Clifford D. Simak – Smetiště

Clifford D. Simak – Smetiš tě

Jedinou mož ností byl odhad – erudovaný, vě decky podlož ený, ale př ece jen odhad. Nic, vů bec nic nevě dě li jistě. Planetá rní vý zkumný tý m tak obvykle nepracoval. Obvykle se kaž dé tajemství dalo ně jak uchopit, ze vš eho se dalo vyž dí mat tolik informací, kolik bylo tř eba pro slavnostní př ehlí dku faktů. Ale tady konkré tní, skuteč ná fakta prostě chybě la – s vý jimkou toho jednoho, zř ejmé ho i dvaná ctileté mu dí tě ti.

Velitel Ira Warren zač í nal bý t bezradný. Prá vě mluvil s Batem Earsem Bradym, lodní m kuchař em a nepř í liš vý stavný m kamará dem z mlá dí. Oba slouž ili u planetá rní ho vý zkumu př es tř icet let. I když stá li na opač ný ch koncí ch organizač ní ho ž ebř í č ku, poř á d si doká zali ř í kat vě ci, které by nikdo z nich neř ekl nikomu jiné mu na palubě a které by si nedal od nikoho jiné ho lí bit.

" Bate Earsi, " ř ekl Warren, " ně jak se mi to nezdá. "

" Vž dycky se ti ně co nezdá, " zavrč el Bat Ears. " To patř í k tvojí prá ci. "

" To smetiš tě …"

" Ty ses chtě l dostat nahoru, " ř ekl Bat Ears. " A já tě varoval. Poví dal jsem, ž e se zalkneš samou odpově dností a chytrostí a nabub- nabub-"

" Nabubř elostí? "

" Jo, " ř ekl Bat Ears. " To je př esně to slovo. "

" Já nejsem nabubř elý, " uš klí bl se Warren.

" Ne, tobě se zkrá tka nezdá to smetiš tě. Má m tady ulitou lahvinku. Co ř í ká š, cvakneme si? "

Warren má vl rukou. " Tomu cvaká ní taky udě lá m př í trž. Č ertví, kam to schová vá š, ale na kaž dou cestu…"

" Hele, Iro – ty se starej o svou praš ivou ná ladu. "

" Na kaž dou cestu s sebou tá hneš tolik lahvinek, ž e jsi pak v lihu po celou dobu letu. "

" Zavazadlo, " utrousil Bat Ears. " Kaž dej má prá vo na osobní zavazadlo. A já v ně m vozí m pití. Protož e nic ví c nepotř ebuji. "

" Tebe jednou, " ř ekl Warren vztekle, " pro ten chlast vykopnou v pytli do prostoru. "

Opaková ní m hrozba ztrá cí ú č inek. Zvlá š ť v př í padě Bata Earse.

" Ty problé my, " ř ekl Bat Ears, " ti nedě lají dobř e. "

" Lidi z vý zkumu to nezvlá dli, " povzdechl si Warren. " Chá peš? Po sto letech bá dá ní je tu vě c, která vypadá jako dů kaz, ž e i ně jaká jiná rasa než my doká ž e letě t do vesmí ru. A my neví me co s tí m. Proč? Normá lně bychom o tom harampá dí už mě li pohromadě celou knihu. "

Bat Ears pobaveně vyprskl. " Od naš ich vě dců? "

Slovo 'vě dců ' ř ekl s absolutní m opovrž ení m.

" Dě lají, co mů ž ou, " namí tl Warren. " Lepš í nemá me. "

" Vzpomí ná š na starý č asy, Iro? " zeptal se Bat Ears. " Když jsi byl ješ tě poruč í kem a vž dycky sis ke mně př iš el cvaknout a…"

" To sem nepleť. "

" Kam se hrabou ty dneš ní posá dky. Za naš ich let se zkrá tka vypadlo ven a ulovilo se pá r domorodců a za pů l dne se z nich dostalo ví c faktů, než teď spatlá ta vě decká sebranka za celou vě č nost. "

" Mluví š nesmysly, " ř ekl Warren. " Tady ž á dní domorodci nejsou. "

Na té planetě nebylo nic. Byla to celkem druhoř adá planeta a druhoř adou planetou mě la podle vš eho zů stat ješ tě dalš í miliardu let. A o planety, které budou zají mavé za miliardu let, se obvykle vý zkum nezají má.

Její povrch byl pokrytý horský mi hř ebeny a kamenitý mi poli zvě tralé skalní suti. Bě hem poslední ho pů lmilió nu let se tu rozmohly ně jaké primitivní rostliny a zatí m si vedly dobř e. Vypadaly jako mechy a liš ejní ky a plazily se po skalní ch rozsedliná ch. Ž á dná jiná forma ž ivota tu zř ejmě neexistovala. Po pravdě ř eč eno, taková planeta by za normá lní ch okolností nemohla zaujmout nikoho. Nikdo ji, koneckonců, ani neprohledá val, nikdo nezkoumal její ž ivot. Vš ichni se zabý vali smetiš tě m.

Pů vodně tu nechtě li vů bec př istá t. Provedli jen rutinní oblet planety, aby sesbí rali rutinní data pro vý zkumnou zprá vu.

Pak ale ně kdo u teleskopu zahlé dl smetiš tě. Zač ali sestupovat na niž š í letovou drá hu – a č í m ví c klesali, tí m vě tš í byl jejich ú ž as.

Ř í kali tomu smetiš tě a smetiš ti se to i podobalo. Vě ci, rozhá zené bez ladu a skladu, mohly bý t souč á stkami ně jaké ho motoru, ale stejně tak to mohlo bý t ně co jiné ho. Strojní inž ený r Pollard se má lem zblá znil ze zoufalý ch pokusů o sestavení logické ho celku. Tř i souč á stky smontoval, aniž pochopil, jak a proč drž í pohromadě. Zkusil je tedy znovu rozebrat – a zjistil, ž e rozebrat nejdou. Toho dne se nejspí š zblá znil doopravdy.

Souč á stky, pokud to byly souč á stky, lež ely pohá zené vš ude kolem, jako by je ně kdo nebo ně co vysypalo ven z lodi a nestaralo se, kam spadnou. Vedle nich stá la ješ tě jedna, pro změ nu peč livě uspoř á daná hromada nezná mý ch materiá lů, která na první pohled př ipomí nala jaký si sklad zá sob.

Bylo v ně m zř ejmě jí dlo, i když poně kud zvlá š tní (pokud to bylo jí dlo). Byla tam sada lahví z plastu, vyrobená nepř í liš pochopitelný m způ sobem a naplně ná ví ce č i mé ně jedovatý mi kapalinami. Kromě toho tam byla tkanina, která snad mohla slouž it k oblé ká ní (ale nikdo si neumě l př edstavit bytost navleč enou v takové m odě vu). Byly tam svazky kovový ch tyč í, svá zaný ch ně jakou vnitř ní gravitací, mí sto drá tu, který obvykle použ í vá č lově k. A byla tam spousta dalš í ch, lidský mi slovy nepopsatelný ch př edmě tů.

" Š koda, " ř ekl Warren. " Už se rozlouskly tvrdš í oř echy, než je tohle. Za mě sí c, co jsme tady, už ten motor mě li mí t v provozu. "

" Jestli to je motor, " namí tl Bat Ears.

" A co by to bylo, když ne motor? "

" Kouká š na to jak oni. Co neumí te vysvě tlit, to vyř í dí te odhadem. Logický m. A když ně kdo cekne, zeptá te se, co má lepš í ho. Jenž e to není dů kaz, Iro. "

" Ne, není, " př ipustil Warren. " Není to dů kaz, a to se mi prá vě nelí bí. Jsme si jistí, ž e to smetiš tě je motor kosmické lodi, ale nemá me pro to dů kazy. "

" Nikdo ti nepř istane s lodí, " zamruč el Bat Ears, " aby vysypal ven motor. Kdyby to udě lal, tak by tam ta loď poř á d byla. "

" Mož ná, " př eruš il ho Warren. " Ale to není odpově ď na otá zku, kde se tam vzaly ty vě ci. "

" To já neví m, " ř ekl Bat Ears. " Na to kaš lu. To není moje starost. "

Vstal z kř esla a doš el ke dveř í m.

" Co ta lahvinka, Iro? "

" Ne, dí ky, " ř ekl Warren.

Sedě l a poslouchal, jak se kroky Bata Earse vzdalují po schodech dolů.

II.

Kenneth Spencer, xenopsycholog, veš el do kajuty a usadil se v kř esle na protě jš í straně Warrenova stolu.

" Jsme z nejhorš í ho venku, " ř ekl.

" Nejste, " ucedil Warren mezi zuby. " Ješ tě nejste ani v nejhorš í m. "

" Dě lali jsme, co bylo v naš ich silá ch. "

Warren podrá ž dě ně zavrč el.

" Má me vš echny testy, " pokrač oval Spencer. " Kompletní analý zu. Kompletní fotografický zá znam. Vš echno je na papí ř e v diagramech a pozná mká ch a –"

" Tak mi ř ekně te: Co je to smetiš tě tam venku? "

" Motor kosmické lodi. "

" Jestli to je motor, " odsekl Warren, " tak ho dejte dohromady. Vyzkoumejte, jak funguje. Vyzkoumejte, jaký druh inteligence ho sestrojil. "

" Zkouš eli jsme to, " ř ekl Spencer. " Vš ichni. Bez ohledu na vě decké zamě ř ení. Pomá hali jsme specialistů m, aby –"

" Já ví m, jak tvrdě jste pracovali. "

Opravdu se snaž ili. S vý jimkou ně kolika hodin, o které je př ipravil spá nek a rychle odbý vané jí dlo, pracovali takř ka nepř etrž itě.

" Má me co dě lat s mimozemskou mechanikou, " ř ekl Spencer.

" Už se vyř eš ily jiné mimozemské zá lež itosti, " poznamenal Warren. " Mimozemská ekonomika, mimozemské ná bož enství, mimozemská psychologie…"

" Tohle je ně co jiné ho. "

" Ne tak ú plně. Co Pollard, např í klad? Není specialistou pro podobné situace? Nezdá se vá m, ž e to Pollard mě l rozlousknout? "

" Kdyby to š lo rozlousknout, Pollard by to doká zal. Má vš echny př edpoklady – kvalifikaci, zkuš enosti, př edstavivost. "

" Podle vá s tedy má me odletě t? " zeptal se Warren. " To jste mi př iš el ř í ct? Myslí te, ž e je zbyteč né tady zů stá vat? "

" Myslí m, ž e je, " př ipustil Spencer.

" Dobrá, " ř ekl mu Warren. " Když si to myslí te, nedá se nic dě lat. Odpá lí me se hned po več eř i. Poví m Batu Earsovi, ať př ichystá hostinu. Ně co jako banket na rozlouč enou. "

" Nemusí te to poř á d př ipomí nat, " zaprotestoval Spencer. " Nejsme hrdí na to, co se stalo. "

Warren se tě ž ce zvedl z kř esla.

