Slovo, které pomáhá ke spáse

Ž ivot v rá ji byl jednoznač ně ž ivotem harmonický m a pokojný m. Avš ak tento pokoj nedě lal z č lově ka otroka ř á du, nestrhá val ho do role koleč ka v mechanismu kosmický ch zá konů, statisty osudu. Adam mě l naopak svobodný př í stup k Bohu, parrhesí a, mluvil s ní m, slyš el jeho hlas v ranní m vá nku (srov. Gen 3, 8). Nyní po hř í chu jej vš ak vní má jen jako slabé volá ní.

Uzdravení najdeme tam, myslí svatý Bazil, kde se nachá zí lé k dá vaný samý m Bohem. A lé č ivem nejvý sostně jš í m je Pí smo svaté v ně mž zazní vá ten samý hlas, který stvoř il svě t a jeho krá su. * „Uspoř á dat vlastní ž ivot“ tedy pro Bazila znamená, ž í t podle svatý ch Pí sem. Také on se odebral do samoty venkovské ho stavení aby svů j ž ivot „př epracoval“. Odtud pí š e své mu př í teli svaté mu Ř ehoř i Naziá nské mu: „Vý teč ný způ sob jak zač í t stoupat k dokonalosti je rozjí má ní Bohem inspirovaný ch knih. V nich se nachá zí pravidlo chová ní; mimo to se zde nachá zejí vyprá vě ní o blahoslavencí ch, která slouž í jako př í klady ukazují cí na ž ivot Bož í a zá roveň ná s zvou k napodobová ní jejich skutků. Kaž dý se s radostí pozastaví u tě ch kapitol v nichž se pojedná vá o ctnostech, jichž má obzvlá š tě zapotř ebí. Nachá zí tam tedy, jakoby v lé ká rně vš em př í stupné, lé k př ipravený prá vě pro ně ho. “*

Bazil hledal vů li Bož í v knihá ch Pí sma. Mlč í o své m duchovní m otci Eustachovi, neboť jejich vztah neskonč il dobř e. Avš ak normá lně bylo slovo Pí sma mezi mnichy pouš tě př edá vá no novici prostř ednictví m meditace starš í ho, k ně muž se zač á teč ní k obracel tradič ní prosbou: „Otč e, ř ekni mi slovo, jí mž bych mohl spasit svou duš i. “* Toto slovo se nazý valo politeí a, př edpis pro ž ivot, nebo jednoduš e, ló gion. Pí smo svaté, jak uč í Origenes, je vedle eucharistie „vtě lení m“ Logos-u Bož í ho: je tedy potř eba ho „trá vit“, už í vat jako duchovní pokrm. *

„Lé k“ č i „pokrm“ jsou symbolické vý razy, př ejaté vlastně z Pí sma svaté ho a u kontemplativní ch lidí je č asto potká vá me. Jsou př í znač né neboť ná m pomá hají pochopit, jak mniš i už í vali posvá tné texty. Je dobř e zná mo, ž e fanatici jaké hokoliv druhu nahrazují funkci vlastní mysli ideou př ijatou zvenč í, byť tř eba z posvá tné knihy. Duchovní lidé vš ak ž á dný m textem neumlč ovali vlastní myš lení. Už í vali bibli jako „lé č iva“, jako lé ku k probuzení vě domí, k vyvolá ní toho, co mu je př irozené, pochá zejí cí od Boha. Proto mniš i mnoho neč etli; vybrali si ně jaký odstavec a modlili se, „stravovali“ tento duchovní pokrm. A prá vě k té to tradici se vztahuje druhá Igná cova pozná mka.

„Kdo podá vá jiné mu způ sob a ná vod, jak má rozjí mat nebo nazí rat, musí vě rně vysvě tlit udá lost toho rozjí má ní nebo nazí rá ní tak, ž e projde body jenom krá tký m nebo shrnují cí m vysvě tlení m. Neboť jestliž e si ten, kdo rozjí má, vezme skuteč ný zá klad udá losti, samostatně jej probere a promyslí a najde ně co, co mu ví ce umož ní udá lost vysvě tlit nebo procí tit ‑ ať je to vlastní m uvaž ová ní m nebo osví cení m rozumu Bož í mocí ‑ zakouš í vě tš í duchovní už itek, než kdyby byl ten, kdo dá vá cvič ení, smysl udá losti obš í rně vysvě tlil a rozvedl. Neboť nenasycuje a neuspokojuje duš i, jestliž e „mnoho“ ví, ný brž pociť uje‑ li a zakouš í ‑ li vě ci vnitř ně. “*

„Neboť jestliž e najde ně co... “ Tato vě ta lá ká zvlá š tě intelektuá lní povahy. Ty myslí, ž e č lově k „najde“ myš lenku zesí lí -li ú vahy rozumu. Jak je vidě t z textu, Igná c to nevyluč uje, ale opravdové „sentire e gustare“ je nutno př ič í st spí š e osví cení milostí. Duchovní smysl bož ský ch pravd „se nachá zí “, jak ř í ká svatý Maxim Vyznavač, nenadá le, jakoby neč ekaně. Jako č lově k, který obdě lá vá zemi a nenadá le najde poklad, tak Saul, když hledal ztracené ovce, naš el proroka Samuela (srov. 1 Sam 9; Mt 13, 44). *

Jde totiž o Bož í vnuknutí. Č lově k se nemů ž e př ipravit jinak, než ž e „př ipravuje a disponuje duš i k tomu, aby se zbavil vš ech neuspoř á daný ch ná klonností a po jejich odstraně ní, aby hledal a naš el Bož í vů li v uspoř á dá ní vlastní ho ž ivota ke spá se duš e. “* Podle terminologie Teofana Zatvornika toto jsou ty chví le, kdy hlavou poznaná pravda vstupuje do srdce a naplň uje ho sladkostí. *

Exercitá tor musí podporovat tento proces a ne ho př ehluš it - byť radami samy o sobě vý teč ný mi. Tak např., dodá vá Igná c, nesmí ani vytvá ř et konkré tní ná vrhy k dosaž ení dokonalosti evangelní ho ž ivota: „... je př ece v tě chto duchovní ch cvič ení ch př i hledá ní vů le Bož í vhodně jš í a mnohem lepš í, aby se Stvoř itel a Pá n sá m sdě loval jemu oddané duš i... Ten, kdo dá vá cvič ení, má zů stat v rovnová ze a nechat př í mo jednat Stvoř itele s tvorem a tvora se svý m Stvoř itelem a Pá nem. “*

⇐ Предыдущая 4 5 6 7 8910 11 12 13 Следующая ⇒