VZTAH KE STVOŘENÍ. Svět k užitku člověka

VZTAH KE STVOŘ ENÍ

Svě t k už itku č lově ka

„Ostatní vě ci na svě tě jsou stvoř eny pro č lově ka aby mu pomá haly k dosaž ení cí le, pro který je stvoř en. “

Vý chodní spiritualita, jak jsme poznamenali je antropologická. Avš ak bý vá té ž charakterizová na jako „kosmická “. Z dě dictví staré ho Ř ecka nabyla schopnost vidě t č lově ka neodluč itelně od universa a jeho ř á du. Slované doká zali dá t kř esť anský vý znam staré lidové ví ř e v syrou Zemi, ně ž nou matku lidský ch synů, kteř í jí mají zachovat ú ctu a lá sku.

V komentá ř í ch Hexameronu, stvoř itelské ho dí la Bož í ho v š esti dnech, Otcové oslavují krá su a harmonii svě ta, rajské zahrady do ní ž je č lově k jako milovaný syn postaven, aby ji v radosti už í val. To, ž e je obrazem Bož í m (Gen 1, 26 - 27), se podle antiochijský ch Otců m ukazuje v jeho panová ní nad ostatní mi tvory, který m dá vá jmé no (srov. Gen 2, 19). Uvě domme si, ž e „antiochijci“, Syř ané, jsou semitské mentality a z povahy jazyka té to rasy, „vě c“ se identifikuje s tí m, č emu slouž í. Takž e je zcela v biblické m duchu, vidě t svě t vztaž ený do zorné ho ú hlu služ by č lově ku.

Již spis Diognetovi potvrzuje, ž e „ž ivoč iš ná ř í š e je Bohem stvoř ena k už itku č lově ka“, ž e Bů h „stvoř il vesmí r pro lidstvo“ jemu podrobil vš e, co se nachá zí na zemi. Tato myš lenka je č asto vyjadř ová na Janem Zlatoú stý m: „Pro ně ho (č lově ka) země, pro ně j nebesa, pro ně j slunce a hvě zdy. “

Je tř eba si ale dá t pozor a nesmě š ovat meditace tě chto Otců s utilitaristickou moderní civilizací, která už itek kosmu zuž uje pouze na materiá lní zisk bez toho, aby vidě la nejvyš š í horizonty. Ž e takové „už í vá ní stvoř ení “ vede k zneuž ití je ná m zdů razň ová no i ekology. Daleko hlubš í dů vody nedostateč nosti takové ho př í stupu zachytí me, když se na vě c podí vá me z pozice duchovní.

Otcové, když mluví o hmotné m už itku, nemyslí na už itek egoistický, na „vlastní už í vá ní “. Zdů razň ují, ž e od Boha př ijatá materiá lní dobra mohou bý t promě ně na v duchovní almuž nou, lá skou. Ta dá klí č k sociá lní mu ř eš ení, neboť dobra nejsou rozdě lena rovný m dí lem. Jak vysvě tlit tuto nespravedlnost zdá nlivě pochá zejí cí od Boha? Odpoví dá svatý Bazil Bů h totiž chce z tebe uč init spravedlivé ho rozdě lovatele. Kdo obchá zí tuto povinnost, zneuž í vá darů země jako ten, kdo by v divadle chtě l obsadit dvě sedadla bez ohledu na to, ž e druhý stojí. * Bazil dokonce tvrdí, ž e ten, kdo ně jakou vě c označ uje jako „vlastní “, již tí m se vzdaluje od Boha. * Ani on, ani svatý Jan Zlatoú stý tí m nechtě jí popí rat soukromé vlastnictví v prá vní m slova smyslu, avš ak nalé hají na to, ž e je tř eba uč it, ž e hmotná dobra jsou zde prvotně k už itku duchovní mu. Ten z nich dosá hneme lá skou.

Jaká mí ra lá sky má bý t v tě chto praktický ch př í padech? Je tř eba ná sledovat evangelium jež ná m nař izuje milovat bliž ní ho jako sebe sama (Mt 19, 19). Musí me tedy stanovit spravedlivé už í vá ní dober země pro ná s samé. Svatý Bazil se staví za to, ž e se má me jednoduš e ř í dit př í rodou a pravidlem dostatku platný m pro vš e ž ivé. Kaž dá rostlina a kaž dý ž ivoč ich se z př í rody bere to, co potř ebuje a nic ví ce. Dě lají to instinktivně; č lově k to má č init vě domě. * Jestliž e ř í mské prá vo označ uje soukromé vlastnictví jako „prá vo už í vat a zneuž í vat vě c“, Otcové zá sadně vyluč ují onu druhou mož nost. Jsou pevně př esvě dč eni, ž e hodnota tvorů je podstatně relativní. Moudré už í vá ní tvorů př edpoklá dá znalost cí le č lově ka. Igná c ho formuluje v aforismu: „Z toho plyne, ž e je č lově k má už í vat natolik, nakolik mu pomá hají k cí li a má se jich zř í ci v mí ř e, v ní ž mu k jeho cí li př eká ž ejí. “*

Tento cí l byl urč en již na poč á tku. Avš ak, jak jsme již ř ekli, př edstavuje se ná m zá sadně pod dvě ma ú hly: chvá lit Boha a slouž it mu - tedy jako kontemplativní a praktický. Také svě t, tí m pá dem, ná m slouž í, je zde pro pomoc jak k modlitbě, tak ke kř esť anské praxi. To, co jsme až potud ř ekli o už itku materiá lní ch dober odpoví dá smě ru antioš ské š koly a tě ch ř ecký ch Otců, kteř í byli spí š e „praktič tí “. Tam zvaní alexandrijš tí jsou naopak ví ce kontemplativní. Svě t je tedy proto, aby pomá hal zí skat pravé pozná ní Boha.