" Pů jdu dolů a ř eknu Macovi, aby př ipravil motory. A cestou se staví m u Bata Earse. "

" Má m strach, Warrene, " ř ekl Spencer.

" Já taky. Z č eho má te strach vy? "

" Z nich. Z tě ch cizinců. Neví me, co jsou zač. Ten motor, ty vě ci, to je dů kaz, ž e nejsme sami, kdo lé tá do kosmu. Co se jim tady mohlo stá t? "

" Vy to neví te? "

" Ne. Vy ano? "

" Zatí m ne, " ř ekl Warren. " Mož ná bych na to př iš el, kdybych mě l dost č asu. " Vyrazil po schodech dolů k Macovi.

III.

Mac sedě l ve své m ú tulné m doupě ti, kouř il doč erna propá lenou dý mku a č etl si ohmatanou Bibli.

" Dobré zprá vy, " ř ekl mu Warren.

Mac odlož il knihu a brý le.

" Pro mě by akorá t jedna zprá va byla dobrá. "

" A prá vě ta to je. Př iprav motory. Budeme startovat. "

" Kdy, pane? Tedy ne ž e bysme nemohli startovat hned. "

" Za pá r hodin, " ř ekl Warren. " Až se nají me a usadí me. Dá m ti vč as vě dě t. "

Inž ený r zasunul brý le do kapsy, vzal dý mku a vyklepl z ní popel. Pak vrá til prá zdnou dý mku zpá tky mezi zuby.

" Tohle mí sto se mi ani trochu nelí bilo, " ř ekl.

" Už se ti ně kde lí bilo? "

" Nelí bí se mi ty vě ž e. "

" Jsi blá zen, Macu. Ž á dné vě ž e tu nejsou. "

" Kluci a já, my jsme pá rkrá t byli venku, " ř ekl inž ený r. " A naš li jsme tam plno vě ž í. "

" Skalní ch ú tvarů, ne? "

" Vě ž í, " opakoval Mac zarputile.

" Jestli jste opravdu naš li vě ž e, " ř ekl Warren, " proč jsi nic nehlá sil? "

" Aby kolem nich ta vě decká smeč ka č muchala ješ tě dalš í mě sí c? "

" Na tom nezá lež í, " ř ekl Warren. " Beztak to ž á dné vě ž e nejsou. Kdo by se v tomhle Zapadá kově patlal se stavbou vě ž í? "

" Jde z nich strach, " ř ekl Mac. " Jsou divný. Takový temný. A pá chne z nich smrt. "

" A z tebe mluví Kelt, Macu. Svalnatý, pově rč ivý Kelt, co brá zdí prostor od planety k planetě a poř á d vě ř í na duchy a ví ly. Stř edově ký mozek v dobá ch vě dy. "

" Fakt nahá ně jí hrů zu, " ř ekl Mac.

Stá li proti sobě a dí vali se jeden druhé mu do oč í. Warren po chví li zvedl ruku a př á telsky poklepal Macovi na rameno.

" Nic jim neř eknu, " zasmá l se. " Naž hav motory. "

IV.

Warren tiš e sedě l v č ele stolu a poslouchal, jak spolu mluví ostatní.

" Byla to ně jaká nouzová oprava, " ř ekl Clyne, palubní fyzik. " Podle mě tu vysypali vš echno mož né a př estavě li motor – a co se jim nehodilo, to tady prostě nechali. Tě ž ko ř í ct, proč ten motor museli př estavě t, kaž dopá dně byl pak mnohem jednoduš š í. Nejspí š obnovili jen zá kladní funkce a vylouč ili vš echny doplň ky – automatiku a tyhle hrač ič ky. Ten př estavě ný motor byl asi vě tš í a neskladně jš í – to vysvě tluje, proč tu nechali svoje zá soby. "

" Ale jak ho př estavě li? " zeptal se Dyer, palubní chemik. " Odkud by brali materiá l? "

Metalurg Briggs mu odpově dě l: " Je tady spousta rudy. Nebý t to tak daleko, byl by tu zlatý dů l. "

" Nenaš ly se ž á dné stopy tě ž by, " namí tl Dyer. " Ani tě ž by, ani tavby, ani obrá bě ní, ani montá ž e. "

" Neprohledá vali jsme to tady, " ř ekl Clyne. " Mohli tě ž it rudu pá r mil odtud a my jsme si toho zkrá tka nevš imli. "

" To je prá vě ten problé m, " ř ekl Spencer. " My staví me na domně nká ch jako na faktech. Jestli tu ně co vyrá bě li, je nutné o tom vě dě t ví c. "

" A k č emu by to byla? " zeptal se Clyne. " Zá kladní fakta zná me: posá dka té cizí kosmické lodi tu nouzově př istá la, opravila motory a zase odletě la. "

Doktor Spears na opač né m konci jí delní ho stolu praš til vidlič kou o talí ř.

" Vž dyť vy ani neví te, " ř ekl, " ž e to byla kosmická loď. Poslouchá m vaš e kdá ká ní už celé tý dny. Jakž iv jsem neslyš el tolik ž vá stů bez jediné ho rozumné ho zá vě ru. "

Vš ichni se zatvá ř ili př ekvapeně. Doktor byl starš í, velice mí rný, až flegmatický muž, který se obvykle nestaral o vě ci kolem sebe. Potloukal se po lodi na svý ch pravidelný ch obchů zká ch a oš etř oval zraně né prsty a zduř ené mandle a jiné drobnosti. Celá posá dka se tak trochu bá la okamž iku, kdy doktor stane př ed skuteč ný m problé mem, jaký m je např í klad chirurgický zá krok. I když mu nikdo př í liš nevě ř il, vš ichni ho mě li rá di. Snad i proto, ž e se nemí chal do jejich prá ce.

Ale teď se mí chal – a s nebý valou jedovatostí.

Lang, spojový technik, chtě l trapnou situaci urovnat: " Naš li jsme rý hy, doktore. To př ece ví te. Rý hy ve ská le. Jejich tvar by mohl odpoví dat rý há m, které udě lá kosmická loď, když př istá vá. "

" By mohl odpoví dat, " ř ekl doktor posmě š ně.

" Zkrá tka odpoví dá! "

Doktor se s mruč ení m vrá til ke své mu jí dlu. Hlavu mě l skloně nou tě sně nad talí ř em a ubrousek zasunutý až pod bradu. Nož em a vidlič kou apaticky nabí ral jednotlivá sousta. Jeho způ sob stolová ní se bě hem vý pravy stal proslulý m.

" Má m pocit, " ř ekl Spencer, " ž e tak trochu schá zí me z cesty, když to celé poklá dá me za prostou opravu. Podle množ ství souč á stek na smetiš ti bych ř ekl, ž e museli stavě t nový motor – a ž e ten starý, logicky vzato, musí bý t tam venku – a dal by se z tě ch rozebraný ch dí lů rekonstruovat. Myslí m kompletně rekonstruovat. "

" Já to zkouš el, " odsekl Pollard.

" S tou myš lenkou totá lní rekonstrukce nemů ž u souhlasit, " prohlá sil rezolutně Clyne. " To by znamenalo, ž e se tu najednou rozhodli pro novou koncepci a funkci motoru. A to je absurdní. Taková hypoté za vá m teoreticky objasní, proč je na smetiš ti tolik souč á stek, ale prakticky nedá vá smysl. Kdo by stavě l na pusté planetě nový motor? "

" Myš lenka totá lní rekonstrukce, " dodal Dyer, " vá s kromě toho vrací k problé mu materiá lů. "

" A ná strojů, " doplnil ho Lang. " Odkud by brali ná stroje? "

" Asi mě li na palubě dí lnu, " ř ekl Spencer.

" K drobný m opravá m, " poznamenal Lang. " Ale rozhodně ne k vý robě nový ch motorů. "

" Co mi dě lá starosti, " ř ekl Pollard, " to je naš e absolutní neschopnost cokoli pochopit. Zkouš el jsem ty souč á stky spojovat, zkouš el jsem hledat mezi nimi souvislost, protož e tady ně jaká souvislost existovat musí, protož e souč á stky, co spolu nesouvisí, to nemů ž ou bý t souč á stky, ne? Já jsem nakonec tř i dal dohromady – a to bylo vš echno. I když jsem je dal dohromady, nic mi neř í kaly. Nebylo to k nič emu. I když jsem je dal dohromady, nebyl jsem o nic moudř ejš í než př edtí m, co jsem je dal dohromady. A když jsem je zkusil rozebrat, neš lo to. Č lově k by myslel, ž e vě c, kterou dá dohromady, zas bude umě t rozebrat, ne? "

" Byla to cizí loď, " namí tl Spencer, " postavená cizí rasou a pohá ně ná cizí mi motory. "

" A př esto, " ř ekl Pollard, " by tu mě la bý t ně jaká zá kladní myš lenka, kterou bychom mě li rozpoznat. Ať tak č i tak, jejich motor by mě l mí t aspoň jeden princip společ ný s humá nní mechanikou. Motor je mechanismus pro cí lenou př emě nu surové, uvolně né energie v už iteč nou sí lu. To je ú č el motoru. Bez ohledu na to, jaká rasa ho stavě la. "

" Ten kov, " ř ekl Briggs, " to je ú plně nezná má slitina. S ně č í m takový m jsem se ješ tě nesetkal. Č lově k mů ž e urč it prvky, samozř ejmě, ale vzorec, když ho napí š ete, vypadá jako metalurgická noč ní mů ra. Je nemyslitelný. Podle pozemský ch norem je nemyslitelný. V té kombinaci bude há č ek, ale já nemá m př edstavu, co by to mohlo bý t. "

" To se vá m povedlo, pane Briggsi, " ozval se na protě jš í straně stolu doktor Spears. " Vá š smysl pro nemyslitelnost –"

" Zavř ete klapač ku, doktore! " vybuchl Warren. To bylo poprvé za celý več er, co velitel promluvil.

" Dobrá, " ř ekl Spears. " Když si to př eješ, Iro, tak zavř u klapač ku. "

Warren stá l venku př ed lodí a rozhlí ž el se po povrchu planety. Več er zvolna př echá zel do noci, ve které smetiš tě nebylo nič í m jiný m než skvrnou na ú boč í pahorku.

Nedá vno tu takhle stá la jiná loď, jen kousek odtud. Jiná loď jiný ch lidí.

Ně co se jim tu stalo, ně co, po č em Warrenů v tý m bezvý sledně pá tral.

Ž á dná oprava motoru to nebyla. Rozhodně ne. Ať si ř í ká, kdo chce, co chce, nemohla to bý t bě ž ná oprava.

