Vniknutí vetřelce

Vniknutí vetřelce

V knihách Carlose Castanedy mluví duchovní učitel Don Juan ve svém vlastním jazyce o predátorství viru wetiko, kdy uvádí, že starověcí šamani to nazývali „téma témat.“[xi] Don Juan vysvětluje: „Máme životního společníka… Máme dravce, který pochází z hlubin vesmíru a který převzal vládu nad našimi životy. Lidské bytosti jsou jeho vězni. Dravec je náš pán a majitel.“[xii] To zní jako popis stavu věcí, který je vyzdvihován v Bibli, kde se například v evangeliu Jana mluví o ďáblu jako „vládci tohoto světa“ (14:30, 16:11) a Pavel hovoří o Satanovi jako o „bohu tohoto světa“ (Kor 4: 4). Gnostické Filipovo evangelium, které mluví o kořenu zla, jež spočívá v nás všech, má stejnou pointu, že pokud toto zlo není rozpoznáno, „Je naším pánem. My jsme jeho otroci. (II, 3, 83.5-30) Když hovoříme o dravci, Don Juan pokračuje: „Učinil nás poslušnými, bezmocnými. Pokud chceme protestovat, potlačí náš protest. Pokud chceme jednat nezávisle, vyžaduje, abysme tak nečili“ [xiii] Je úžasné, jak je Don Juanův popis vlivů těchto dravců realizován v naší stále více militarizované společnosti tím, jak jsou naše svobody a volnost postupně odebírány. Je to, jako by se vnitřní, neviditelný stav věcí, který existuje jako dosud nerealizovaný archetypální vzorec hluboko v duši lidstva, sám zjevoval tím, že se materializuje jako vnější svět, v něm a jeho prostřednictvím.

Když budeme citovat Dona Juana: „Jsme skutečně vězněni! To byl energetický fakt pro čaroděje starověkého Mexika.“ [xiv] Don Juan odkazuje na ,energetický faktʻ, o kterém si myslím, že se s ním většina z nás může ztotožnit; tzn. je v nás ,něcoʻ, co nám zabraňuje v tom, abychom vyjádřili svoji skutečnou tvůrčí genialitu a dosáhli našeho plného potenciálu. Tito dravci jsou ,časoví banditiʻ, kteří konzumují drahocenné hodiny našeho života, jako kdybychom byli mzdovými otroky na vězeňské planetě, kde si odpykáváme své trestyʻ. Don Juan to ve svém rozšířeném popisu těchto dravců dále rozvádí: „Ovládli nás, protože jsme pro ně jídlo… my jsme jejich výživa. Stejně jako my chováme slepice v kurnících, gallineros, dravci nás chovají v lidských kurnících, humaneros.“ [xv] Viru wetiko se obzvlášť daří v přelidněných městech, kde jsou lidé ,natěsnániʻ. Když se poddáme skupinovému myšlení a necháme se naverbovat jak člen stáda, jsme jako ovce, které jsou vedeny přes okraj útesu, nebo dobytek, který je chován na pořážku.

Don Juan pokračuje: „Dravci nám dají svou mysl, která se stává naší myslí.“[xvi] Je to, jako kdyby s námi tito dravci soutěžili o „podíl“ na naší vlastní mysli. Dravec promění svou podobu a nabere naši, a pokud si nejsme vědomi jeho maškarády, ztotožníme se s jeho invazivními myšlenkovými formami, jako by byli naše, a uskutečníme je v činech. Mylně se budeme domnívat, že jednáme na základě vlastních podnětů, s ohledem na naše nejlepší zájmy. Tento dravec, jak Don Juan pokračuje, „se obává, že v každém okamžiku bude jeho manévr odhalen a jídlo mu bude upřeno.“ [xvii] Wetiko predátor má vnitřní nutnost, surovou nutkavou potřebu pramenící z teroru, neboť se musí neustále krmit, aby oddálil svou neustále se blížící smrt. Don Juan pokračuje: „Dravci prostřednictvím mysli, což je koneckonců jejich mysl, vnášejí do života lidských bytostí to, co je pro ně [dravce] výhodné.“ [xviii] Maskujíc se v naší podobě, tento dravec se dostane pod naší kůži a „nasadí si nás“ jako převlek, a oklame nás, abychom „skočili“ na jeho falešnou verzi toho, kdo jsme. (To je důvod, proč zkrácený název maligní egofrenie je ,ME chorobaʻ, což odkazuje na pokřivení naší identity, tj. našeho smyslu pro ,sebeʻ-mě). Místo toho, abychom byli pod vlastní mocí a sloužili sami sobě, ,nevědomkyʻ (což znamená být ,smyslů zbavený, tj. ne v naší ,správnéʻ mysli) se staneme sluhou dravce. Namísto toho, abychom byli svrchovanou bytostí, která tvoří prostřednictvím vlastních myšlenek, budeme tvořeni jimi, neboť dravec doslova myslí místo nás. Je to jako kdyby dravec seděl na našem místě.

