ZÁVLAHOVÝ REŽIM

ZÁVLAHOVÝ REŽIM

- stanovení pro každou plodinu velikosti závlahové dávky, termínu jejího provedení, stanovení počtu závlahových dávek a celkového závlahového množství k plodině za celou její vegetační dobu

- velikost závlahové dávky, dešťových srážek, výparu z půdy a rostlin, obsahu vody v půdě je možno vyjádřit společnou jednotkou – milimetr sloupce

57) Agroenergetika – měření, toky energií, globální záření!

- Agroenergetika – obor,který se zabývá výzkumem a regulací energetických toků v zemědělství

- Energetické toky v rostlinné výrobě:

a) energie slunečního záření dopadající na porost

- ve dne dopadá na porost globální záření

- 1. část GZ se od porostu odráží a směřuje zpět do atmosféry, 2. část GZ porostem projde a dopadne na povrch půdy, 3. část GZ prochází porostem zdola vzhůru a opouští jej směrem do atmosféry nad porost

- hodnoty energie GZ je možno získat: vlastním měřením, výpočtem z měřených jiných meteorologických prvků, využitím hodnot GZ z profesionálních meteorologických stanic (HK,Ostrava, Praha)

- FAR – fotosynteticky aktivní radiace, část dopadajícího GZ, která v rostlinách může vyvolat fotosyntézu

b) energie metabolizovaná (v procesu fotosyntézy)

- chemická energie uložená v látkách vyprodukovaných při fotosyntéze

- zjišťuje se měřením uvolněného tepla stálením vzorku sušiny vyprodukované biomasy v přístroji spalný kalorimetr

- ze vzorku vyprodukované fytomasy o určité hmotnosti se vysušením získá sušina, která se spálí, z množství uvolněného tepla, ze známé hmotnosti sušiny vzorku a známé výnosu plodiny vypočteme množství ME

- Netto energie – energie vyjadřující užitnou energetickou hodnotu zeměd. produktů ručených pro krmivo nebo potravinu

c) dodatková energie (energie vložený člověkem při postupu pěstování plodiny)

- energie vložená člověkem do technologického postupu pěstování plodin

- energetické vklady: přímé – en. živé lidské práce, motor. paliva, el. a tepel. en., ostatní energetické zdroje (práce potahů,…)

nepřímé– en. spotřebovaná na výrobu výrobních prostředků

en. Potřebná k výrobě hnojiv a pesticidů, en. obsažená v organ. hnojivech, en. uložená ve strojích při

výrobě, odvodnění a stavby,…

- ke stanovení celkové dodatkové energie je výhodné vycházet z karet honů – obsahující: druhy plodin každém roce, hnojiva a jeho dávky, datum setí, výskyt chorob, škůdců a plevelů na honu, použité zásahy k ochraně porostů, typ použitých pesticidů a jejich dávkování, termín sklizně a údaje o výnosech, kontroly porostů

58) Půdoochranné způsoby zpracování půdy- nářadí a v jakých oblastech

Význam:

ochrana půdních vlastností před nepříznivými vlivy (eroze, utužení, zvýšený výpar, …)

Postupy:

setí do mulče – vysetí meziplodiny, vytvoří se určitý pokryv, v zimě zmrzne, je tam pokryv, nedojde k vypaření vody (ochrana eroze, tvorba půdní struktury, omezení výparů, potlačení plevelů);

pásové zpracování půdy a setí

výsev a

Setí do nezpracované půdy:

princip – často používané v oblastech s nedostatkem vláhy), výsev bez předseťové (často i základní) přípravy půdy

Mělké zpracování půdy:

vznik větších půdních agregátů

zvýšení únosnosti za mokra (+)

lepší infiltrace srážek (+)

zvýšení objemové hmotnosti (-)

zvýšená biologická aktivita na povrchu

rychlejší mineralizace (+)

aerační a humusotvorné činnosti žížal (+)

hraboší a slimáci, patogenit (-)

hromadění semen plevelů na povrchu (+)

jednorázový vzcházení (+)

silný tlak některých druhů (-)

59) Agrochemické vlastnost půd, půdní vlastnosti

Agrochemické vlastnosti půd: měřitelné charakteristiky půd, které mají přímý nebo nepřímý vztah k výživě rostlin

Přímo ovlivňují transport živin z půdního roztoku do rostlin: sorpční a iontové vlastnosti, půdní reakce, obsah org. hmoty, obsah živin, rozpustnost živin

Nepřímo ovlivňují faktory působící přímo: zrnitostní složení, vodní a vzdušný režim, mineralizace - obsah živin.