Souč á stky, rozhá zené po smetiš ti, pů sobily zmatený m, př ekvapený m dojmem. Vyzař ovala z nich nalé havost a spě ch. Posá dka odtud prchala tak př ekotně, ž e se nechtě la zdrž ovat ani naklá dá ní m zá sob. A který velitel – pozemský nebo mimozemský – by nař í dil start bez zá sob, kdyby posá dce nehrozilo nebezpeč í? Smrtelné nebezpeč í.

Ve skladu zř ejmě byly potraviny. Dyer alespoň tvrdil, ž e to jsou potraviny, i když se nezdá ly bý t jedlé. A v tě ch lahví ch z té zvlá š tní odrů dy plastu byla ně jaká jedovatá kapalina. Ta mohla – snad – bý t obdobou pozemské whisky. A č lově k, ř í kal si v duchu Warren, př ece odhazuje whisky a jí dlo jen ve chví lí ch nejvě tš í ho ohrož ení.

Pomalu krá č el po cestě vyš lapané mezi lodí a smetiš tě m. Ná hle si uvě domil, jaké tu vlá dne ticho. Stejně hluboké a tí snivé jako v prostoru. Nebylo tu nic, co by ně jaký zvuk vydá valo. Kromě primitivní ch rostlin, snad mechů a liš ejní ků, na té planetě nebyl ž á dný ž ivot. Zatí m. Planeta mě la dost vody a vzduchu i zá kladní ch komponentů pro vznik pů dy, aby tu za miliardu let mohla existovat stejně vyspě lá civilizace jako na Zemi.

Jenž e miliarda let, pomyslel si Warren, to je dlouhá, dlouhá doba.

Dorazil ke smetiš ti a pokrač oval dá l po dů vě rně zná mé m svahu, mezi dí ly tajemné ho stroje. Obchá zel vě tš í souč á stky, o ty menš í, ukryté v př í tmí, tu a tam zakopá val.

Když klopý tl podruhé, zů stal na chví li stá t a zdvihl vě c, o kterou zakopl. Ná stroj odhozený ve spě chu tou cizí posá dkou. Warren si zkouš el př edstavit prů bě h ú tě ku, ale jeho př edstavy nebyly př í liš jasné. Nemě l nejmenš í tuš ení, jak ti tvorové mohli vypadat a př ed č í m utí kali.

Potě ž kal př edmě t na dlani. Lehký, skladný, vhodný do ruky. Jistě to byla už iteč ná vě c, i když nikdo z tý mu nevě dě l, k č emu slouž ila. Prsty nebo chapadla, drá py nebo klepeta – jaké konč etiny ji vlastně sví raly? Jaký mozek ovlá dal ty prsty, drá py, klepeta nebo chapadla?

Obrá til oč i vzhů ru ke hvě zdá m. Nebyly to hvě zdy, jaké znal z dě tství.

Ty jsou daleko, pomyslel si, moc daleko. Tak daleko, jak ješ tě nikdy od ž á dné ho č lově ka nebyly.

Vtom se na cestě ozval dupot. A kř ik.

" Warrene! Warrene! Kde jste? "

Z hlasu byl cí tit strach, panický strach vydě š ené ho dí tě te.

" Warrene! "

" Tady! " zař val Warren roztrpč eně. " Tady jsem. Už jdu. "

Otoč il se a rychlý m krokem vyrazil vstř í c ustraš ené mu hlasu.

Bě ž í cí muž by Warrena ve tmě minul, kdyby ho velitel nezachytil rukou za rameno a nepř itá hl k sobě.

" Warrene! Jste to vy? "

" Co se dě je, Macu? " zeptal se Warren.

" Já nemů ž u… nemů ž u… já …"

" Co je? Mluv! Co nemů ž eš, Macu? "

Inž ený r zoufale š má tral rukama kolem sebe, dokud nesevř el v prstech klopy Warrenova kabá tu. Drž el se jich s kř eč ovitostí tonoucí ho.

" Ale no tak, no tak, " uklidň oval ho netrpě livě Warren.

" Nemů ž u nastartovat motory, pane, " ř ekl Mac.

" Nemů ž eš nastartovat…"

" Nemů ž u, pane. Nikdo z ná s. Nikdo je neumí nastartovat, pane. "

" Motory! " vydechl Warren. Zmocň ovala se ho č í m dá l vě tš í ú zkost. " Co je s motory? "

" Nic, pane. Motorů m nic není. To my. My je neumí me nastartovat. "

" Co ž vaní š? Co neumí te? "

" Nevzpomí ná me si. My to zapomně li. Neumí me je nastartovat! "

VI.

Warren rozsví til lampu nad stolem a zač al prohledá vat regá l s knihami.

" Tady to je, Macu, " ř ekl vzá pě tí. " Já vě dě l, ž e to najdu. "

Př inesl si knihu blí ž ke svě tlu. Zbě ž ně ji prolistoval. Za sebou slyš el napjatý, strachem př erý vaný Maců v dech.

" Jenom klid, " ř ekl. " Tady v té knize, Macu, tady to vš echno bude. "

Listoval př í liš rychle. Musel se vrá tit o ně kolik stran dozadu. Pak polož il otevř enou knihu na stů l pod lampu.

" Zkrá tka si to př eč teme. Př eč teme si…"

Chtě l zač í t č í st – a nemohl.

Vní mal pí smena, slova, symboly – a nechá pal jejich souvislost, jejich smysl.

Č elo se mu orosilo potem. Jedna krů pě j po druhé odkapá vala smě rem k oboč í. Pot se ř inul z podpaž í a sté kal po ž ebrech dolů.

" Dě je se ně co, š é fe? " zeptal se inž ený r. " V č em je problé m? "

Warren mě l pocit, ž e se mu celé tě lo musí kaž dý m okamž ikem roztř á st, ale jeho svaly a nervy zů stá valy poř á d stejně napjaté. Sedě l na ž idli jako př imrazený.

" Tohle je př í ruč ka, " ř ekl matný m, studený m hlasem. " Pojedná vá o motorech – o tom, jak s nimi zachá zet, jak hledat zá vady, jak je opravit. "

" Takž e jsme v pohodě, " oddechl si Mac.

Warren zatř el knihu.

" Ne, nejsme. Já si nevzpomí ná m, co ty termí ny a symboly znamenají. "

" Co?! "

" Nedoká ž u tu knihu př eč í st, " ř ekl Warren.

VII.

" To není mož né, " trval na své m Spencer.

" Ale je to mož né, " zavrč el Warren. " Je to prostě fakt. Nebo se ně kdo z vá s v té kní ž ce vyzná? "

Mlč eli.

" Jestli ano, " pokrač oval Warren, " tak by ná s to mě l nauč it. "

" Nikdo…" ř ekl Clyne tiš e. " Nikdo tomu nerozumí. "

" Prá vě. " Warren se nadechl. " A př ed hodinou by kaž dý z vá s – kaž dý z vá s – klidně vsadil krk na to, ž e nastartuje motory buď rovnou, anebo s manuá lem. "

" To je pravda, " př iký vl Clyne. " Na to bych vá ž ně vsadil krk. Ješ tě př ed hodinou by to byla hrač ka. Př ed hodinou bych…"

" To si jen myslí te, " ř ekl Warren. " Jak ví te, ž e byste se př ed hodinou vyznal v manuá lu? "

" No… to neví m, " př ipustil neochotně Clyne.

" A ješ tě ně co – to vaš e pá trá ní kolem smetiš tě. Vy jste tam vš echno ř eš ili odhadem, nic jste nevě dě li jistě. Proč? Mě li jste toho vě dě t zatraceně dost. "

Clyne uraž eně vstal. " Podí vejte, Warrene…"

" Sedni si, Johne, " ř ekl Spencer. " Copak to nechá peš, sakra? Je to, jak ř í ká. Proč si poř á d ně co nalhá vat? Pomá hali jsme si odhadem a domně nky jsme brali jako fakta. A proč? Protož e jsme si nevě dě li rady. A ješ tě v jednom má Warren pravdu – my jsme si mě li umě t poradit. "

Jindy, napadlo Warrena, by je tahle pravda dohnala k nepř í č etnosti. Ale teď … Teď vš ichni zač í nali až př í liš dobř e chá pat skuteč nou situaci.

První promluvil Dyer. " Myslí te, ž e jsme to nezvlá dli, protož e jsme zapomně li – tak jako zapomně l Mac? "

" Ztratili jste č á st svý ch schopností, " odpově dě l Warren. " Č á st schopností a znalostí. Pracovali jste normá lně. Snaž ili jste se – ale zkrá tka vá m chybě ly vaš e znalosti, to je vš echno. "

" Co teď? " zeptal se Lang.

" Neví m. "

" Urč itě se to stalo i tě m z té druhé lodě, " ř ekl Briggs.

" Mož ná, " př iký vl nejistě Warren.

" Ale oni se dostali pryč, " namí tl Dyer.

" My to doká ž eme taky, " ř ekl Warren. " Snad. "

VIII.

Ano, i posá dka té cizí lodě musela ztrá cet pamě ť. Ale oni se ně jak odpá lili, ně jak si vzpomně li – nebo se př inutili vzpomenout. Ale kdyby to byla jen otá zka pamě ti, proč by stavě li nový motor? Co jim brá nilo, aby použ ili ten starý?

Warren lež el na kavalci a dí val se do tmy. Vě dě l, ž e má dvě stopy nad hlavou desku ocelové ho krytu – a kov teď nechtě l ani vidě t. Vě dě l, ž e by se motory daly okamž itě nastartovat. Kdyby zjistil jak. Nebo si vzpomně l. Jenž e to byl prá vě ten problé m.

Č lově k zí ská vá zkuš enosti, shromaž ď uje poznatky, prož í vá emoce – a pak tyté ž emoce, poznatky a zkuš enosti bě hem let zapomí ná. Ž ivot je vlastně dlouhá sé rie postupné ho zapomí ná ní. Vzpomí nky se smazá vají, poznatky stá rnou, schopnosti uvadají. Ale to uvadá ní, stá rnutí a smazá vá ní trvá lé ta. Copak je mož né ně co zapomenout ze dne na den?

Tahle opuš tě ná planeta ně jaký m absurdní m způ sobem urychluje zapomí ná ní. Vzpomí nka nebo schopnost, která se na Zemi udrž í v pamě ti spoustu roků, se tady rozplý vá př es noc.

Warren zkouš el usnout. Marně. Nakonec vstal, oblé kl se a vyrazil po schodech dolů k vý stupní mu uzá vě ru a pak dá l do nevlí dné noci.

" To jseš ty, Iro? " oslovil ho př iduš ený hlas.

" Jo, jsem to já, Bate Earsi. Nemů ž u spá t. Vů bec se mi to nelí bí, "

" Tobě se poř á d ně co nelí bí, " ř ekl Bat Ears. " To už je má - má -"

" Má nie? "

" Jo, př esně to, " š kytl Bat Ears. " Př esně to slovo jsem chtě l ř í ct. Budeš si tak dlouho se vš í m lá mat hlavu, až ti v ní př eskoč í. Jo. Nemoc z povolá ní. "

" Nevypadá to s ná mi dobř e. "

" Zná m planety, " ř ekl Bat Ears, " kde bych docela rá d ztroskotal. Jenž e tahle k nim nepatř í. To je namouduš i prdel svě ta. "

Stá li vedle sebe ve tmě prozá ř ené od obzoru k obzoru svitem cizí ch hvě zd.