„Š kola duš í “

Alexandrijš tí uč í, ž e č lově k je obrazem Boha př edevš í m proto, ž e je obdař en myslí, inteligencí schopnou pozvednout se k Bohu. K č emu pak bude slouž it stvoř ený svě t? Jeho hlavní ú č el je teofanický, na kaž dé m kroku ná m nabí zí pouč ení o Bohu: země je urč ena k pozvedá ní naš í mysli k nebi. Uč ině né jeho slovem, vyprá vě jí tvorové o slá vě Bož í (Ž 18, 1). Mluví i když se zdá, ž e jim chybí slova. Celý vesmí r je ve skuteč nosti Stvoř itelem zamý š len jako „š kola duš í “, je jakoby obrovský m př edstavení m, v ně mž kaž dá malič kost ná s uč í o ně jaké Bož í vlastnosti, ř í ká svatý Bazil. *

Př istupovat ke stvoř ení v tomto kontextu znamená umě t č í st ve velké kní ž e př í rody, bý t schopen therí a physiké, „př irozené kontemplace“ jak ji nazý vali Otcové. * Její pevné zá klady se nachá zejí v bibli. Ctitel Jahveho doká zal slyš et hlas Pá na ve vodá ch i duně ní bouř e (Ž 28, 3). Jež í š pokrač uje tí mto smě rem a radí pozorovat ptá ky nebe a polní lilie (Mt 6, 26) pro duchovní pouč ení.

A jestliž e ř eč tí Otcové mluví o theorí a fysiké, jsou si vě domi, ž e duchovně pokrač ují v tom, č eho př í rodní vě dy chtě ly dosá hnout v nená bož enské m svě tě. Vž dyť poznat svě t, odkrý t jeho skryté zá hyby bylo velkou touhou evropské ho č lově ka. Na prahu naš í civilizace podnikl Herodotos nebezpeč né cesty, theorí as heneken, aby vidě l a poznal kosmos. Mý tické Siré ny svá dě ly ř ecké plavce chlubí cí se, ž e „znají vš e, co se na zemi hý be“. Lucrecio Caro, první filosof Ř í ma psal o př irozenosti vě cí. Tak se zrodily př í rodní vě dy (stará „fyzika“). Naš e civilizace je oprá vně ně hrdá na jejich ú ž asný rozvoj.

Velcí klasič tí filosofové Ethé n, Platon i Aristoteles vš ak doká zali př ejí t od fyziky k meta-fyzice a objevit za svě tem viditelný m vě č né pravdy, ideje. A kř esť ané? Otcové š li ješ tě hloubě ji. Ti proš li, jak č asto potvrzují ruš tí myslitelé za hranice logiky, aby objevili realitu mate-logiky, př í tomnost Boha Otce, který mluví ve vš em, co existuje. Aby se vyhli pantheismu, mluví moderní ruš tí „sociologové “ o bož ské Moudrosti, Sofia a Logos, jí mž je smyslem celé ho viditelné ho svě ta, v ně mž je mů ž eme vidě t „liturgicky“. * Umě t vyč í st duchovní smysl stvoř ený ch vě cí je to samé jako odkrý t krá su svě ta. Př edevš í m je ale mož no př ekonat kletbu suž ují cí př edky i souč asní ky. osamocenost ode vš ech opuš tě né ho č lově ka. Svě t se ukazuje ž ivý, plný tajemný ch hlasů a vš echny mluví o Prozř etelnosti Otce.

Origenes to vysvě tluje: „Veš kerá vní matelná realita, vč etně nebes a vš eho, co obsahují, je pro ty, kdo pozvedají oč i, oní m polem, jež zbě lelo ke ž ní m (Jan 4, 3„). Proto se jim Logos zjevuje a otevř eně vystupuje pro kaž dé ho, kdo se nechá vá promě nit k jeho obrazu ve stá le vě tš í slá vě (2Kor 3, 18) a tak zí ská vají oč i podobné tě m (Bož í m), které vidě ly, ž e stvoř ení je dobré. “* Ruský poutní k pí š e „Od chví le vzkř í š ení Krista se celá země stala trů nem Boha Spasitele. Tí m trů nem, z ně hož se Vzkř í š ený zjevuje jsou srdce. Ach, jak podivuhodné jsou dí la Bož í [... ]. Zdá se mi, ž e vidí m Krista nejen na nebi jako spí š e ž ijí cí ho uprostř ed ná s na zemi“*.

⇐ Предыдущая 11 12 13 14 151617 18 19 20 Следующая ⇒