Půdní vlastnosti:

a. Fyzikální (vlhkost, teplota, barva), Mechanické (soudržnost a pevnost, přilnavost, hutnost, úrodnost),

b. Chemické (půdní reakce, obsah živin)

60) Hlavní atributy půdy a vliv na vstřebávání živin

- Živiny se vstřebávají kořenovým systémem a ostatní části rostlin – nadzemní

- kořeny: z půdního roztoku

- faktory: půdní roztok, hustota kořenového systému, osvojovací schopnost, kořenové exkrety, účast mikroorganických hub

- mimokořenové: plynné a kapalné, difúze volného prostoru, aktivní příjem

- faktory: prostupnost (kutikula a průduch), klima, koncentrace živin

- příjem C: průduchy listů v podobě CO2

- příjem H, O: kořenovým systémem v podobě H2O

61) Agrochemické hodnocení půd

agrochemické zkoušení půd garantuje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ)

a. základní půdní vlastnosti – půdní reakce, obsah uhličitanu, potřeba vápnění, obsah přístupných živin

b. mikroprvky

metody sledování variability agrochemických vlastností půd

a. mapování na základě odběru vzorků (většina AVP)

b. mapování pomocí senzorů (půdní vlhkost, obsah chlorofylu v listech)

c. letecké a satelitní snímkování (růstové a výnosové charakteristiky)

62) Faktory ovlivňující výnosy

- teplota, sluneční záření,vlhkost půdy, svažitost terénu, vlastnosti půd (zrnitost, úrodnost, pufrovací schopnost, půdní reakce pH, sorpční a iontové vlastnosti,…)

Vliv monokultur na výnosy:

- u nás bylo sledováno několik monokultur pšenice ozimé a jarního ječmene, které však nepřesáhly dobu 20ti let

- výsledky těchto pokusů ukazují, že u monokulturně pěstovaných a nehnojených plodin dochází zpravidla k prudkému poklesu výnosů

- organické hnojení pokles výnosů zmírňuje, u mála plodin dochází dokonce ke zvýšení výnosů

- většinou ale plodiny reagují na opakované pěstování a to i při vysoké úrovni hnojení a agrotechniky, nižšími výnosy a vyšším výskytem chorob a škůdců

- opakované pěstování nesnášejí zejména cukrovka, len, košťálová zelenina, jetel, hrachy, vojtěška, vikev

- na opakované pěstování po sobě jsou velmi citlivé meruňky, broskvoně, třešně, jabloně

- pěstování monokultur se u náš používá celkem výjimečně, protože dochází většinou ke snižování půdní úrodnosti, obsahu humusu v půdě, ke snižování výnosů a zvyšování výrobních nákladů

- v našich podmínkách se někdy pěstuje jako kratší monokultura pouze kukuřice

63) Vliv faktorů

- klimatické podmínky, agrotechnika, ochrana rostlin, šlechtění rostlin, výživa rostlin, půdní podmínky

- Podíl faktorů na výnosu

- v 1948 – nejvíce přirozená půdní úrodnost počasí (cca 60%), zbytek 20% agrotechnika

- 1973 – klimatické a půdní podmínky 20%, agrotechnika 20%, hnojení 30%

- předpoklad – zvyšující se podíl průmyslových hnojiv – strmě, velmi málo se zvyšuje půdní úrodnost

64) Historie zemědělství

- od střední doby kamenné lidé věděli, jak pěstovat zeleninu a jiné zemědělské plodiny, lovili divoký skot, ovce, kozy a vysokou zvěř

- již v 8 st. před Kristem se začalo upouštět od lovu a přecházelo se na zemědělství

- o zemědělství se dá hovořit až v době, kdy se člověk na delší dobu usadil na jednom místě a začal primitivně obdělávat půdu, pěstovat plodiny a chovat zvířata pro svoji obživu