" Ně co tu je, " pokrač oval Bat Ears. " Cí tí m to ve vzduchu. Ale bav se o tom s bandou chytrá ků. Podle nich tu nic není – protož e nic nevidě li a z kní ž ek vyč etli, ž e na planetě, kde jsou jen ská ly a mech, nemů ž e bý t nic dalš í ho. Ale já nejsem ž á dnej zelená č. Já už lí tal po planetá ch, když je balili do plenek, a mů j nos mi o kaž dý planetě ř ekne ví c než jim jejich studovaný mozky – i kdyby si je splá cali dohromady, což není tak zlej ná pad. "

" Asi má š pravdu, " potř á sl Warren hlavou. " Já to cí tí m taky. Ale až teď. Mož ná jsme dostali strach. Nic ví c –"

" Já to cí til ješ tě dř í v, než jsem dostal strach. "

" Mě li jsme to tu prohledat. To byla chyba. Jenž e ta prá ce na smetiš ti, ta se ná m zdá la tak dů lež itá, ž e…"

" Mac si pá rkrá t vyrazil ven, " ř ekl Bat Ears. " A prej tam vidě l ně jaký vě ž e. "

" Já ví m. "

" Byl strachy zelenej, když o nich mluvil. "

" Jo, ř í kal, ž e nahá ně jí hrů zu. "

" Kdyby se odtud dalo vypadnout do horoucí ch pekel, Mac by tedy moc nevá hal. "

" Rá no, " ř ekl Warren, " se na ty vě ž e podí vá me. "

IX.

Opravdu to byly vě ž e, bylo jich osm a stá ly v jedné ř adě jako poslední zbytek hranič ní ho opevně ní, které se snad kdysi dá vno tá hlo např í č planetou, dokud ho ně kdo z nezná mý ch dů vodů nesrovnal se zemí.

Byly postavené z hrubý ch, neopracovaný ch kamenů, primitivně nasklá daný ch na sebe, vrstvený ch bez malty a s minimem klí nů nebo destič ek, které by kamennou stavbu zpevň ovaly. Vš echno to pů sobilo syrový m, starodá vný m dojmem, jaký obvykle vzniká př i pohledu na vý tvor divochů. Vě ž e byly u zá kladny š iroké zhruba š est stop a smě rem k vrcholku se nepatrně zuž ovaly. Nahoř e je př ekrý vala vž dy jedna robustní kamenná deska, zatí ž ená obrovský m balvanem.

Warren se obrá til na Ellise: " To je vá š obor. Tak prosí m. "

Drobný, hubený archeolog beze slova př istoupil k nejbliž š í vě ž i. Obhlé dl zblí zka její povrch. Pak se o vě ž opř el rukama, jako by s ní chtě l zatř á st, ale ž á dný z kamenů se ani nepohnul.

" Pevná, " ř ekl Ellis uznale. " Dobř e stavě ná a stará. "

" Kultura typu F, myslí m, " dodal vá havě Spencer.

" Mož ná i niž š í. Nesleduje ž á dné estetické cí le – jen prostý už itek. Ale z ř emeslné ho hlediska to je prvotř í dní prá ce. "

" K ně č emu slouž ily. K ně jaké mu praktické mu ú č elu, " ř ekl Clyne. " Ale k jaké mu? "

" Skladovací prostory, " usoudil Spencer.

" Nebo znač ení, " odporoval mu Lang. " Ú krytu, svrchované ho ú zemí …"

" To zjistí me, " ř ekl Warren. " Teď se mů ž ete obejí t bez dohadů a spekulací. Stač í, když odvalí me ten balvan a zvedneme tu desku. Pak uvidí me, co je uvnitř. "

Doš el k vě ž i a zač al po ní š plhat.

Bylo to celkem snadné. Hrubá, č lenitá stě na vě ž e poskytovala bezpoč et opě rný ch bodů pro nohy a ruce.

Brzy se dostal nahoru.

" Pozor, tam dole! " vykř ikl a opř el se o balvan.

Ten se naklonil a znovu klesl zpá tky. Warren ješ tě jednou napjal sí ly. Tentokrá t balvan př epadl. Zř í til se dolů z vě ž e a roztř í š til se na její m ú patí. Odš tě pené ú lomky se s rachotem hrnuly po svahu, nará ž ely na dalš í kameny, tř í š tily se o ně, odletovaly do vý š ky a do stran.

" Hoď te mi sem lano, " ř ekl Warren. " Uvá ž u ho k té desce a pak ji stá hneme dolů. "

" Nemá me lano, " ř ekl Clyne.

" Tak se ně kdo vrá tí na loď a př inese ho. Já tady zatí m poč ká m. "

Briggs odbě hl smě rem k lodi.

Warren si protá hl zá da. Z vrcholku vě ž e mě l ná dherný vý hled na zdejš í krajinu.

Tady ně kde, pomyslel si, urč itě mě li ti lidé – vlastně ne lidé, ale bytosti, co stavě ly ty vě ž e – mě ly tu ně kde svoje obydlí. Nanejvý š tak mí li odtud muselo bý t ně jaké sí dliš tě. Stavba tě ch vě ž í zabrala dost č asu a ten, kdo je stavě l, tady musel aspoň př echodně bydlet.

Š iroko daleko vš ak nebyla sebemenš í stopa nebo ná znak osí dlení. Jen samé balvany a skalní vý stupky a suť a primitivní rostliny, které se mezi tí m vš í m proplé taly.

Kdo tady ž il? A z č eho? A proč? Co ho sem př ivedlo? A co ho tu drž elo?

V tom okamž iku se Warren př estal rozhlí ž et. Strnul. Nemohl uvě ř it vlastní m oč í m. Vpí jel se do té vě ci upř ený m pohledem. Chtě l se ujistit, ž e ten zá blesk svě tla mezi skalami není jen zrakový př elud.

Hloupost, ř í kal si v duchu, tř ikrá t by se to nestalo. To př ece není mož né.

Zadrž el dech. Snaž il se uklidnit. Doufal, ž e př elud zmizí.

Nezmizel. Ta vě c tam byla poř á d.

" Spencere! " zavolal Warren. " Spencere, prosí m vá s, pojď te sem nahoru. "

Nespouš tě l z toho ani na chví li oč i. Pod sebou slyš el zarputilé š krá bá ní a skř í pá ní. Spencer š plhal vzhů ru po š ikmé stě ně, plné vý č ně lků a prohlubní. Warren si klekl, podal mu ruku a pomohl mu př es okraj horní kamenné desky.

" Vidí te? " ř ekl a uká zal smě rem ke svě telné mu odrazu. " Co to podle vá s je? "

" Loď! " vydechl Spencer. " Dalš í kosmická loď! "

Ta loď byla stará, opravdu stará. Byla pokrytá rzí. Když č lově k př ejel rukou po plá š ti, zač aly z ně j odpadá vat rezavé š upiny, které se sná š ely na kamenitý povrch planety jako vloč ky rudé ho sně hu.

Uzá vě r byl zamč ený, ale ně kdo nebo ně co v ně m prorazilo tak velký otvor, ž e se tudy, po celkem zachovalé rampě, dalo bez problé mů vejí t do lodě. Zem v okruhu ně kolika yardů kolem uzá vě ru byla posetá ú lomky rezavé ho kovu.

Opatrně se protá hli otvorem. Uvnitř byly stě ny č isté a lesklé, bez jediné ho ná znaku rezivě ní. Na podlahá ch a ná bytku lež el prach. V ně m byly vyš lapané stopy nezná mý ch ná vš tě vní ků. Př í zrač né stopy s velkou patou a tř emi dlouhý mi prsty. Podobaly se stopá m ně jaké ho obrovské ho ptá ka nebo dinosaura.

Vedly trupem lodě dozadu do strojovny. Tam stá la jen prá zdná kostra. Motory byly pryč.

" Tak proto se dostali odtud, " ř ekl Warren. " To je prá ce tě ch od smetiš tě. Vzali si tu motory a namontovali je k sobě na loď. "

" Tomu nevě ř í m, " namí tl Clyne. " Jak mohli chá pat –"

" Kdyby to nechá pali, " př eruš il ho Warren stroze, " zů stali by tady. "

" Museli to bý t oni, " ř ekl Spencer. " Tahle loď tu stojí už dlouho, to vidí te podle rzi. A byla zavř ená, hermeticky, protož e uvnitř ž á dná rez není. Ten otvor do uzá vě ru tam prorazili nedá vno. Kvů li motorů m, to je jasné. "

" Ale to znamená, " ř ekl Lang, " ž e vysypali svoje motory. Prostě je vyhá zeli jako smetí a mí sto nich použ ili motory z té hle lodě. "

" Proč? " zeptal se Clyne. " Proč by to dě lali? "

" Asi proto, " ř ekl Spencer, " ž e si s tě mi svý mi nevě dě li rady. "

" Jestli si neumě li poradit se svý mi motory, jak mohli dá t do provozu tyhle? "

" Souhlasí m, " ř ekl Dyer. " Pro to nemá te vysvě tlení. "

" Ne, nemá m, " pokrč il Warren rameny. " Ale rá d bych mě l. Protož e pak bychom mě li vysvě tlení my vš ichni. "

" Co myslí te, " zeptal se Spencer, " jak dlouho tady ta loď stojí? Za jak dlouho plá š ť zrezaví? "

" Tě ž ko ř í ct, " odpově dě l Clyne. " To zá visí na použ ité m kovu. Kaž dopá dně se vsadí m, ž e pro plá š ť kosmický ch lodí kaž dá civilizace použ í vá nejkvalitně jš í druh kovu, jaký má k dispozici. "

" Tisí c let? " usoudil Warren.

" Opravdu neví m, " ř ekl Clyne. " Mož ná tisí c, mož ná ví c. Je tady spousta prachu. Za urč itou dobu se vš echny organické lá tky rozpadnou na prach. Jestli ty bytosti zů staly tady, tak jsou tu poř á d – ve formě prachu. "

Warren se zamyslel. Ř adil odhady a domně nky do č asové ho sledu.

Př ed tisí cem – nebo ně kolika tisí ci let na té hle planetě př istá la kosmická loď a už nikdy nevzlé tla.

Pak tu za tisí c – nebo za ně kolik tisí c let př istá la jiná loď a také by už nikdy nevzlé tla, kdyby její posá dka nedoká zala nají t ř eš ení. Kdyby nevzala motory z té hle staré lodě a nenahradila jimi ty motory, se který mi sem př iletě la.

