5. Spojte slova s opačným významem.

⇐ ПредыдущаяСтр 14 из 21Следующая ⇒

5. Spojte slova s opač ný m vý znamem.

1. spokojený a. š eptat

2. mrtvý b. ně jaký

3. plný c. na zemi

4. na nebi č. stá t

5. kř ič et d. ž ivý

6. jí t e. nespokojený

7. ž á dný f. prá zdný

6. Použ ijte ná sledují cí slova/slovní spojení /vě ty v reá lné situaci.

1. opravdový doktor

2. nejlepš í př í tel

3. vracet se z prochá zky

4. " Ten č lově k je blá zen! "

5. dav lidí

6. " No, co se dě je? "

7. Diskutujte (po č tení ).

1. Proč lidé mysleli, ž e je doktor Heribert divný?

2. Myslí te, ž e doktor Heribert byl opravdu " kazisvě t"?

3. Kdo je vá m v poví dce sympatický /nesympatický a proč?

8. Piš te.

1. Co si myslí te o př í buzný ch pana Schepelera? Napiš te jejich charakteristiky.

2. Př edstavte si, ž e jste synovec pana Schepelera. Napiš te kamará dovi dopis o tom, co se stalo.

1. Diskutujte (př ed č tení m).

1. Napiš te vlastní definici slova " ž ebrá k". Jak ji formulujete?

2. Proč lidé ž ebrají? Je to vž dycky nutné?

3. Dá vá te ž ebrá ků m pení ze? Proč ano/ne?

Př ivedla ž ebrá ka¹ na mizinu²

Chci psá t smutný př í bě h, ale hledí ³ mi do ně j veselý oblič ej⁴ pana Vojtí š ka. Oblič ej č ervený a zdravý jako nedě lní peč í nka⁵ politá má slem, kolem bí lé vousy jako hustá smetana. Pan Vojtí š ek byl ž ebrá k malostranský. Co dě lal př edtí m, neví m. Byl ž ebrá kem už dlouho, a vypadal tak zdravě, ž e ž ebrá kem ješ tě dlouho bý t mohl.

Pan Vojtí š ek nebyl obyč ejný ž ebrá k. Oblé kal se vž dycky č istě a mluvil sluš ně. Dokonce i s panem policajtem Š imrem mluvil jako soused - a to si pomyslete, jaký pá n tenkrá t⁶ policajt byl! Za tý den prož ebral pan Vojtí š ek celou Malou Stranu. Vš ude mu hospodyně ⁷ dá valy drobný pení z. V poledne š el ke svaté mu Mikulá š i na mš i⁸ a pak si ně kde vyprosil trochu teplé polé vky.

Byl krá sný č ervnový den. Pan Vojtí š ek vyš el z kostela a sedl si u kaš ny⁹. Od kostela k ně mu př iš la jedna z ž ebrač ek, které tam sedě ly na schodech. Lidé jí ř í kali " bá ba milionová ". Jiné ž ebrač ky slibovaly, ž e Bů h vá m vrá tí almuž nu¹⁰ stokrá t, ale ona ř í kala, ž e milionkrá t. Byla hubená, nos š pič atý, oč i ž lutozelené jako koč ka. V ú stech mě la jenom jeden zub, celý č erný.

" Pane Vojtí š ku, " zač ala, " pane Vojtí š ku, já vž dycky ř í ká m, kdybyste chtě l! " Pan Vojtí š ek nic.

" Ach Bož e, jak já jsem opuš tě ná ¹¹... Pane Vojtí š ku, my dva bychom mohli bý t spolu š ť astní. - Mně se tuhle o vá s zdá lo a já myslí m, ž e Pá nbů h to tak chce. Vy jste sá m, já jsem sama - dá me to dohromady! "

Pan Vojtí š ek pomalu vstal. " To bych radš i vypil jed¹²! " vyhrkl¹³ koneč ně a š el pryč.

Bá ba milionová tam ješ tě dlouho sedě la. Snad usnula¹⁴.

Po Malé Straně se zač aly š í ř it divné zprá vy. " Pan Vojtí š ek, " bylo slyš et v rozhovorech a pak zase: " Pan Vojtí š ek! "

Brzy jsem vě dě l vš echno. Pan Vojtí š ek prý není vů bec chudý. Má tam za vodou, na Františ ku, dva domy. Dě lal si z dobrý ch malostranský ch sousedů blá zny. A jak dlouho!

" Darebá k¹⁵! " ř í kali muž š tí. Ž enské mu ješ tě vě ř ily, protož e mě l takovou dobrou tvá ř, ale brzy vě ř it př estaly. Dozvě dě ly se, ž e jeho dcery prý dě lají sleč ny, nosí rukavič ky¹⁶ a jezdí do Stromovky. To rozhodlo¹⁷ i u ž enský ch.

Najednou zač aly pro pana Vojtí š ka zlé č asy. Kde mu př edtí m dá vali obě dy, slyš el, ž e " dneska nic nezbylo" nebo " jsme sami chudí ". Kluci na ně ho kř ič eli: " Domá cí pá n! Domá cí pá n! "

" Pane Vojtí š ku, " volal na ně j pan Herzl, hospodský z domu U Dvou slunců.

" To je dobř e, ž e jdete! Nepů jč il byste mi dvacet tisí c? Nebojte se, já vá m je vrá tí m! Já bych mohl koupit tady vedle dů m U Labutě -"

Pan Vojtí š ek š el pomalu, vlasy mě l rozcuchané ¹⁸. Byl bledý a vypadal jako nemocný. Když na ně j pan Herzl promluvil, rozplakal se. " Ale já - ale já - já jsem po celý ž ivot tak poctivý! "

Klesl na zem a plakal.

Bě ž el jsem domů. Matka vař ila prá vě jí dlo. " Co mu ř ekl pan Herzl?,, zeptala se. Když jsem jí to ř ekl, zavolala na pana Vojtí š ka a dala mu kus chleba a ká vu. Pan Vojtí š ek stá l a beze slova se na ni dí val.

" Zaplať Pá nbů h, " ř ekl koneč ně, " ale já teď nemů ž u nic polknout¹⁹. "

Pak už pan Vojtí š ek na Malé Straně než ebral. Sedě l na Kř í ž ovnické m ná mě stí u Klementina. Č epice mu lež ela na zemi, nemluvil, na nikoho se nedí val. Dal jsem mu pení ze a bě ž el jsem pryč. Potkal jsem ho potom jenom jednou: vedl ho policajt př es most nazpá tek na Malou Stranu. Ví ckrá t jsem ho už nikdy nevidě l.

Bylo mrazivé ú norové rá no. Venku bylo ješ tě š ero²⁰.

" Dojdi pro mlé ko, " ř ekla mi matka. " Ale vezmi si š á lu. "

Venku stá la mlé kař ka a vedle policajt pan Kedlický. V lucerně sví til kousek levné sví č ky.

" Což e, pan Vojtí š ek? " ptala se mlé kař ka.

" Ano, " odpově dě l pan Kedlický. " Naš li jsme ho po pů lnoci na Ú jezdě vedle kasá ren. Byl ú plně zmrzlý ²¹. Mě l jen roztrhaný ²² kabá t a kalhoty, ani koš ili²³nemě l. "

⇐ Предыдущая 9 10 11 12 131415 16 17 18 Следующая ⇒