Člověk dialogický

„Č lově k byl stvoř en“. Př i dlouhé m už í vá ní obecně př ijatý ch slov se stá vá, ž e se ztratí jejich tajemný obsah a zdají se ná m snadno pochopitelná. Takto je to i se slovem „stvoř ení “. Zapomně li jsme, ž e se jedná o teologické zjevení a pohlí ž í me na ně j se stejný m mě ř í tkem jako na lidské vý tvory. Zapomí ná me, ž e podobné mechanické vytvá ř ení nemů ž e bý t Bohu př isuzová no. Biblická slova ztratila svou posvá tnost a vyjí meč nost, kterou mě la, např. v Homilií ch na Hexahé meron svaté ho Bazila, který stvoř ení staví do protikladu s vý robky dí len ř emeslní ků. *

Autoř i, kteř í se na stvoř ení dí vají způ sobem ú č inné př í č iny, té ž rá di kladou dů raz na absolutní Bož í svobodu a odvolá vají se na př í klad svaté ho Pavla: „Není snad hrnč í ř pá nem hlí ny? “ (Ř í m 9, 21). Metafyzická pravda té to vě ty je nepopiratelná. Vyjadř uje ale jen jeden aspekt tajemství. Zapomí ná se, ž e první „produkt“, stvoř ení nejsou „vě ci“, ale „osoby“ povolané stá t se adoptivní mi dě tmi Bož í mi a nesoucí jeho obraz a podobnost (Gen 1, 20 -27). To vedlo Otce k pojí má ní stvoř ení pohledem, který vyvolá vá umě leckou tvoř ivost nebo plození, č i typicky biblické povolá ní.

Když pozorujeme dí lo vykonané naš ima rukama, hledá me na prvé m mí stě dů vod té to prá ce.. Č lově k ně co koná proto, ž e vidí potř ebu oné vě ci, nebo mu je už iteč ná a č iní mu radost, č i proto, ž e prací zdokonaluje sá m sebe. Ž á dný z tě chto dů vodů pro Boha neplatí, neboť je sá m v sobě dokonalý. Poslední velký pohanský filosof, Plotin, naš el jiný dů vod toho, proč vš echno bytí vychá zí z Boha: on je nejvyš š í m dobrem a dobro se př irozeně š í ř í. Svatý Ř ehoř Naziá nský odpoví dá, ž e ani tento dů vod není zcela platný. Vě č ný Otec vš echno své dobro vylil ve své m jediné m Synu. * A tedy proč ná s Bů h stvoř il? ‑ ptají se Otcové. Odpoví dají: kvů li č isté lá sce. Povolal ná s k existenci proto, aby mě l ně koho, koho mů ž e naplnit svý mi dary. * Takž e ná s stvoř il svý m slovem a toto slovo má bý t pochopeno a vyž aduje odpově ď. Nerozumné bytosti př ijaly stvoř itelské slovo Bož í (ló gos) bez chá pá ní. Č lově k naopak, poukazuje sv. Bazil, je obdař en myslí a má proto z ně ho vyvodit dů sledky. Z pravdy o stvoř ení vychá zí tedy odů vodně ná posluš nost. * Mezi Bohem a č lově kem není ta samá zá vislost jako mezi hrnč í ř em a jeho vý robkem, ale odví jí se zde osobní vztah: jde tu o pozvá ní na ně ž se odpoví dá.

Otcové č asto ř í kají, ž e č lově k ‑ na rozdí l od jiný ch bytostí ‑ je logikó s a nevysvě tlují to jen filosoficky, tedy ž e je obdař en rozumem, ale teologicky: č lově k je blí zko Logos, má ú č ast na obrazu bož ské ho Syna, jde o postavení adoptivní ho dí tě te. * Svatý Ř ehoř Naziá nský k tomuto př ipojuje ješ tě vlastní vysvě tlení. Syn Bož í je Logos, Verbum, Slovo. Jestliž e č lově k je logikó s, je schopen slova také on a mů ž e ho obrá tit na první m mí stě k Bohu samé mu. *

Z pravdy o stvoř ení proto vyplý vá nezbytnost modlitby. Ř í ci, ž e č lově k byl stvoř en znamená, charakterizovat ho jako bytost v její ž podstatě je vé st rozhovor s Bohem. Č í m ví ce a lé pe se modlí, tí m ví ce uskuteč ň uje své lidství, které je, podle slov Evagria „teologické “: „Jestliž e se modlí š budeš teolog. “* Tí m je potvrzen vý rok podle ně hož první m pseudo-teologem byl had v rá ji, neboť mluvil „o Bohu“, zatí mco Adam mluvil „k Bohu“. V tomto smyslu je tedy tř eba chá pat př evzaté vyjá dř ení Igná ce: „Č lově k byl stvoř en, aby Boha chvá lil, vzdá val mu ú ctu... “

⇐ Предыдущая 7 8 9 10 111213 14 15 16 Следующая ⇒