A pak tu za dalš í ch pá r let nebo mě sí ců nebo dní př istá la vý zkumná loď ze Země – a také se jí nepodař ilo znovu odstartovat, protož e ti, kdo s ní př iletě li, tady ztratili schopnost ovlá dat její motory.

Velitel se prudce obrá til a vyš el ven ze strojovny. Krá č el ve stopá ch vyš lapaný ch do prachu mezi strojovnou a zdemolovaný m uzá vě rem.

A prá vě tam, tě sně u vý stupu, narazil na Briggse. Briggs, který mě l př iné st z lodi provaz, tam sedě l na podlaze a prstem neobratně č má ral do prachu.

" Briggsi, " ř ekl Warren ostř e. " Co to dě lá te? "

Briggs k ně mu zvedl nepř í tomné, rozesmá té oč i.

" Bě ž pryč, " ř ekl.

A kreslil si dá l.

" Briggse to zkrá tka vrá tilo až do dě tství, " ř ekl doktor Spears. " Jeho vě domí je na ú rovni roč ní ho dí tě te. Pravda, umí mluvit, což je asi jediný rozdí l mezi ní m a dě tmi toho vě ku. Ale má znač ně omezený slovní k a to, co ř í ká, jsou nesmysly. "

" A schopnost uč ení? " zeptal se Warren.

" Kdopak ví …"

" Spencer ho prohlí ž el, ne? Co zjistil? "

" Spencer toho tak zjistí, " zamruč el doktor Spears. " Podle ně j doš lo k totá lní ztrá tě pamě ti. "

" Dá se s tí m ně co dě lat? "

" Sledovat ho. Dá vat pozor, aby se nezranil. Č asem ho mů ž eme zač í t uč it. Snad. Snad se z toho dostane sá m. Kdoví. Ně co se mu stalo. A já vá m teď sotva ř eknu, co to bylo. Nemá m tady tolik př í strojů, abych diagnostikoval změ ny v jeho mozku – a ž á dné vně jš í zraně ní jsem nenaš el. "

" Vů bec ž á dné? "

" Ani š krá bnutí, " odpově dě l doktor. " Není zraně ný. Tedy ne fyzicky. Zasá hlo mu to vě domí – a mož ná, ž e ne vě domí, mož ná jen pamě ť. "

" Amné zie? "

" Ne, amné zie ne. To by chá pal, ž e ně co neví, ž e si na ně co nevzpomí ná. Byl by podrá ž dě ný a zmatený. A Briggs není ani podrá ž dě ný, ani zmatený. Zdá se bý t š ť astný. "

" Postará te se o ně j, doktore? Dohlé dnete na ně j? "

Doktor ně co zamruč el, pak vstal a odeš el.

" Jestli tam dole potká te Bata Earse, " zavolal za ní m Warren, " ř ekně te mu, ať sem př ijde. "

Doktor beze slova pokrač oval v cestě po schodech.

Warren si sedl a zadí val se do stě ny.

Propuklo to nejdř í v u Maca a lidí z jeho tý mu. Vš ichni zapomně li, jak se obsluhují stroje. To byl první ná znak, první zjevná stopa dě jů a změ n, které musely probí hat už dlouho př ed tí m, než si Mac uvě domil, ž e neví co s motorem.

Vý zkumný tý m urč itě ztrá cel schopnosti a znalosti od samé ho zač á tku. Jak jinak si vysvě tlit jejich marnou snahu tam na smetiš ti? Za normá lní ch okolností by z toho skladu a z tě ch souč á stek vyž dí mali př inejmenš í m zá kladní informace. Jistě, pá r informací snad zí skali. Snad. A co s nimi doká zali? Za normá lní ch okolností by to byl př evratný objev.

Ze schodiš tě se ozvaly kroky. Ale na to, aby př ichá zel Bat Ears, bylo ješ tě brzy.

Do dveř í vstoupil Spencer.

Spencer klesl na nejbliž š í volnou ž idli. Sedě l tam, sví ral a rozeví ral pě sti, oč ima plný ma bezmocné ho vzteku bloudil po podlaze.

" No? " zeptal se Warren. " Ně co nové ho? "

" Briggs byl ve vě ž i, " ř ekl Spencer. " Podle vš eho se vrá til s provazem – a když ná s nenaš el, tak se vyš plhal nahoru, př ivá zal provaz k té desce, slezl dolů a pak stá hl desku z vě ž e. Ta deska tam lež í na zemi a je poř á d ješ tě omotaná lanem. "

Warren př iký vl. " Tomu bych vě ř il. Nebyla tě ž ká. Urč itě by ji doká zal stá hnout dolů. "

" V té vě ž i ně co je. "

" Vy jste se dí val? "

" Po tom, co se stalo Briggsovi? Nejsem blá zen. A nikomu nedovolí m, aby tam chodil. Nemů ž eme se potloukat kolem vě ž í, dokud si neujasní me pá r faktů. "

" Co si tu ješ tě chcete ujasň ovat? "

" Nejsem si jistý, " ř ekl Spencer. " Má m jen takový ná pad. Co když si to bere naš i pamě ť? "

" Mož ná to bylo ze strachu, " ř ekl Warren. " Ně co v té vě ž i ho tak vydě silo, ž e…"

Spencer zakroutil hlavou. " Nic ho nevydě silo. Je absolutně klidný. Leze jako slimá k, vesele si hraje s prsty a ž vatlá nesmysly. Jako batole. "

" Na tom ž vatlá ní by mohlo ně co bý t. Ať ho ně kdo sleduje. I nesmysl vá m ně kdy…"

" To je zbyteč né. V jeho pamě ti nezů stalo nic. Ani to, co mu ji vzalo. "

" Má te ně jaký plá n? "

" Dostat se do vě ž e, " ř ekl Spencer. " Zjistit, co tam je. Musí bý t způ sob, jak to vyř í dit a zmizet. "

" Vá m se nezdá, " utrousil Warren, " ž e i tak je tu dost problé mů? "

" Má m takové tuš ení. "

" Tuš ení? To slyš í m poprvé. Odkdy pá ni vě dci použ í vají mí sto faktů př edtuchu? "

Spencer si dlaní otř el tvá ř.

" Neví m. Neví m, co se mnou je, Warrene. Nikdy jsem na tuš ení moc nedal. Ty ztracené poznatky… Asi je vystř í dala př edtucha. "

" Tak už př ipouš tí te ztrá tu informací? "

" Ovš em, " ř ekl Spencer. " Mě l jste pravdu. To smetiš tě, ta prá ce, kterou jsme tam odvedli…"

" A teď má te tuš ení. "

" Je to š í lenství, " ř ekl Spencer. " Aspoň to vypadá jako š í lenství. Ale naš e pamě ť, ztracené informace a schopnosti, to vš echno musí ně kam odchá zet. Mož ná, ž e do té vě ž e. Co kdyby tam ně co bylo a vstř ebá valo ty informace? Když se tam zkusí me dostat a vzí t si je zpá tky –"

Podí val se tá zavě na Warrena. " Myslí te, ž e mi př eskoč ilo? "

Warren zakroutil hlavou. " Ne. To ne. Jen se chytá te sté bel. "

Spencer se tě ž ce zdvihl ze ž idle. " Udě lá m, co pů jde. Promluví m s ostatní mi. Zkusí me ně co vymyslet. "

Warren poč kal, až Spencer odejde, a pak navá zal spojení se strojovnou.

V mikrofonu zapraskal Maců v hlas.

" Tak co, Macu? "

" Bí da, " odpově dě l Mac. " Sedí me tu a kouká me na stroje. Pomalu zač í ná me š ilhat. A blbnout. "

" Už toho nechte, Macu. "

" Dalo by se to zkusit, ale má m strach, ž e ně co rozflá ká me. "

" Na nic nesahejte, " př iká zal mu Warren zdě š eně. " Vů bec na nic. Bů hví, co by se mohlo stá t. "

" Jenom tu sedí me, " ř ekl Mac. " Sedí me a zí rá me a zkouš í me si vzpomenout. "

Hrů za, blesklo Warrenovi hlavou.

Je to hrů za.

Tam dole sedí muž i, kteř í umě li zachá zet s motory snad vš ech kosmický ch lodí. Muž i, kteř í ve strojovná ch prož ili spoustu dlouhý ch, osamě lý ch let. A teď tam sedí a dí vají se na motory a nevě dí, jak je nastartovat.

Warren vstal od stolu a vykroč il smě rem ke schodiš ti.

Dole v kuchyni naš el Bata Earse.

Bat Ears lež el na podlaze pod kř eslem a spal. Vzduch v mí stnosti byl prosá klý zá pachem alkoholu. Na stolku stá la nedopitá lá hev.

Warren do Bata Earse jemně strč il š pič kou boty. Kuchař se neprobudil. Jen rozmrzele zaú pě l a spal dá l.

Warren zdvihl ze stolku lá hev. Př idrž el ji proti svě tlu. Vá ž ně, pomyslel si, opravdu sluš né pití.

Ochutnal. Pak hodil prá zdnou lá hev na stě nu. Ú lomky plastiskla se rozprskly po mí stnosti. Nevyhnuly se ani hlavě Bata Earse.

Bat Ears má vl rukou, jako kdyby odhá ně l mouchu. Pak se opě t ponoř il do hluboké ho, klidné ho spá nku. Opilecký ú smě v na tvá ř í ch svě dč il o tom, ž e z té hle pamě ti není co brá t.

XI.

Vrá tili desku na vě ž, potom nad zakrytou vě ž í sestavili stojan s kladkou, znovu desku odsunuli a spustili po kladce dovnitř automat. S ní m poř í dili sadu zá bě rů.

Ve vě ž i opravdu ně co bylo.

Probí rali sní mky rozhá zené po jí delní m stole a snaž ili se pochopit, co vlastně vidí.

Vypadalo to jako vodní meloun nebo vejce postavené na š pič ku naklepnutou tak, aby stá lo rovně. Bylo to porostlé jemnou srstí, na fotografií ch rozostř enou – snad proto, ž e se chvě la. Smě rem k dolní č á sti vají č ka se soustř eď ovalo potrubí a ješ tě cosi, co by se dalo nazvat vinutí m nebo elektrický m vedení m, kdyby to nebylo tak vzdá lené od vinutí a elektrické ho vedení v lidské m slova smyslu.

Provedli ješ tě dalš í testy, spustili do vě ž e dalš í př í stroje. Mohli konstatovat, ž e vejce je ž ivé a svý mi funkcemi odpoví dá ú rovni teplokrevný ch organismů, i když kapalina v jeho ž ilá ch bezesporu nemá s krví nic společ né ho.

Bylo mě kké, nechrá ně né ulitou, ani skoř á pkou. Pulsovalo a vibrovalo. Nikdo z tý mu ale nedoká zal urč it, o jaký druh vibrací tu jde. Krá tká jemná srst byla v neustá lé m pohybu.

Vytá hli kamennou desku zase zpá tky na vrcholek vě ž e. Stojan s kladkou nechali zatí m stá t.

