Mající spasit svou duši

Když č lově k roste v dokonalosti „spasí vlastní duš i“* ‑ ř í ká vě ta, kterou zná me z terminologie Pí sma a Otců. Zá jemce o ř eholní ž ivot v egyptské pouš ti př ichá zel k duchovní mu otci s touto otá zkou: „Otč e, ř ekni mi slovo pomocí ně hož bych mohl spasit svou duš i. “* Ř eholní ž ivot, jak vysvě tluje svatý Basil „nemá jiný ú č el, než spá su duš e. “*

Tato terminologie je zná ma ješ tě dnes, neboť pochá zí z evangelia (srov. Mt 10, 28), avš ak rozsah její ho vý znamu je velmi změ ně n. V souč asné m slovní ku heslo „spasit duš i“ označ uje to minimum, které je tř eba vyž adovat od kř esť ana: uchrá nit se vě č né ho zavrž ení. Ti, co si vybí rají ž ivot ř eholní jdou za ideá lem vyš š í m: dokonalosti. Není jasné př i jaké př í lež itosti zmí ně ná slova nabyla dneš ní vý znam. Je jisté, ž e ve staré mniš ské literatuř e „spá sa duš e“ znamenala prostě dokonalost. Ř ecké slovo soterí a pů vodně znamená neporuš enost, ú plné zdraví tě la. V oblasti duchovní, zdravá duš e zachraň uje a rozví jí vš echny od Boha př ijaté dary; je tedy dokonalá, svatá. Také Igná c, když mluví o spá se duš e, vyluč uje jakoukoliv minimalizaci. Č lově k stvoř ený Bohem, který odpoví dá na tuto vý zvu, uskuteč ň uje sama sebe jako č lově ka v jeho dokonalosti, zachraň uje tedy svou „duš i“, svů j ž ivot pro celou vě č nost.

Mnozí autoř i, když mluví o spá se duš e, snaž í se popsat blaž ený ž ivot v nebi. Je zají mavé podotknout, ž e ž á dnou takovou meditaci v ignaciá nský ch exercicií ch nenajdeme. Solově v dá vá za pravdu vš em, kteř í upouš tě jí od takový ch obrazů, neboť snadno vytvá ř ejí faleš nou iluzi, jako by ž ivot s Bohem mě l bý t „jiný m ž ivotem“, odliš ný m od toho, který ž ijeme, k ně muž jsme byli stvoř eni. * Není pochyby, ž e Igná ci jde o spá su prá vě tohoto reá lné ho ž ivota a chce mu dá t vě č ný smysl a hodnotu.

V patristické m slova smyslu mů ž eme poznamenat ješ tě jednu zvlá š tnost. Novic prosil své ho duchovní ho uč itele o jisté „slovo“, což bylo pouč ení prá vě pro ně j, odpoví dají cí jeho osobní mu povolá ní. Jak by jinak mohl spasit vlastní ž ivot, který má pro kaž dé ho č lově ka zvlá š tní a neopakovatelnou podobu, Stejný m způ sobem chce zachrá nit duš i také Igná c. Jestliž e ž ivot je pro ně j vý zva od ž ivé ho Boha, bude zachrá ně n trvalý m naslouchá ní m př i hledá ní slova, které př ichá zí kaž dé mu v jeho vlastní m č ase a způ sobu. A to je prá vě dů vod, kvů li ně muž se konají exercicie: uspoř á dat svů j ž ivot, abych ho zachrá nil; uchovat tento nejvý sostně jš í Bož í dar bez ú hony.

⇐ Предыдущая 10 11 12 13 141516 17 18 19 Следующая ⇒