Když mluvil o intrikách dravce, Don Juan říká: „učiní nějaký návrh, odsouhlasí své vlastní tvrzení a přesvědčí vás, že jste udělali něco, co má hodnotu.“ [xix] Je to jako by tu byl někdo ,cizíʻ druhý, mimozemská, metafyzická entita, která podprahově vtírá svou mysl do naší tak, že se ztotožňujeme s jejím úhlem pohledu a od-pojíme se od našich myslí. Don Juan označuje tuto situaci za ,cizí zařízeníʻ, jakoby nějaká cizí rasa vybudovala vesmírnou stanici uvnitř naší mysli. To je přesně to, na co gnostikové – ti, kteří ,vědíʻ – poukazují, když mluví o cizích dravcích nazývaných ,archontiʻ, kteří pronikají do naší mysli a rozvracejí její fungování. [xx] V míře rozsahu našeho nevědomí tohoto cizího obsazení naši psychiky, jsme naverbováni do hrozivé agendy dravce a nevědomky se stáváme jeho otroky. Tento stav vnitřního, psychologického boje je zrcadlen v hrozivých psy-ops (psychologických operacích), které ve vnějším světě zavedli ti u moci. Nemoc se živí tím, že si ji nejsme vědomi.Upíři

Forbes píše: „Wetiko psychóza je nemoc ducha, která svede lidi na ošklivou cestu bez srdce… Koneckonců, choroba wetika přemění takové lidi ve vlkodlaky a upíry, stvoření z evropského světa nočních můr a stvoření wetiko reality.“ [xxi] Wetiko psychóza lidi odrovná, tečka. Vlkodlaci a upíři jsou tvorové, kteří mění svoji podobu, což je symbolická reprezentace strašlivého potenciálu uvnitř každého z nás, kdy můžeme být přemoženi a následně ztvárníme náš archetypální stín, klesneme na archaickou úroveň psychiky a staneme se něčím jako dravým zvířetem nebo nelidským tvorem. Když tyto stále nehumanizované psychické energie proniknou do vědomí a nedojde k jejich usměrnění prostřednictvím vědomí, potom, jak piše Jung: „před sebou jako proud smetou všechno a přemění muže v tvory, pro něž je slovo ,šelmaʻ stále příliš dobré jméno.“ [xxii]

Upíři, kteří jsou považováni za nejtemnější stvoření v arzenálu zla, již celé věky pronásledují naší představivost, protože jsou představiteli živého procesu, který existuje hluboko v lidské psychice. Upír není lidská postava, ale spíše bezduché stvoření, bytost, která ztratila duši; nebo jestliže neztratila svou duši, její duše byla ,zatracenaʻ, což je duše která je ztracená. V každém případě tu něco chybí. Oddělená od světa, ztratila jakékoli spojení s tou částí sama sebe, která je spojena se vším ostatním; svět z jejího pohledu existuje jen proto, aby ho využila. Ačkoli upír ztratil spojení se svým srdcem a duší, neztratil svou mysl (ačkoli v jistém smyslu ano), protože upíři jsou často chytří a mají silné intelekty, které maskují jejich patologii, díky čemuž lze jejich onemocnění jen těžko vidět. To je podobné tomu, jak také lidé v hlubokém stavu traumatu mohou mít brilantní mysl, dar, který může skrývat rozsah jejich traumatu, címž je jejich neduh těžko rozpoznatelný. Síla upíří mysli, místo aby se zaměrila na pochopení své nemoci a uzdravení se z ní, je namísto toho používána pro ,předáváníʻ a šíření jejího temného umění.

Jakožto jeden z nemrtvých, upír je smrt, která nabírá živou, lidskou podobu. Virus wetiko není v konečném důsledku živou formou života, ale spíše živou formou smrti. Wetiko, jako virus, je ,mrtváʻ hmota; a pouze v živém tvoru získávají viry ,zdánlivý životʻ. Jako členové živých mrtvých, upíři nejsou ani skutečně živí, ani skutečně mrtví. Stejně jako úplný upír, ,plnohodnotnáʻ wetika ztratila svou lidskost a stala se kanálem pro neosobní, transpersonální a odosobněný wetiko virus, který se skrz ně inkarnuje. Jsou živou bránou, vstupem do trojrozměrné struktury prostoru/času, skrze kterou může tento nakažlivý, virulentní virus z vyšší dimenze sám sebe šířit po celém poli, a to jak lokálně, tak i nelokálně.