" Ano, ten organismus je ž ivý, to nepopí rá m, " ř ekl biolog Howard. " Ale nejsem si jistý, ž e se jedná o zví ř e. Ty drá ty a trubky mu vedou př í mo do tě la, jako by – aspoň má m ten pocit – jako by byly jeho souč á stí. Podí vejte. Co tomu ř í ká te? Ty vý č ně lky – nejsou to konektory pro dalš í vedení? "

" Bylo by to logické, " ř ekl Spencer. " Mohlo by jí t o kombinaci stroje a zví ř ete. Proč ne? Vezmě te si ná s. Obvykle je zbyteč né se na ně jaký stroj takhle vá zat. Je vý hodně jš í uchovat si autonomii. A identitu. Ale z č istě ekonomické ho hlediska se v urč itý ch př í padech takové spojení stroje s č lově kem do jediné ho organismu zdá bý t nesmí rně ú č elné. "

" Jistě, " ř ekl Dyer.

" A ostatní vě ž e? " zeptal se Ellis.

" Mož ná jsou propojené, " usoudil Spencer. " A zř ejmě na stejné m principu. Vš ech osm vě ž í by teoreticky mohlo bý t jední m komplexní m organismem. "

" Teoreticky ano, " ř ekl Ellis. " Ale dokud neví me, co je v tě ch ostatní ch…"

" Mů ž eme to zjistit, " odpově dě l Howard.

" Ne, nemů ž eme, " namí tl Spencer. " Ví c nemů ž eme riskovat. Rozhodně ne. Mac se svý m tý mem si ty vě ž e jen tak prohlí ž el – a když se vrá til, neumě l nastartovat motory. Ne, tam nesmí me zů stat ani o minutu dé le, než je nutné. Beztak jsme mož ná už ztratili ví c, než si myslí me. "

" Podle vá s, " ř ekl Clyne, " se ta ztrá ta pamě ti neprojeví hned? Takž e my teď vlastně neví me, co ješ tě ví me a co už ne? "

Spencer př iký vl. " Tak se to stalo Macovi. Celý jeho tý m by ješ tě minutu př ed startem př í sahal, ž e motory nastartovat umí. Poklá dali to za samozř ejmost – jako my poklá dá me za samozř ejmost naš e znalosti. Jejich ztrá tu si uvě domí me až ve chví li, kdy je budeme chtí t použ í t. "

" Ale to je ně co př í š erné ho, " ř ekl Howard.

" Má m dojem, " ř ekl ná hle spojový technik Lang, " ž e to bude ně jaký druh komunikač ní ho systé mu. "

" Př irozeně. Nic jiné ho bych od vá s neč ekal. "

" Co ty drá ty? "

" A co ty trubky? " zeptal se Howard.

" Myslí m, " př eruš il je Spencer, " ž e trubky př ivá dě jí potravu. "

" Z ně jaké zá sobá rny, " ř ekl Clyne. " Z potravinové ho tanku v podzemí. "

" Snad z koř enů, " poznamenal Howard. " Proč v tom poř á d vidí te ně co umě lé ho? Co když to jsou mí stní domorodci? "

" Nejsou, " ř ekl Ellis. " To by ty vě ž e museli stavě t oni. A to je nesmysl. Ně kdo nebo ně co jim je postavilo, jako si farmá ř staví stodolu pro dobytek. Urč itě. Já souhlasí m s Clynem. "

V tu chví li se poprvé ozval Warren. " Proč myslí te, ž e to je komunikač ní systé m? "

Lang pokrč il rameny. " Kvů li tě m drá tů m. A vý č ně lků m. Vypadá to jako zař í zení pro komunikaci. "

" Ano, " př iký vl Spencer. " Ale pak by to byl stroj, který informace hltá, mí sto aby je př edá val a rozš iř oval. "

" Jak vá s to napadlo? " zarazil se Lang. " To by nebyla ž á dná komunikace. "

" Mě napadlo, " ř ekl Spencer, " ž e ná m ně co vykrá dá mozky. Bere si to naš i schopnost ovlá dat stroje, naš e znalosti a zkuš enosti. Nerad bych zase probí ral tu fraš ku na smetiš ti, ale…"

" To není mož né, " ř ekl Dyer.

" Proč? " zeptal se Clyne.

" To je př ece š í lenství. "

" Není to š í leně jš í, " odpově dě l Spencer, " než spousta jiný ch vě cí, které jsme tu naš li. Kdyby to vejce bylo sbě rač em poznatků –"

" Co by tu sbí ralo? Jaké poznatky? " protestoval Dyer. " Z té rezavé lodě, co tady uví zla př ed tisí ci let? Z té lodě, co po ní zbylo smetiš tě? Od ná s? A kdy sem př iletí dalš í ná klad poznatků? Nezdá se vá m to č eká ní moc dlouhé? A neú mě rné vý sledků m? Tř i lodě. Stejně tak tu nemuselo př istá t nic. To je absurdní. "

" Kdo ř í ká, ž e by mě lo sbí rat poznatky jen odsud? Vž dyť i na Zemi se zapomí ná, ne? "

" Proboha! " vydechl Clyne, ale Spencer ho ignoroval.

" Př edstavte si, ž e má te nastraž it informač ní past, aby fungovala co nejdelš í dobu. Kam byste ji dali? Na planetu, která se hemž í zvě davý mi tvory, co by vaš i past mohli nají t a znič it nebo zneuž í t ve svů j prospě ch? Nebo ji dá te na druhoř adou, neobydlenou, zapadlou planetu, která ješ tě miliardu let nebude nikomu stá t za pozornost? "

" No jistě, ž e bych ji dal sem, " ř ekl Warren.

" Uvaž ujte se mnou, " pokrač oval Spencer. " Ně jaká civilizace má v ú myslu zachytit poznatky z celé Galaxie. A tak vyslí dí pá r malý ch, nevý znamný ch planet a nalí č í tam svoje pasti. Tak mů ž e pokrý t celý prostor s minimá lní m rizikem odhalení. "

" Myslí te, ž e jsme takovou past naš li tady? " zeptal se Clyne.

" To netvrdí m, " ř ekl Spencer. " Je to jen hypoté za. Ná pad. Mluví m o ně m, protož e mě zají mají vaš e ná zory. "

" No, vzdá lenost, která –"

" Poč kejte, " ř ekl Spencer. " Má me co dě lat s telepatický m strojem, napojený m na zá znamové zař í zení. A doba př enosu myš lenkový ch vln se vzdá leností prakticky nesouvisí. "

" O co ty domně nky opí rá te, kromě spekulací? " zeptal se Warren.

" O nic. Snad po mně nechcete dů kaz? To bych to vejce musel vidě t zblí zka. Musel bych riskovat, ž e mi to vygumuje pamě ť dř í v, než ně co zjistí m. A mozek bez pamě ti nemů ž e ani rozhodovat, ani dedukovat – je k nič emu. "

" Takž e budeme zase há dat, " ř ekl Warren.

" Zná te ně jakou lepš í metodu? "

" Ne, " zakroutil Warren hlavou, " myslí m, ž e ne. "

XII.

Dyer si oblé kl skafandr a upoutal k ně mu lano, které viselo nad vě ž í na stojanu s kladkou. Vzal si pá r kabelů, upravený ch tak, aby se daly př ipojit k vý č ně lků m. Na kabelech byly napojené i mě ř í cí př í stroje. Ty by snad mohly varovat ostatní – kdyby ně co.

Dyer se vyš plhal po vě ž i nahoru a pak se nechal spustit dovnitř. Vzá pě tí př estal mluvit. Rychle ho vytá hli ven.

Když uvolnili a odklopili př ilbu skafandru, Dyer uslintaně, tupě zavrně l.

Doktor ho s trpký m ú smě vem odvedl na oš etř ovnu.

Clyne a Pollard po ně kolika hodiná ch prá ce dali dohromady novou př ilbu. Mí sto hledí použ ili kryt s vestavě nou televizní kamerou. Biolog Howard se nasoukal do skafandru a pak se spustil do vě ž e.

Zů stal v ní necelou minutu. Když ho vytá hli ven, kř ič el a vř eš tě l jako dí tě. Ellis ho odvedl za doktorem a Dyerem. Howard cestou sví ral pě sti a mezi ná valy breku zmateně blá bolil.

Pollard vytrhal ze skafandru televizní jednotku. Ná hle byl plný odhodlá ní spustit se do vě ž e v olově né př ilbě. To už Warren definitivně ztratil trpě livost.

" Ješ tě to pá rkrá t zkusí te, " ř ekl jim, " a nikdo z vá s nebude př i smyslech. "

" Teď by to mě lo vyjí t, " prohlá sil Clyne. " Urč itě dostali Howarda př es televizní př í vody. "

" A jestli ne? "

'" Musí me to zkusit. "

" Ne, dokud vá m neř eknu. "

Pollard vzal do ruky olově nou př ilbu.

" Tak dost, " ř ekl Warren. " Nikam nepů jdete. "

" Jdu na vě ž, " ř ekl Pollard rezolutně.

Warren udě lal jen jeden dlouhý rychlý krok. Jeho pě st vylé tla bez varová ní kupř edu. Zasá hla Pollardovu č elist jako blesk. Pollard se okamž itě ská cel na zem.

Warren se otoč il k ostatní m. " Jestli má te ná mitky, mů ž eme diskutovat dá l – stejný m způ sobem. "

Nikdo už nechtě l diskutovat. Z jejich oč í vyzař ovala znechucenost a ú nava.

" Jste rozruš ený, Warrene, " ř ekl Spencer. " Snad ani neví te, co dě lá te. "

" Ví m zatraceně dobř e, co dě lá m, " odsekl Warren. " Ví m, ž e musí existovat způ sob, jak se dostat dovnitř a vzí t si, co ná m patř í. Ale to, co dě lá te vy, to je absolutní nesmysl. "

" Vy zná te lepš í ř eš ení? " zeptal se Ellis hoř ce.

" Ne, nezná m, " ř ekl Warren. " Zatí m ne. "

" A co podle vá s má me dě lat? " vybuchl Ellis. " Sedě t s rukama v klí ně? "

" Chovat se jako dospě lí muž i, " ř ekl Warren, " ne jako parta kluků, která se chystá sousedovi na hruš ky. "

Stá l a dí val se jim do tvá ř í. Nikdo z nich neř ekl ani slovo.

" Má m na krku tř i batolata, " procedil Warren mezi zuby. " O dalš í nestojí m. "

Vykroč il po svahu smě rem k lodi.

XIII.

Nebylo pochyb, ž e to vejce, uhní zdě né ve vě ž i, vysá vá jejich pamě ť. I když o ná padech a myš lenká ch nemluvili nahlas, vš ichni tuš ili, ž e kaž dý myslí na to, jak by svou pamě ť dostal zpá tky – a jak by odč erpal ješ tě i dalš í pozná ní, skryté kdesi v ú trobá ch vě ž e.

