to, aby dosá hla opaku toho, po č em š patný m způ sobem touž í. “*

Toto Igná covo „agere contra“ je velmi dobř e vystiž eno tradicí, která již v Pí smu popisuje duchovní ž ivot jako neustá lý boj proti př estrojený m nepř á telů m: satanu, svě tu, tě lu. * Je tř eba použ í t ná silí, č asto i proti vlastní m pocitů m, silou vů le, ale ta je podle Teofana Zatvornika „podle př irozenosti ne proti sobě “. *. Není tedy optimistou jako svatý Bazil v tom, ž e by se č lově k mohl rozhodnout jednou provž dy. Podobně jako intelekt, i vů le je bohuž el nestá lá a mě ní se. Jak ji uč init pevnou? Teofanova odpově ď je stejná jako celé jeho uč ení: nemě nnost je v srdci. A je to prá vě ú kol vů le s pomocí Bož í vychová vat srdce. * Igná covo zvlá š tní zpytová ní svě domí má prá vě tento ú č el.

⇐ Предыдущая 21 22 23 24 252627 28 29 30 Следующая ⇒