Postrádajíc duši, wetika jsou efektivní ,strojeʻ, které jsou oddané ochraně a službě ,státu,ʻkterý, když budeme citovat Forbese, „je sám výtvorem wetik, která převzala moc nad jeho mocenským aparátem.“ [xxiii] Plnohodnotné wetiko se stalo robotickým automatem, podmíněným reagovat na určité podněty jako reflex. Staly se součástí ,strojeʻ, bez spontánnosti, tvořivosti, originality, či svobodného myšlení, které nemají naprogramované. Dehumanizovaná, wetika ztratila kontakt s jakýmkoli estetickým vnímáním, s ceněním si inherentní krásy života a stala se ,neestetickáʻ, tj. znecitlivělá a otupená vůči tomu co znamená být člověkem. Vyslanci autoritářské, militarizované, patriarchální planetární ,kulturyʻ, wetiko nákaza plodí fašizmus a teror. Když budeme citovat velkého léčitele Wilhelma Reicha: „Fašismus je upír, který je přisátý na tělo živých, impulz vraždit, kterému byla dána volná ruka.“ [xxiv] Fašizmus je vnější, kolektivní politické vyjádření individuálního zpustošeného vnitřního prostoru, který byl zmrzačen a potlačen autoritářskou civilizací ,strojeʻ.

Stejně jako upír, v plnohodnotných wetikách není nikdo doma, což je jeden z důvodů, proč upíři v symbolickém smyslu nemají v zrcadle odraz (které z mytologického hlediska odráží zpět obrazy lidské duše). Plnohodnotná wetika jsou prázdná až do úplného nitra, takže tu není nic, co by se mohlo odrážet. Na vnitřní straně je jen nekonečná prázdnota, houba, která nikdy nemůže být nasycená, pohlcující černá díra, která se živí na vesmíru. Jejich atrofovaná duše byla vyprázdněna jako kus dřeva, který byl vydlabán psychickými termity. Plnohodnotná wetika jsou tak neúprosně posedlá, a shodná, s nevědomím v jeho destruktivní, vědomí negující formě, že nemohou ani vidět ani přemýšlet o sobě, což podle tvrzení filozofky Hannah Arendt, je jednou z hlavních charakteristik zla. Bez schopnosti sebereflexe, nemohou v sobě již najít přístup ke schopnosti psychiky, z níž tato aktivita pochází. Jeden z důvodů, proč v zrcadle není vidět odraz upíra je ten, že náš vlastní vnitřní, nevědomý upír zakrývá odraz, což znamená, že nezaregistrovaný přízrak našeho vlastního stínu stojí v cestě.

Upír nevrhá žádný stín. Aby mohl vrhat stín, musí tu být zdroj světla. V upírovi není světlo, jen nekonečná tma. Tím že není živá bytost, upír nemá žádnou vlastní realitu, žádnou podstatu. Jen věc s podstatnou existencí může vytvořit stín. Upíři však nemohou vrhat stín, protože jsou živým ztělesněním a identičtí s archetypálním stínem. Stín nevrhá žádný stín sebe, protože stín sám o sobě nemá žádnou hmotu. Pro upíra plynou výhody z jeho neschopnosti vrhat stín – je proto pro upíra snazší, aby skryl svou pravou identitu, pohyboval se ve skrytých stínech, stal se neviditelným a byl schopen lovit lidi. Protože nevrhá stín, upír, měnič tvarů který je mistrem kamufláže a přestrojení, je schopen snadno svádět a přitahovat nevědomé, poněvadž nás navenek sladce vypadající upíři lapají skrze náš nevědomý stín a naše slepá místa. To znamená, že ztráta a vyloučení našeho stínu může vést k upírství. Archetyp upíra se aktivuje uvnitř nás, když se otočíme zády k vlastní temnotě, čímž se pro nás náš stín stane neviditelným. Nejsme schopni vidět upíry, protože jsme se rozhodli nevidět tyto aspekty nás samotných, které se nejvíce podobají těm upírským. Naše neochota vidět naše vlastní vampírské vlastnosti nás zaslepí vůči upírským energiím v ostatních.