Warren sedě l za psací m stolem. Rukama si podpí ral bradu. Př emý š lel.

Mož ná by bylo lepš í, kdyby je nechal pokrač ovat. Jenž e oni zkouš eli jen rů zné varianty stejné ho př í stupu. Ne, po dvou nezdarech mě li sami chá pat, ž e vybrali nesprá vnou cestu, a mě li zkusit ně co jiné ho.

Podle Spencera tu ztrá cejí znalosti, aniž by si jejich ztrá ty uvě domili. To je na celé situaci nejzá ludně jš í. Oni poř á d ješ tě vidí sami sebe jako vě dce – a snad to vě dci ješ tě jsou, i když ne tak schopní a zkuš ení jako dř í v.

Ano, v tom to vš echno vě zí. Tohle si zkrá tka neuvě domují.

Warren vě dě l, ž e o ně jaký ch sympatií ch vů č i ně mu teď nemů ž e bý t ř eč, a ohlí ž el se na to zhruba stejně jako na jiné vě ci, které stá ly v cestě ven, pryč odtud.

Zapomí ná ní, blesklo mu hlavou. Vš ude v Galaxii se zapomí ná. Jsou pro to nejrů zně jš í vysvě tlení, uč ené a promyš lené teorie. Ale opravdu ví me, proč zapomí ná me to, co jsme se nauč ili? Co když se vš echny ty definice mý lí? Co když zapomí ná ní nesouvisí s ž á dný mi vrtochy mozkové tká ně, s ž á dný mi psychický mi zauzlenostmi, ale s obrovský m množ ství m informač ní ch pastí, nastraž ený ch po celé Galaxii? Pastí, které nahlodá vají a vysá vají pamě ť vš ech rozumný ch tvorů v té hle č á sti vesmí ru?

Na Zemi č lově k zapomí ná pomalu, v prů bě hu ř ady roků. Snad proto, ž e informač ní past, pokrý vají cí domovskou planetu lidí, je od Země dost vzdá lená. Ale tady č lově k zapomí ná totá lně a ze dne na den. Protož e se dostal do bezprostř ední ho kontaktu s pastí …

Zkouš el si př edstavit akci, kterou sá m pro sebe nazval Myš lenková past. Byla to ú dě sná, neuvě ř itelná př edstava. Př edstava, jakou se mozek vzpí ral uchopit. Nezř etelné př í zraky, které po zapadlý ch, bezvý znamný ch planetá ch rozprostř ely sí ť informač ní ch pastí.

Zapojovaly je do sé rie a stavě ly nad nimi vě ž e, aby je chrá nily př ed nepř í zní poč así a dalš í mi mož ný mi problé my. Pak je uvedly do chodu, spojené se zá sobní ky ž ivin, ukrytý mi hluboko pod povrchem. A pak zmizely.

Pozdě ji – za tisí c, za deset tisí c let? – se vrá tily pro informace nashromá ž dě né v pastí ch. Tak jako lovec kož eš in obchá zí svů j okruh pastí a rybá ř kontroluje své sí tě a vrš e.

Sklizeň, pomyslel si Warren. Nikdy nekonč í cí, nepř etrž itá sklizeň poznatků z té hle Galaxie.

Kdyby to byla pravda, co by to bylo za tvory? Kdo by slí dil v mezihvě zdné m prostoru a vybí ral z pastí poznatky druhý ch?

Pomyš lení na takovou rasu ve Warrenovi budilo nechuť a pohrdá ní.

Urč itě se č as od č asu vracejí pro ú lovek. Musí to tak dě lat, jinak by jejich pasti nemě ly smysl. Ano, č as od č asu tady vybí rají zachycené informace. To znamená, ž e existuje způ sob jak odtud informace vybí rat. A když je tu berou oni, proč by to nezvlá dl ně kdo jiný?

Dostat se dovnitř do vě ž e a mí t š anci, abych zjistil, jak se vě ci mají. Mož ná, ž e by to vů bec nebyl problé m. Jen mí t š anci se aspoň rozhlé dnout. Ale ne. Kdybych to udě lal, př iš el bych o pamě ť a skonč il jako nemyslí cí batole. V momentě, kdy se č lově k octne uvnitř, mu to vejce schlamstne mozek a vyplá chne ha tak dokonale, ž e už pak nikdo neví, proč, odkud, ani kam se vlastně dostal.

Vtip je v tom jak vrazit dovnitř a zů stat př i smyslech, jak se tam dostat a poř á d vě dě t, co dě lá m.

Spencer a ti ostatní se pokouš eli mozek chrá nit, ale ž á dný z jejich krytů nefungoval. Snad by to ně jak vyř eš ili, metodou pokusu a omylu. Jenž e to by znamenalo ztrá tu dalš í ch muž ů. Nebo vš ech. A posá dka slož ená ze samý ch ubreč ený ch, př erostlý ch nemluvň at…

Ne, musí bý t jiná cesta.

Když se ně co nedá chrá nit, co se s tí m dá dě lat?

Problé m komunikace, ř í kal nedá vno Lang. Co kdyby Lang mě l pravdu a vejce fungovalo na komunikač ní ch principech? Jak se č lově k mů ž e chrá nit př ed komunikací? A když se př ed komunikací nedá chrá nit, co se s tí m dá dě lat?

Ovš em, jedna odpově ď se nabí zí – š um.

Ale jak by se tu dal využ í t? A jaký š um? Warren sedě l a č ekal, kdy za ní m ně kdo př ijde. Č ekal už dlouho. A marně.

Cí tí se uraž ení, pomyslel si. Trucují ně kde v koutě. Tichá hrozba…

Č ert je vem.

Sedě l u stolu a zkouš el ně co vymyslet. Marně. Mí sto ná padů a odpově dí se mu v hlavě roztá č el absurdní kolotoč nový ch a nový ch otá zek.

Na schodiš ti se ozvaly kroky. Nepravidelné a vratké. Tak nepravidelné a vratké, ž e mohly patř it jen jediné mu č lově ku.

Bat Ears př ichá zel na kus ř eč i. Ve své m obvyklé m rozpolož ení.

Warren č ekal. Poslouchal, jak se tě ž ké, vrá voravé kroky blí ž í po schodech nahoru. Bat Ears dorazil až do dveř í. Stateč ně se kymá cel na prahu, obě ma rukama sví ral zá rubně a – jak se zdá lo – ví tě zil v boji s rozbouř enou podlahou.

Po chví li vá há ní si Bat Ears dodal odvahy a zamí ř il ke kř eslu. Neminul ho. Vytvoř il si nad ní m velice slibnou pozici a ostraž itě se spustil mezi opě radla. Pak zvedl k Warrenovi oč i rozzá ř ené ví tě zoslavný m ú smě vem.

" A je to, " ř ekl.

" Jsi opilý, " zavrč el znechuceně Warren.

" Jo, pil jsem. A je to smutný, abys vě dě l, ž e č lově k musí pí t sá m. Tady…"

Zasunul prsty do kapsy a vyprostil z ní lá hev. Tu pak slavnostně postavil na stů l.

" Tadyhle ji má m, " ř ekl. " Pojď ji dotá hnout se mnou. "

Warren vytř eš til oč i na lá hev. Uprostř ed zauzlený ch myš lenek mu explodoval ná pad.

" Ne, to by neš lo. "

" Co zas? Co by neš lo? Až bude prá zdná, tak se najde nová. "

" Bate Earsi…" ř ekl Warren.

" Co chceš? " zeptal se Bat Ears. " To jsem nevidě l, aby –"

" Kolik toho ješ tě má š? "

" Kolik č eho, Iro? "

" Pití. Kolik sis toho ješ tě ulil? "

" Dost. Vž dycky si nechá vá m re… re…"

" Rezervu? "

" Jo, př esně to, " ř ekl Bat Ears. " To je př esně to slovo. Já si vž dycky spoč í tá m, kolik potř ebuju a pak ješ tě př idá m rezervu pro př í pad ztroskotá ní a tak. "

Warren vzal do ruky lá hev. Otevř el ji. Zá tku nechal spadnout na podlahu.

" Bate Earsi, " ř ekl, " bě ž pro dalš í lahvinku. "

Bat Ears udiveně zamrkal. " Teď hned, Iro? Myslí š teď hned? "

" Okamž itě, " ř ekl Warren. " A cestou se zastav u Spencera a vyř iď mu, ž e chci, aby sem př iš el. Co nejdř í v. "

Bat Ears vyvrá voral ven z kř esla. Dí val se na Warrena s upř í mný m obdivem. " Co plá nuješ, Iro? " zeptal se.

" Poř á dnou opici, " ř ekl Warren. " Opiju se tak, ž e to vejde do dě jin prů zkumný ch letů. "

XIV.

" To nemů ž ete, č lově č e, " protestoval Spencer. " Nebudete mí t š anci. "

Warren se opř el rukou o vě ž. Musel se chrá nit proti ztrá tě rovnová hy. Ta zatracená planeta se poslední dobou toč ila ně jak rychleji…

" Bate Earsi! " vykř ikl.

" Jo, Iro. "

" Zastrž el – š kyt – kaž dé ho, kdo mě zkusí zasthavit. "

" Spolehni se, Iro, " ubezpeč il ho Bat Ears.

" Takhle tam př ece nemů ž ete jí t, " ř ekl Spencer zoufale. " Vž dyť nemá te ani skafandr. "

" Zkouš í m novou tak… tak…"

" Taktiku? " napově dě l Bat Ears.

" To je to, " ř ekl Warren. " Dí ky, Bate Earsi. To je př esně to, co dě lá m. "

" Urč itou š anci má, " ř ekl Lang. " My jsme použ í vali vně jš í kryty a neuspě li jsme. On zvolil novou metodu. Jeho vě domí je zastř ené alkoholem. Snad by mohl mí t š anci. "

" Ve stavu, v jaké m je, " ř ekl Spencer, " ty drá ty beztak nezapojí. "

Warren se otř á sl. " Ž vhaní š. "

Stá l a obezř etně si je prohlí ž el. Zatí mco př ed chví lí je vidě l tř ikrá t, teď najednou vidě l kaž dé ho z nich jen dvakrá t.

" Bate Earsi. "

" Jo, Iro. "

" Musí m se napí t. Už to ně jak vyprchá vá. "

Bat Ears vytá hl z kapsy lá hev a podal ji Warrenovi. Byla plná zhruba do poloviny. Warren ji zvedl k ú stů m a pil, až mu př eskakoval ohryzek v krku. Pil, dokud lá hev nebyla prá zdná. Pak ji upustil na zem. Rozhlé dl se. Vidě l je zas trojmo. Tak to bylo sprá vné.

Obrá til se č elem k vě ž i.

" A teď, " ř ekl, " když mě pá nvé omlhu-"

Ellis a Clyne zatá hli za lano a Warren se vznesl do vzduchu.

" Hej vy tam! " zař val. " Co to dě lá eee? "

Zapomně l na kladku i stojan postavený nad vě ž í.

