Wetiko: největší epidemická nemoc známá lidstvu

Wetiko: největší epidemická nemoc známá lidstvu

Paul Levy

Část první

V knize Kolumbus a další kanibalové [Columbus and other Cannibals] domorodý autor Jack D. Forbes ve srozumitelné formě zkoumá psychologické onemocnění, které prostupuje lidským sebedestruktivním chováním, o němž již dávno věděli severoameričtí Indiáni. Poté, co jsem přečetl jeho knihu, mi bylo jasné, že popisuje stejné psycho-duchovní onemocnění duše, o kterém jsem psal ve své knize Šílenství George W. Bushe: odraz naší kolektivní psychózy [The Madness of George W. Bush: A Reflection of our Collective Psychosis]. Zde jsem představil myšlenku, že od úsvitu lidských dějin je náš druh obětí hromadné psychózy, kterou nazývám maligní egofrenie. Když Forbes mluví o této stejné psychické epidemii, píše: „Lidé již několik tisíc let trpí morem, chorobou horší než malomocenství, chorobou horší než malárie, nemocí mnohem horší než neštovice.“ [i] Domorodí lidé sledují stejný ,psychickýʻ[ii] virus, který nazývám maligní egofrenie, již mnoho staletí a nazývají ho „wetiko“, což je termín používaný lidmi z kanadského indiánského kmene Cree, který vyjadřuje ďábelsky zlého člověka nebo ducha, který terorizuje ostatní. Profesor Forbes, který byl jedním ze zakladatelů hnutí severoamerických Indiánů na počátku šedesátých let, říká: „historie světa během posledních 2 000 let je z velké části tragickým příběhem epidemiologie onemocnění wetiko.“ [iii] Wetiko/maligní egofrenie je ,psychózaʻ v pravém slova smyslu jako ,nemoc duše nebo duchaʻ. Ačkoli to nazýváme různými jmény, jak Forbes tak i já poukazujeme na tutéž nemoc psychiky, duše a ducha, která je jádrem nelidskosti lidstva vůči sobě.

Jako kdybychom prováděli kouzelný rituál, při zkoumání wetiko entity musíme nejprve vyvolat jejího ducha a vstoupit s ním do vztahu. Musíme nad ním přemýšlet a zabývat se wetikem tak, jak jsme jen nejobjektivněji schopni, jako by existovalo vně nás, abysme se příliš ,nezapletliʻ s objektem našeho rozjímání. Vzhledem k jeho jedinečnému psychickému původu, je epidemiologie wetika odlišná od jakékoli jiné nemoci. Z jeho samotné podstaty je výzvou našeho vyšetřování wetiko viru to, že se inkarnuje v samotné psychice, která je sama prostředkem našeho vyšetřování. Vědom si tohoto zapeklitého problému, Forbes vysvětluje, že se pokouší prozkoumat tuto nemoc „z perspektivy, která je co nejvíce oproštěna od předpokladů vytvořených samotnou nemocí která je studována.“[iv] Pokud si nejsme vědomi referenčního rámce, pomocí kterého zkoumáme virus wetiko, naše vyšetřování bude poskvrněno touto nemocí, která bude skrývat jasný pohled potřebný k zahájení procesu hojení. Studium toho, jak se nemoc wetiko projevuje v jiných, stejně jako v „jiné“ části nás, nám„to“ pomůže vidět objektivněji. Vidět projevy tohoto psychologického onemocnění ve světě je zrcadlo, kterým můžeme potenciálně rozpoznat tuto samou nemoc, když se objevuje subjektivně v naší vlastní mysli.

Poté, co vyvoláme entitu jako je wetiko, abychom ji mohli objektivně studovat, musíme ji hermeticky uzavřít v alchymistické nádobě. Tím bude zajištěno, že se jeho nestálý duch nevypaří zpět do neviditelnosti nevědomí, kde by se projevilo naším prostřednictvím. Jung neustále zdůrazňoval důležitost rozvoje nádoby nebo pouzdra, v němž by bylo možné zachytit obtížné duše jako je wetiko. Jung píše: „Protože pokud je něco špatné, vyndejte to ze svého místa a vložte to do nádoby, která je mezi vaším sousedem a vámi … Z lásky k lidstvu, vytvořte pouzdro, do kterého můžete zachytit všechny ty zatracené jedy. Neboť někde to musí být – vždy se to někde nachází – a nechytit to, říkat že to neexistuje, dává nejlepší šanci jakémukoli zárodku.“[v] Wetiko je prchavý duch, u kterého je náročné určit a říct že je ,toʻ nebo ,onoʻ. Zároveň je důležité, abychom se pokoušeli vymezit jeho vlastnosti. Na rozdíl od fyzického viru, wetiko vir nemůže být izolován hmotně, ale jeho charakteristický rys je možné odhalit a pozorovat ve specifických procesech psychiky, která je pod vlivem jeho kouzla. Neuznávat existenci wetiko viru – říkat že ,neexistujeʻ – dovoluje psychické infekci, aby jednala podle své přirozenosti. Být ,vždy někdeʻ znamená být neusazený, což znamená, že je vždy někde okolo, i potenciálně, nebo obzvláště, uvnitř nás. Při vyvolání wetiko ducha vytváříme současně, prostřednictvím našeho zjišťování, nádobu, ve které můžeme tento vir studovat, abychom fakticky pochopili, s čím vlastně máme tu čest, vidět jak funguje v našem světě, v druhých, a subjektivně, uvnitř sebe. Abychom mohli uzavřít kruh v našem kontemplativním cvičení/vymítání, musíme homeopaticky vzít naši kontemplaci zpět do sebe. Jako ve snu, kde vnitřní je vnější, můžeme rozpoznat, že virus wetiko, který jsme sledovali ,tam venkuʻ mimo sebe, je odrazem a souvisí se stejným procesem uvnitř nás. Zakódováno v symptomologii wetika je odhalení, něco, co je pro nás velmi důležité vědět.

⇐ Предыдущая 123 4 5 6 Следующая ⇒