MANRESA. Symbol jeskyně

MANRESA

Symbol jeskyně

Kolé bka ignaciá nský ch exercicií, jeskyně v Manrese, je dnes př emě ně na v kapli. Podobně byly upraveny i rů zné ú kryty vý chodní ch asketů. Mnohé vš ak zů staly zachová ny v pů vodní m stavu a jen kř í ž č i ká men př ipomí ná, ž e na tomto mí stě svě tec prož il dobu své ho duchovní ho dospí vá ní. Proč jeskyně hrá ly u eremitů tak velkou roli? První motiv je bez pochyby ř á du praktické ho. V prostř edí mimo lidská obydlí, poskytuje jeskyně nezbytnou ochranu př ed sluncem a deš tě m. Na první pohled ale vypadá má lo pohodlně a př ejí cně. Uzaví rá horizont a oč í m se nabí zí jen monotó nnost holé ho kamene. Divná vě c, ale bylo to prá vě toto oproš tě ní od smyslový ch vjemů, které asketé odchá zeli hledat: samotu a ticho, vnitř ní i vně jš í.

Podobně jednali již antič tí filosofové. Porfirius, * který na konci starově ku sestavuje manuá l jejich morá lky, vyprá ví, ž e ně kteř í se zbavovali i oč í z př esvě dč ení, ž e pohled mysli se nikdy neotevř e, jestliž e se nezavř ou oč i smyslů. * Avš ak v tom je kř esť anš tí mniš i nenapodobovali: ne proto, ž e by byli mé ně př í sní, ale proto, ž e jejich podně t pro poustevnický ž ivot byl podstatně jiný. Nevě ř ili, jako Platon, v radiká lní protiklad mezi vně jš í skuteč ností a vnitř ní m ž ivotem. On opravdu existuje, ale jen ná sledkem hř í chu a jako takový je lé č itelný. Proto kř esť anská jeskyně slouž í k znovuupevně ní souladu mezi vně jš í m a vnitř ní m ž ivotem a ž ivot v ní je rozví jen dle potř eb jednotlivce. Vý chodní asketé rá di napodobovali biblické př í klady odchodu do č tyř icetidenní ho ú straní. Ignaciá nská Manresa je mě sí č ní, ale mů ž e bý t upravena i na kratš í dobu, jak ukazuje zkuš enost kaž doroč ně konaný ch exercicií. *

Tuto praxi ztiš ení se znají té ž na vý chodě a ani moderní lidé se nebá li ignaciá nské ho vlivu. Ruský svě tec Tichon Zadonský (+1753) odchá zel kaž dý rok do ticha klá š tera a Teofan Zatvornik takové jedná ní př irovná val ke koupeli po cestě, * neboť rozehř í vá srdce a oč isť uje duš i. Má bý t tedy prová zeno procesem zpytová ní svě domí o uplynulé m roce. Teofan se domní vá, ž e nejvhodně jš í č as pro takové to ztiš ení je doba postní, neboť pů st pomá há dobré př í pravě na velikonoč ní př ijí má ní. A v době po odchodu k vš ední m povinnostem a ná sledný m ná vratem k usebrá ní se, je tř eba zachová vat stanovený program, aby se ž ivot po exercicií ch př í liš nevymkl z uspoř á dá ní. Vně jš í podmí nky exercicií jsou podobné tě m ze starý ch jeskyň: samota a ticho, které vlastně znamenají jen jednu vě c: ohranič it na minimum vně jš í ž ivot, abychom probudili spí cí ž ivot vnitř ní.

⇐ Предыдущая 2 3 4 5 678 9 10 11 Следующая ⇒