Parazit jiného řádu
Parazit jiného řádu
Forbes píše, že když jsou lidé infikováni virem wetiko, jsou „hostitelem parazitů wetiko“.[x] Wetiko mikrob je psychická tasemnice, parazit mysli. Stejně jako některé počítačové viry nebo malware infikují a naprogramují počítač k sebedestrukci, viry mysli, jako je wetiko, mohou naprogramovat lidský biopočítač, aby myslel, věřil a choval se způsobem, který vede k našemu sebezničení. Wetiko je prudce nakažlivý, psychický patogen, který protlačuje myšlenkové formy do naší mysli, které jej živí, když jsou podvědomě přehrány, aby nakonec usmrtily svého hostitele (nás). Nechce nás však zabít příliš rychle, protože aby mohlo úspěšně realizovat svůj program rozmnožování a propagace napříč polem, musí nechat hostitele dostatečně dlouho žít, aby vir rozšířil. Pokud by hostitel zemřel příliš brzy, nákaza bude předčasně vykázána a vystavena nepříjemnosti muset si najít nový domov.Stejně jako rakovina mysli, která metastázuje, u choroby wetiko patologická část psychiky obsadí a začlení všechny zdravé části psychiky do sebe tak, aby sloužily její patologii. Osobnost poté samo-zorganizuje vnější projev soudržnosti kolem tohoto patogenního jádra, které ,maskujeʻ vnitřní dysfunkci, čímž ji činí těžko rozpoznatelnou. V psychickém coup dʻetat si může nákaza wetiko přisvojit a vytlačit osobu, která se stává jeho loutkou a marionetou. Stejně jako parazit, virus wetiko může převzít moc nad vůlí zvířete, které je více vyvinuté než on sám, čímž nabere toto stvoření do sloužby jeho nekalého programu. Jakmile je parazit dostatečně zakotven v psychice, potom primární směrnice, která řídí chování člověka, bude vycházet z této nemoci, neboť nyní je to ona, kdo rozhoduje. Stejně jako někdo, kdo je nakažený virem vztekliny, se brání pít vodu, která by vyplavila infekci, někdo kdo je posedlý parazitem wetiko nebude chtít mít nic společného s čímkoli, co by mu pomohlo zbavit se nemoci. Wetika mají fóbii ze světla pravdy, kterému se vyhýbají jako moru. V pokročilých fázích tento proces pohltí člověka tak zcela, že bychom mohli oprávněně říci, že ta osoba už tam není; je to jen prázdná skořápka nesoucí tuto chorobu. V jistém smyslu zůstává jen nemoc, která působí skz to, co se zdá být lidskou bytostí. Osoba se plně ztotožňuje se svojí maskou, jejich personou, ale je to jako by za maskou nikdo nebyl.
|