Upíři kromě slabých a bezbranných vyhledávají lidi, kteří jsou na pokraji kvantového, evolučního skoku vědomí, ale kteří dosud plně neintegrovali svá uvědomění a nepřešli zcela na druhou stranu. Tito jedinci jsou v energeticky citlivém a „nabitém“ stavu, a jejich otevřenost a zranitelnost vyzývá upírské entity, aby se na ně vrhli a hltali světlo jejich rostoucího vědomí. Strategií těchto dravců je odvést naši pozornost, aby byla nasměrován směrem ven, čímž nám znemožní nalézt světlo v sobě, což by upíry „zabilo“. Pokud budeme stát před zrcadlem a budeme odrážet zpět šílenství, které vystavují ti, kteří byli postiženi wetiko psychózou, vystavujeme se velmi reálnému riziku, že budeme obviněni z toho, že my jsme ti, kteří jsou blázny. Pokud se nám podaří spojit se se světlem uvnitř nás a pokusíme se jej sdílet s ostatními, tyto nelokalizované vampírské entity (to, co jsem v předchozích článcích nazval „nelokalizovaní démoni“ nebo-li zkráceně NLD), které nejsou vázány zákony trojrozměrného prostoru a času, se nás pokusí zastavit prostřednictvím svých ,spojeníʻ s nelokálním polem tak, že ovlivní ostatní lidi, aby se obrátili proti nám. Tento proces nás může zničit, nebo, pokud máme meta-uvědomění a jsme schopni vidět, co se děje a jsme schopni obratně navigovat naši cestu skrz, může sloužit k dalšímu posílení našeho záměru, prohloubit naše spojení se světlem lucidity, ke zdokonalování naší dovednosti kreativně přenášet naše uvědomění a kultivovat soucit s otevřenějším srdcem. Je to jako kdyby tito psychičtí, nelokální upíři byli strážci prahu evoluce.Stejně jako upíři, plnohodnotná wetika žízní po té věci která jim chybí – mystická podstata života – tj. ,krevʻ naší duše. Tím že ,konzumujeʻ jiné lidi, choroba wetiko je záležitost potravinového řetězce, psychická porucha přijímání potravy, v níž postižená psychika konzumuje jiné psychiky a stejně tak, nakonec, sama sebe. Wetika jsou to, co se nazývá ,psychofágníʻ, tj. pojídači duší. Rozerváni dravostí jejich neustálého hladu, plnohodnotná wetika se stala posedlá neukojitelnou touhou, kterou nelze nikdy naplnit. Toto upírské krmení je zvrácená parodie, satanský odraz, sebeobnovování života. Tento perverzní vnitřní proces se kolektivně zrcadlí ve spotřební společností v níž žijeme; v kultuře, která neustále rozdmýchává plameny nekonečných tuh, což nás podmiňuje k tomu chtít pokaždé VÍC. Jako kdyby jsme hladověli, jsme v neustálém frenetickém krmení se, snažíme se naplnit bezednou prázdnotu. Tento proces vzteklé, obsedantní a kompulzivní konzumace je odrazem hlubšího, vnitřního sdíleného pocitu duchovního vyhladovění. Samotná entita globálního ekonomického systému je živým symbolem nekontrolované choroby wetiko ,v akci.ʻ

Podstata virů jako je wetiko je pouze o kopírování sebe sama. Virus se však sám nemůže replikovat; musí používat jiný prostředek k vlastní reprodukci. Potřebují nás, abychom byli jejich porodní komorou. Do té míry, do jaké si nejsme vědomi jejich manévru, tito duševní paraziti z vyšší dimenze, si nás navléknou a nosí nás jako své trojrozměrné vesmírné skafandry. Tito duševní upíři jsou nuceni k tomu, aby se replikovali skrze nás, abychom následně ,předaliʻ a přenášeli nakázu na ostatní. Tento proces je obdobný tomu, když
se někdo nakazí virem vztekliny. V pokročilých stádiích onemocnění, jako vzteklé zvíře, budou přemoženi neodolatelným nutkáním kousat další stvoření, aby mohli virus předat dál. Lidé, kteří byli ovládnuti virem vztekliny, jsou s pěnou u huby živým symbolem toho, co páchá virus wetiko ve své plnohodnotné virulentní fázi.

V upírské rodové linii je seberozmnožování viru wetiko uskutečněno prostřednictvím média ,rodinného systémuʻ (ať už je to naše původní rodina, nebo lidská rodina), s tím jak je dědictví zneužívání (ať už fyzické, sexuální, politické, emocionální, psychologické nebo duchovní) předáváno dál, jak individuálně tak i kolektivně, a přenášeno po celé generace, neustále se inkarnující prostřednictvím živých. Wetiko přenáší svoji roztříštěnou logiku a zkreslený kód do těla/mysli druhého prostřednictvím traumatického rozbití naší celistvosti. Jakoby v prokletí, náš živočišný druh trpí kolektivní, zděděnou formou PTSD (post-traumatická stresová porucha). Přetvořením jejich obětí do své vlastní podoby, oběti wetik se připojují k nespočtu ,zatracených,ʻ kteří se stávají držiteli zvrácené linie. Toto ,prokletíʻ bude pokračovat, dokud nezasáhneme proti šíření tohoto upírského parazita mysli a dokud nedojde k zastavení řetězce nekonečného zneužívání.

⇐ Предыдущая 1 2 3 456 Следующая ⇒