Kopal nohama a má val rukama, snaž il se drž et rovnová hu. Pod sebou mě l č ernou dutinu vě ž e s legrač ní m svě tlem na dně.

Kladka zaskř í pala a Warren zač al klesat. Byl uvnitř vě ž e.

A vidě l tu vě c na dně. Ú trpně zaš kytal, když se kolem ní spouš tě l dolů. Ř ekl, aby se hnula kousek stranou. Nehnula se ani o centimetr. Mě l pocit, ž e mu ně co trhá hlavu a nemů ž e ji utrhnout.

" Warrene, " ozvalo se ve sluchá tká ch. " Warrene, jste v poř á dku? Jste v poř á dku? Mluvte na ná s. "

" A sem, " ř ekl. " Jsem vporž ď ku. Co byste rhá di? "

Nechali ho tam. Stá l př ed tou legrač ní vě cí, která pulsovala na dně propasti. Ně co se mu dobý valo do mozku a on se hlasitě smá l bublavý m, opilecký m smí chem.

" Č uchá š mi vlasy, " ř ekl. " To lehchtá. "

" Warrene, " ozval se hlas ve sluchá tká ch. " Kabely. Kabely. Mluvili jsme o kabelech. Vzpomí ná te? "

" Owš em, " ř ekl. " Kabely. "

Ta vě c… ž e si nedá pokoj? A má knoflí ky. To by byla bezvadná vě c pro př ipojení kabelů.

Kabelů? Co to, sakra, jsou kabely?

" Má te je na opasku, " radila mu sluchá tka. " Ty kabely jsou na opasku. "

Př ejel rukou po opasku a naš el kabely. Zatahal za ně. Proklouzly mezi prsty. Musel se posadit, aby tu havě ť sesbí ral. Hrozná prá ce. Jak se mohly tak zaš modrchat? Nemě ly ani hlavu, ani patu. A vů bec byly k nič emu. Na co je vlastně potř eboval?

Potř eboval se napí t – ješ tě trochu napí t.

Zač al si broukat: " Jsem rozvrza-ná georgijská hrč -ka, z který se zcvok-ne kaž dej inž ený r. "

Pak se obrá til na pulsují cí vejce: " Heale, kamarhá -de, udě lá š mi radost, když si dá š se mnou drhink. "

" Kamará d se s vá mi nemů ž e napí t, dokud mu nezapojí te kabely. Bez kabelů nic neslyš í, " napoví dala Warrenovi sluchá tka. " Nebude s vá mi mluvit, dokud ty kabely nezapojí te. Rozumě l jste, Warrene? Musí te zapojit kabely. Nebo vá s kamará d neuslyš í. "

" Heale, to není jen tak, " ř ekl Warren. " To je hrohzná prá ce. "

Snaž il se ty kabely ně jak zapojit. A uklidň oval kamará da. Ř í kal, ž e kamará di mají strpení a nevrtí se, ž e on udě lá, co mů ž e. Hulá kal na Bata Earse, aby si pospí š il s novou lahvinkou. A do toho vš eho zpí val poř á d stejnou, č í m dá l př isprostlejš í odrhovač ku. Mě l dojem, ž e havě ť už je zapojená, ale hlas ve sluchá tká ch tvrdil, ž e to je š patně, ž e to musí zkusit znovu. Tak zkouš el promí chat pavoukovi nož ič ky – a zas to bylo š patně. Zamí chal je na druhou stranu, mí chal je a mí chal, dokud se ve sluchá tká ch neozvalo: " Fajn! Už ně co má me! "

A pak ho vytá hli ven. Dř í v, než si stač il s kamará dem př ipí t.

XV.

Doklopý tal po schodech nahoru, ú spě š ně zdolal cestu kolem stolu a bezmocně se svalil do kř esla. Ně kdo mu nasadil na hlavu ně jakou plechovou misku a dva nebo tř i chlá pci do ní mlá tili kladivem. A ješ tě mu nacpali do zubů vlně nou pokrý vku, jako by jim nestač ilo, ž e i tak umř e ž í zní.

Na schodech se ozvaly kroky. Warren doufal, ž e to je Bat Ears, protož e Bat Ears by vě dě l co a jak.

Ale ve dveř í ch stá l Spencer.

" Jak je vá m? " zeptal se.

" Hrozně, " zasté nal Warren.

" Vy jste to zvlá dl! "

" Co? Tu vě ž? "

" Zapojil jste kabely, " ř ekl Spencer. " A z nich teď proudí informace. Lang to dostal na zá znam. Stř í dá me se u toho. Tě ch informací je tolik, ž e ná m jde hlava kolem. "

" Informací? "

" Ano. Poznatků z informač ní pasti. Bude trvat roky, než je vytř í dí me a zpracujeme. Jsou to vesmě s ú trž ky a zlomky, ale my už je dá me dohromady. "

" A naš e informace? "

" Má lo. Vě tš inou má me cizí. "

" Ně co o motorech? "

Spencer zavá hal. " Ne. O naš ich motorech ne. To je –"

" Co? "

" Má me informace o smetiš ti. Byl to motor. Pollard si ho vzal na starost. Př i montá ž i mu teď pomá há Mac se svou posá dkou. "

" Bude fungovat? "

" Bude lepš í, než byl ná š. Ale musí me upravit naš e trysky a ješ tě pá r malič kostí. "

" A pak musí me –"

Spencer př iký vl. " Musí me dá t pryč naš e motory. "

Warren se tomu neubrá nil. Neubrá nil by se tomu, ani kdyby ho to stá lo milió n dolarů. Opř el si ruce o stů l a zaboř il do nich oblič ej. A rozesmá l se. Trhaný m, hlasitý m, chraplavý m smí chem.

Pak zvedl hlavu a protř el si uslzené oč i.

" Nechá pu –" zadí val se na ně j Spencer dotč eně.

" Dalš í smetiš tě, " ř ekl Warren. " Proboha! Dalš í smetiš tě! "

" To není k smí chu, Warrene. To tam, to je otř esné. Ta masa informací, o jaký ch se ná m ani nesnilo. Vž dyť se ná m do mozku valí poznatky nastř á dané za spoustu let, za tisí ce let. Za celou dobu, která uplynula od poslední kontroly pastí. "

" A nebylo by lepš í poč kat, " ř ekl Warren, " až dostaneme informace o naš ich motorech? Já se vsadí m, ž e to bude brzy. Př iš ly tam, nebo se vsá kly, nebo jak to nazvat – prostě tam nejsou tak dlouho. Mě ly by jí t ven mezi první mi, ne? Když chví li poč ká me, dostaneme je zpá tky a uš etř í me si tu vý mě nu motorů. "

Spencer zakroutil hlavou. " Ne. Lang to propoč í tá val. Nezdá se, ž e by v tom proudu informací byla ně jaká posloupnost nebo ř á d. Takové č eká ní by se mohlo protá hnout na dlouhou, dlouhou dobu. Nemá me nejmenš í př edstavu o tom, jak dlouho budou informace proudit ven z pasti. Lang myslí, ž e by to mohlo trvat i ně kolik roků. Ale to není podstatné. Teď musí me co nejrychleji odtud. Bohuž el. "

" Proč? Co je to s vá mi, Spencere? "

" Já neví m. "

" Z ně č eho má te strach. Ně č eho se bojí te. "

Spencer se naklonil nad stů l.

" Warrene, v té vě ci, tam nejsou jen poznatky. My ji monitorujeme a cí tí me to. Cí tí me –"

" Nechte mě há dat, " zavrč el Warren. " Cí tí te vliv cizí osobnosti? "

Spencerů v oblič ej se ztratil pod sklí č enou, bezradnou grimasou.

" A poř á d ješ tě monitorujete?! " vybuchl Warren. " Blá zni! Okamž itě to celé vypně te! Zmizí me odtud. "

" To není tak jednoduché. Vy nic nechá pete? Nemů ž eme si prostě zmizet! Nemá me prá vo. Jsme –"

" Já ví m, " ř ekl Warren. " Jste vě dci. A zatracení blá zni. "

" Ale ta vě ž má v sobě informace –"

" Vypnout! "

" Ne, " trval Spencer na své m. " To nejde. To nesmí me. "

" Varuju vá s, " ř ekl Warren vztekle. " Když vá m to naroubuje cizí vě domí, bez milosti vá s vš echny postř í lí m. "

" Nemá te rozum, " odsekl Spencer a nasupeně vyrazil ven ze dveř í.

Warren zů stal sedě t v kř esle. Poslouchal, jak se po schodech vzdalují Spencerovy kroky.

Teď už mu bylo vš echno jasné.

Teď už vě dě l, co znamenají stopy chvatné ho, př ekotné ho ú tě ku tam na smetiš ti, balí ky nedotč ený ch zá sob, ná ř adí odhozené v mí stech, kde ho ta cizí posá dka naposledy použ ila.

Schodiš tě m se rozlehly tě ž ké kroky Bata Earse. Lodní kuchař vlekl nahoru dva š á lky a obrovitou konvici, plnou ká vy.

Postavil př ed Warrena oba š á lky, nalil do nich ká vu a pak bouchl konvicí o stů l.

" Iro, " ř ekl, " to byl č ernej den pro svě t, když jsi nechal pití. "

" Jak to? " zeptal se Warren.

" Protož e nikdo jinej nikdy nemě l a nebude mí t lepš í vopici než ty. "

Sedě li tiš e nad psací m stolem a usrká vali douš ky horké č erné ká vy.

První promluvil Bat Ears. " Ví š, stejně se mi to nezamlouvá, " ř ekl.

" Mně taky ne, " souhlasil Warren.

" Má me za sebou jen pů lku cesty, " dodal Bat Ears.

" Ne, tady konč í me, " ř ekl Warren. " Jestli ná m vyjde start, mí ř í me hned zpá tky na Zemi. "

Usrkli ješ tě pá r douš ků.

Potom se Warren zeptal: " Co myslí š, Bate Earsi, kolik jich má me na svojí straně? "

" No tak to jsem já, ty, " ř ekl Bat Ears, " a Mac a č tyř i inž ený ř i. To je sedm. "

" Osm, " ř ekl Warren. " Zapomně l jsi poč í tat doktora. Ten taky nebyl u toho jejich monitorová ní. "

" S doktorem se tak ani tak nedá poč í tat. "

" Pistoli snad v ruce udrž í, ne? "

Když Bat Ears odeš el, Warren si poposedl v kř esle a na chví li se zaposlouchal do zvuků ze strojovny, kde Maců v tý m rozebí ral motory. Mě lo by to vyjí t, pomyslel si Warren. Ale pak ná s č eká dlouhá cesta domů. Zatraceně dlouhá. Vstal, př ipravil si zbraň a š el se podí vat, jaká je situace.

př elož il Mirek Valina

⇐ Предыдущая 1 234 5 6 7 8 9 Следующая ⇒