7. Diskutujte (po čtení).

7. Diskutujte (po č tení ).

1. Poví dka zobrazuje " konflikt mezi etikou a erotikou ". Proč?

2. Byla dí vka opravdu zlá a bezcitná? Jaký je vá š ná zor?

8. Piš te.

1. Poví dka zač í ná a konč í popisem. Popiš te v romantické m stylu ně jaké mí sto (např í klad starý hrad, tajemný dů m, moř e bě hem bouř ky a podobně ).

2. Napiš te jiný konec poví dky. (Př edstavte si, ž e krá sná dí vka se po smrti matky vrá tila do hospody, protož e z ně jaké ho dů vodu musela. Proč? )

1. Diskutujte (př ed č tení m).

1. Proč spolu lidé ně kdy nemluví?

2. Stalo se vá m ně kdy, ž e jste se pohá dali s kamará dem? Proč? Co ř í ká te, když se s ně ký m chcete usmí ř it?

Pan Ryš á nek a pan Schlegl

Vš ichni moji č tená ř i nejspí š znají malostranský hostinec¹ U Š tajniců. Je to jedna z nejlepš í ch malostranský ch restauraci: první dů m za Mosteckou vě ž i vlevo, roh ulice Mostecké a Lá zeň ské, velká okna, skleně né dveř e. Choí tam ú ř ední ci², profesoř i, dů stojní ci a také pá r penzistů a starý ch domá cí ch pá nů.

Den co den, vž dycky od š esti do osmi, tam u tř etí ho stolu u okna sedí dva vá ž eni pá ni - pan Ryš á nek a pan Schlegl. Př ichá zejí kaž dý den už celý ch jedená ct let - a jedená ct let na sebe nepromluví ani slovo, jedená ct let si jeden druhé ho nevš imne³.

Nepř á telství mezi nimi je staré a nesmiř itelné ⁴ a na Malé Straně o ně m vš ichni vě dí. Vě dí také o tom, jaká je jeho př í č ina⁵. Je to ž enská. Milovali ji oba. Nejdř í v lidé mysleli, ž e si vezme pana Ryš á nka, ale pak - a nikdo neví proč - dala př ednost⁶ panu Schleglovi. Snad proto, ž e byl pan Schlegl o deset let mladš í. Stala se paní Schleglovou. Kdoví, jestli byla paní Schleglová tak krá sná, ž e pro ni pan Ryš á nek zů stal starý m mlá dencem⁷. A už se to nikdo nedoví. Zemř ela po první m porodu⁸ a nechala po sobě dcerku, která byla jako její vě rný obrá zek.

Opravdu neví m, proč sedí oba pá nové u jednoho stolu. Snad si tak poprvé sedli ná hodou, a protož e bylí oba pyš ní ⁹, nechtě l ani jeden odejí t Podruhé si tak sedli asi ze vzdoru¹⁰. Pak už bylo otá zkou cti¹¹, aby tak sedě li dá l.

Jednou ve stř edu př ed Velikonocemi př iš el pan Schlegl a objednal si jako obvykle pivo. Když mu ho hostinský př inesl, ř ekl: " Dneska asi pana Ryš á nka neuvidí me. "

Pan Schlegl se dí val př ed sebe a mlč el

" Ř í kal tamhle pan doktor " pokrač oval hostinský, ž e dostal zá pal plic¹². To ví te, starý č lově k. No, musí me doufat, ž e to bude lepš í "

Pan Schlegl neodpově dě l

Pozdě ji več er se vš ak choval jinak než obvykle. Ví c se smá l hlasitě ji mluvil, č astě ji př echá zel po mí stnosti Vypil č tyř i piva mí sto obvyklý ch tř í a odeš el o pů l hodiny pozdě ji Vidě l jsem, ž e je rá d, ž e nemá soucit¹³ s nemocný m nepř í telem. Je to zlý č lově k, opravdu zlý, ř í kal jsem si.

Minuly dny, minuly tý dny a př iš lo jaro. Když je krá sný kvě ten, je na Malé Straně rá j. Pan Ryš á nek se pomalu uzdravoval. Jaro pro ně ho bylo jako balzá m.

Zač al jsem ho potká vat na prochá zká ch v petř í nský ch zahradá ch. Chodil pomalu, hubený a bledý.

Ke Š tajniců m nechodil. Pan Schlegl tam sedě l u stolu u okna sá m jako krá l.

Koneč ně jednou koncem č ervna, bylo to na den svaté ho Petra a Pavla, jsem zase uvidě l pana Ryš á nka a pana Schlegla u jednoho stolu. Sousedi a zná mí př ichá zeli a podá vali panu Ryš á nkovi ruku. Kaž dý ho upř í mně ¹⁴ ví tal. Starý pá n se usmí val, byl dojatý. Pan Schlegl se dí val na biliá r a kouř il.

Po chví li jeho pohled sklouzl¹⁵ na pana Ryš á nka, na jeho bledý oblič ej, hubené ruce, š pič atá kolena... Ale už se zase obrá til a dí val se jinam.

" Tak jak se dař í, pane Ryš á nek? " zastavil se u jejich stolu hostinský. " Zase zdravý a zase ná š - zaplať Pá nbů h! Ale vidí m, ž e ješ tě nekouř í te - ješ tě ž á dná chuť na tabá č ek? "

" Dneska má m poprvé chuť. Zakouř í m si, " usmá l se pan Ryš á nek a zač al hledat svů j sá č ek¹⁶ s tabá kem.

Ale nemohl ho nají t " Ví š, kde bydlí m? " zavolal na kluka, který v hostinci pomá hal. " Jdi a př ines mi sá č ek s tabá kem. Lež í tam na stole. " Vtom se pan Schlegl pomalu obrá til. Natá hl¹⁷ ruku a podá val svů j sá č ek s tabá kem. " Prosí m, vezmě te si, " ř ekl ú seč ně ¹⁸.

Pan Ryš á nek neodpoví dal Dí val se př ed sebe a mlč el, jako celý ch tě ch jedená ct let. Otevř el ú sta, ale nepromluvil. To už byl ale kluk s tabá kem zpá tky.

" Dě kuju, už má m svů j, " podě koval teprve teď pan Ryš á nek, ale na pana Schlegla se nepodí val.

" Kouř í m stejný jako vy, " dodal po chví li, jako by cí til, ž e musí ně co ř í ct

Zač al kouř it.

" Chutná? " zeptal se pan Schlegl. Mě l drsný hlas.

" Chutná - zaplať Pá nbů h¹⁹! "

" No, zaplať Pá nbů h, " opakoval pan Schlegl. Pak dodal: " Už jsme se tu o vis bá li²⁰"

Pak teprve obrá til²¹ pan Ryš á nek pomalu hlavu k ně mu. Její ch oč i se potkaly. Od té doby²² spolu pan Ryš á neka pan Schlegl u tř etí ho stolu u okna mluvili.

⇐ Предыдущая 1 2 3 456 7 8 9 10 Следующая ⇒