Nemoc civilizace

Nemoc civilizace

Země jako Hvězda smrti

Wetiko/maligní egofrenie je onemocnění civilizace, nebo její nedostatek. Když citujeme Forbese: „Rozvoj wetiko nemoci do značné míry odpovídá vzestupu toho, co Evropané volí nazývat civilizací. Není to jen náhoda.“[vi] Neudržitelná povaha průmyslové civilizace je založena na, a v rostoucí míře vyžaduje, násilí ke svému zachování. Pravá ,civilizaceʻ v podstatě znamená nezabíjení lidí. Co se týče nedostatku ,zdvořilostiʻ v moderní společnosti, Gandhimu byla položena otázka, co že si myslí o západní civilizaci, na což odpověděl slovy: „Myslím, že by to byl dobrý nápad.“ Dává smysl, že domorodí lidé věděli o maligní egofrenii, protože jí byli jak utlačováni, ale nebyli, přinejmenším zpočátku, pod ,prokletímʻ moderní civilizace. Být pod vlivem moderní civilizace může vyvolávat pocit, jako kdybychom žili v okupované zemi; jako by nám bylo něco, co je cizí naší povaze, vnucováno. Moderní civilizace trpí nadměrně jednostrannou dominancí racionální, intelektuální mysli, jednostranností, která nás zdánlivě odděluje od přírody, empatie a od nás samostných. Vzhledem k tomu, že je odděleno od celku, wetiko je narušovatel míru lidstva a přirozeného světa, nemoc, která vyvolává agresivitu a je schopna podněcovat násilí mezi živými bytostmi. Virus wetiko je hlavní příčinou nelidskosti v lidské přirozenosti, nebo řekněme, naší zdánlivě nelidské přirozenosti. Tento ,psychický virusʻ, ,chybaʻ v ,systémuʻ, informuje a oživuje šílenství tzv. civilizace, která v sebepodpůrné zpětné vazbě živí šílenství uvnitř nás.

Forbes pokračuje, „tato nemoc, tato wetiko (kanibalistická) psychóza, je největší epidemická nemoc, která je člověku známa.“[vii] My, jako druh, se nacházíme uprostřed ohromné psychické epidemie, virulentní kolektivní psychózy, která bublá v kotli lidské psychiky od počátku času. Stejně jako fraktál, wetiko působí současně ve více dimenzích – intra-osobně (uvnitř jednotlivců), inter-osobně (mezi námi), ale také kolektivně (jako druh). „Kanibalizmus,“, podle Forbesových slov, „je konzumování života jiného pro svůj vlastní soukromý účel nebo prospěch.“ [viii] Ti, kteří jsou postiženi wetikem, jsou jako kanibal, konzumují životní sílu druhých – lidskou a nelidskou – pro soukromý účel nebo zisk, aniž by vrátili něco z vlastního života. Jedním příkladem, který symbolizuje naše sebedestruktivní kolektivní šílenství, je ničení Amazonského deštného pralesa, plíce naší planety, ropnými společnostmi. Toto je doslova úplné odhalení, které nám ukazuje, co způsobujeme sami sobě. Dalším doslovným příkladem, který symbolicky ilustruje komplex wetiko v akci, jsou Monsantem geneticky vytvořená terminátorská semena, která neprodukují druhou generaci, čímž každoročně nutí zemědělce nakupovat nová semena pro nové plodiny od společnosti Monsanto. Tím je pro mnoho chudých farmářů nemožné přežít a vyvolalo to mezi nimi vlnu sebevražd, zatímco Monsanto na celém procesu bohatne.

Forbes píše: „Hlavním rysem wetika je to, že pojídá jiné lidské bytosti, to znamená, je to dravec a kanibal. Toto je ústřední podstata této nemoci.“ [ix] Predátoři, „plnohodnotná“ wetika, nejsou v kontaktu s vlastní lidskostí a proto nejsou schopni vidět lidskost v jiných. Místo toho je jejich vztah k ostatním v rovině buď potenciální kořisti, nebo jako hrozba pro jejich nadvládu. Jako kdyby se jednalo o jinou rasu, která je spíš zvířecím predátorem než obyčejnou lidskou bytostí, někdo, kdo byl plně ovládnut wetiko psychózou, pojídá životy ostatních; fyzicky, emocionálně, psychicky a metafyzicky, až za hranicí hmotného těla a hnotných statků až na úroveň samotného významu. Wetika jsou „antiumělci“ naší kultury, kteří ztělesňují opak toho, co dělají tvůrčí umělci. Na rozdíl od umělce (viz můj článek ,Umělec jako léčitel světaʻ), který vytváří život podporující význam a obohacuje svět aniž by okrádal ostatní, wetiko bere a pojídá aniž by něco vrátilo, neustále vysává a vyčerpává zdroje planety.

V současné době se nacházíme uprostřed „největší epidemické nemoci známé člověku“ (viz můj článek „Diagnóza: psychická epidemie“). Mnozí z nás si to ani neuvědomují, protože naše kolektivní šílenství je tak všudypřítomné, že se stalo normalizovaným. Naše kolektivní šílenství se pro nás stalo průhledným, neboť vidíme a interpretujeme svět skrze něj, naše šílenství se tak stává neviditelným, a tak nevědomky spolupracujeme s kolektivní psychózou, která na naší planetě způsobuje v neuvěřitelné míře smrt a ničení. Tím že je ,průhlednéʻ, naše šílenství je mimo svůj pouhý vzhled, což znamená ,nezřejmé,ʻ tj. neviditelné. Naše kolektivní psychóza je pro nás neviditelná, protože se projevuje jak v samotném způsobu kterým se díváme, tak i ve všech nevyslovených způsobech, jakými jsme byli podmíněni nevnímat. Díky plášti neviditelnosti nevidíme naše šílenství, psychickou slepotu, která nás činí komplicem při vytváření našeho šílenství.

Jakmile je vidíme jako to, co skutečně jsou, wetika se stávají zcela předvídatelnými.

Mnozí z nás nedokáží představit úroveň zla, na které jsou plnohodnotná wetika, a čeho jsou schopná. Náš nedostatek představivosti o zlu, který existuje jako potencivál v lidstvu, je přímým odrazem nedostatku intimity s naším vlastním potenciálním zlem, který dovoluje aby nenávist wetika měla téměř úplnou svobodu v našem světě (viz můj článek „Objasnění zla“). V naší psychické sleposti jsme spoluviníkem v šíření zla wetiko psychózy, systematického zla, jehož hloubku nelze slovy plně popsat. Zlo paralyzuje schopnost převést do jazyka naši zkušenost, čímž vytváří zdánlivě nepřekročitelnou mezeru mezi jazykem a událostí, kterou má popisovat. Když najdeme toto místo bez slov, současně objevujeme a vytváříme nový jazyk – jazyk, který je univerzální a překračuje jazyk samotný, jazyk známý jako umění.

⇐ Предыдущая 1 234 5 6 Следующая ⇒