6. Použijte následující slova/slovní spojení/věty v reálné situaci.

⇐ ПредыдущаяСтр 8 из 21Следующая ⇒

6. Použ ijte ná sledují cí slova/slovní spojení /vě ty v reá lné situaci.

1. hubené ruce

2. na Malé Straně je rá j

3. " Už jsme se tu o vá s bá li. "

4. vě rný obrá zek

5. " To ví te, starý č lově k. "

6. " Chutná? "

7. u tř etí ho stolu

8. " Ví š, kde bydlí m? "

7. Diskutujte (po č tení ).

1. Vydrž eli byste s ně ký m nemluvit tak dlouho jako pan Ryš á nek a pan Schlegl?

2. Je vá m sympatič tě jš í pan Ryš á nek, nebo pan Schlegl?

8. Piš te.

Př edstavte si, ž e jste se pohá dali s kamará dem a chcete se s ní m usmí ř it. Napiš te mu dopis.

1. Diskutujte (př ed č tení m).

1. Ví te, co znamená, když ně kdo ně koho " pomlouvá "?

2. Jaký je rozdí l mezi slovy " pomlouvat" a " kritizovat"?

3. Jaké slovo/slovní spojení má opač ný vý znam než " pomlouvat"?

O mě kké m srdci paní Rusky

Na zač á tku kvě tna umř el Velš Josef, obchodní k¹ malostranský. Byl to milý č loví č ek - nevelký, tlustý, s malou hlavič kou v placaté ² č epici. Usmí val se skoro poř á d, v obchodě, na ulici, v kostele, vš ude - takový obchodní ú smě v to byl. Teď lež el pan Velš v rakvi³ ve své m pará dní m pokoji a usmí val se i po smrti⁴.

Pará dní pokoj byl skoro plný, samá malostranská honorace⁵. Vš ichni č ekali na fará ř e⁶. Nikdo neplakal, protož e pan Velš nemě l blí zké př í buzné a vzdá leně jš í vž dycky ř í kají. " Já bych plakal, ale už nemá m slzy. " - " Ano, ano, ale tí m je to horš í. "

Teď veš la do pokoje paní Rusová, které vš ichni ř í kali paní Ruska. Byla vdova a bezdě tná. Ž ila sama, a kdyby se ně kdo zeptal, co poř á d dě lá, lidé by mu ř ekli: Chodí na funusy⁷.

Byla to statná padesá tnice, prostř edně vysoká. Její hně dé oč i se zadí valy na tvá ř mrtvé ho. Kulatý upř í mný oblič ej zesmutně l, rty se zač aly chvě t. Hlasitě se rozplakala.

Pak si rychle utř ela⁸ oč i i ú sta a podí vala se vlevo a vpravo. " Dej mu Pá nbů h vě č nou slá vu⁹, " obrá tila se ně mecky na svou sousedku, nezná mou, sluš ně obleč enou paní. " Š el, a nechal ná s tady - a taky majetek - smrt je zlodě jka, je. "

Nezná má paní neodpoví dala.

" Hezká rakev, viď te - já bych ř ekla, ž e stá la i dvacet zlatý ch. Ale nebož tí k si ji zaslouž il, dobrá k... Jako by se na ná s i teď usmí val. Vypadá jako ž ivý, ž e? "

" Já jsem ho ž ivé ho neznala. "

" Ne? O jé, já jsem ho znala moc dobř e. Taky jeho manž elku, když byla ješ tě svobodná. Když mě li svatbu, ona celý den plakala - hloupé, ne? Plakat, když ho př edtí m tak dlouho znala! Devě t let na ni č ekal a mě l č ekat ješ tě devě tkrá t dé le - tak byla protivná ¹⁰. Myslela, ž e je ze vš ech nejkrá sně jš í a nejrozumně jš í, ale na trhu se há dala o kaž dý halí ř. Služ ky u ní nikdy nemě ly dost jí dla. A Velš, ten s ní mě l peklo! Minutu nemě l klid. Ví te, ona byla, jak ř í ká me, romantická, a chtě la, aby ji celý svě t

litoval¹¹. Poř á d nař í kala¹², jak ji muž trá pí. Kdyby ji ze zlosti zabil, byla by rá da, a kdyby zabil sebe, byla by rá da taky. "

Paní Ruska se podí vala na svou sousedku. Ale nezná má paní tu už nestá la. Paní Ruska si př i ř eč i nevš imla, jak se č ervená a odstupuje od ní. Teď mluvila v rohu pokoje s př í buzný m pana Velš e, s panem Uhmü hlem. Dř í v se jmenoval Umě l, ale jeho rodina si změ nila jmé no na ně mecké Uhmel a pak Uhmü hl.

Paní Ruska se znovu zadí vala na mrtvé ho. V oku se jí opě t objevila slza.

" Chudá k, " pravila hezky hlasité k paní Hirtové, která stá la vedle. " Ale na vš echno je trest¹³ Bož i, na vš echno. Vž dyť on také nebyl poctivý ¹⁴! Kdyby si

vzal chudou Tondu, se kterou mě l dí tě – "

" Zdrá va v má jové noci na koš tě ti př ijela¹⁵? " zazně l za ní muž ský hlas a kostnatá ruka se jí polož ila na rameno. Vš ichni hledě li na paní Rusku a pana Uhmü hla, který se teď postavil př ed ni. Natá hl ruku a zavelel: " Ven! "

" Co se dě je? " ptal se od dveř í bratr pana Uhmü hla, policejní komisař malostranský.

" Tady ta č arodě jnice¹⁶ pomlouvá mrtvé. Má jazyk jako meč ¹⁷. " To ona dě lá př í kaž dé m funuse.

" Už udě lala rá mus i na hř bitově! "

" Honem ven, " zavelel pan komisař a už vedl paní Rusku za ruku. Plakala jako dí tě.

" Takový š kandá l - a př i tak krá sné m funuse! " zně loz ně kolika stran.

" Teď ticho, " velel komisař paní Rusce v př edpokoji, protož e kolem prochá zel fará ř. Pak ji vyvedl až př ed dů m. Tam zavolal policajta: " Doveď te tu ž enu až k její mu bytu, aby nedě lala př i funuse ostudu¹⁸! "

Paní Ruska byla č ervená jako pivoň ka¹⁹, ani nevě dě la, co se s ní dě je.

" Š kandá l - a tak krá sný funus! " poví dali si lidé dole na ná mě stí.

Ná sledují cí ho dne byla paní Ruska př edvolá na na policejní komisariá t v Mostecké ulici. Stá la celá zdrcená ²⁰ př ed př í sný m panem komisař em, který k ní mě l ř eč. " Už nikdy nesmí te na ž á dný funus! - Ted mů ž ete jí t! " ř ekl jí na zá vě r.

Když vyš la z kancelá ř e, ř ekl pan komisař své mu kolegovi s ú smě vem: " Ona za to snad ani nemů ž e! " a oba se rozesmá li.

Ale paní Ruska dlouho nemohla nají t svou obvyklou dobrou ná ladu. Koneč ně ji naš la.

Asi po pů l roce se př estě hovala ze své ho domu a pronajala si byt vedle Ú jezdské brá ny²¹. Tudy musel projí t kaž dý funus. A když š el kolem, vyš la dobrá paní Ruska vž dycky př ed dů m a srdeč ně ²² plakala²³.

⇐ Предыдущая 3 4 5 6 789 10 11 12 Следующая ⇒