- mladší doba kamenná – lidé začali budovat první zeměd. osady

- Starověk – hnojivé účinky vypalování lesa, příznivé působení výkalů, vápence…

- Filosofové – Demokritos, Epikuros – směřovali výživu správným směrem; Aristoteles – zbrzdil

- 16. st – význam používání organických hnojiv (hnůj)

- 18. st – pokusy s vrbou – zdrojem výživy rostlin je voda

- 19. st – úrodnost p závisí na obsahu humusu, který je jedinou látkou kromě vody zabezp. výživu

- 19. st – Lieblg – autor minerální teorie výživy; Lawes a Gilbert – zakladatelé dlouhodobých pokusů

- před rokem 1989 bylo hlavním úkolem zemědělství v rostlinné výrobě zajistit produkci pomocí maximálních hektarových výnosů

- tyto výnosy byly dosahovány zejména používáním vysokých dávek průmyslových hnojiv a pesticidů

- v současné době se uplatňují snahy o rozšíření sortimentu pěstovaných rostlin v zemědělství

(Nebo jina varianta:)

1) Neolit – žďáření, časově omezené monokultury, dlouhé úhory

2) Doba bronzová – jarní obiloviny, lepší zpracování půdy

3) Říše Římská – zahrady, réva

4) Středověk – zavedení trojhonného systému

5) Pozdní středověk, novověk – pluh, jeteloviny a okopaniny = zlepšující plodiny

6) Pol. 19. st. – norfolský osevní postup – využití podpůrného vlivu plodin

7) 19. 20. st. – prům. hnojiva rozvoj techniky, anorg. pesticidy, šlechtění odrůd, oddělení systémů rostlinné a živočišné výroby

8) 20. st. – traktory, vývoj nářadí, pesticidy

9) po 2. SV – pokrok ve šlechtění, ve vývoji nářadí a pesticidů, odliv pracovníků ze země

10) 80. léta – zvýraznění ekolog. a sociálních hledisek, ekologické zemědělství, zvýšení energie dodávaných zvnějšku do systému

65) Historie systémů

a) Primitivní systémy

- realizovali se v období prvobytně pospolné společnosti

- dělili se:

systém stepní – na území s trvalými travními porosty

systém žďárový – úrodná půda se získávala vypalováním lesa, tato půda byla obohacena živinami obsaženými v popelovinách ze spálených stromů, tuto půdu čl. užíval až do doby, kdy začala ztrácet úrodnost

systém záplavový–byl využívám v deltách velkých řek, voda odnášela z půdy sůl a na místě ukládala nánosy úrodného bahna

b) Systémy úhorové

- po skončení polního období bylo pole ponecháno lade, poté se na poli rozšířili víceleté trávy, jejichž vlivem se úrodnost půdy postupně zlepšovala, zatravnění zlepšovalo vlastnosti půdy, zvyšovalo obsah org. látek, lepší kultivace železnými oradly, lepší využití potahů a hnojení

c) Systémy střídavého hospodaření

- vznikaly od 2. poloviny 18. st., základem byl pestřejší OP, nejtypičtější byl norfolský OP: jetel, ozim, okopanina, jař s podsevem

- ranné období bylo ovlivněno humusovou teorií (Thaer)

- druhé období systému bylo ovlivněno minerální teorií (Liebig)

- soustava přinesla zvýšení výnosů všech plodin, rozvoj živočišné výroby, rozvoj zemědělského průmyslu

d) Systémy zemědělsko-průmyslové

- v době nástupu: - všeobecné soustavy: zavedeny na velkostatcích, soustavy řepařsko-lékařské,…

- specializované soustavy: mlékařské, pastevní, chmelařské, ovocnářské,…

- průmyslové soustavy: byly zavedeny ve velkostatcích,kde měly vlastní zeměd. průmysl

- v současnosti: A) konvenční způsob – je nejrozšířenější, cílem je dosažení max. výnosu bez ohledu na nepříznivé dopady na životní prostředí

B) organické zemědělství – zeměd. s omezenými vstupy, používání průmyslových hnojiv

a pesticidů jen do určité míry = nesmí ohrozit životní prostředí, široké OP, posklizňové zbytky, statková

hnojiva,… cílem je produkce dostatečného množství potravin s vysokou kvalitou

C) Low input – systém vyznačující se sníženými vstupy do výroby, zejména

agrochemikálií, úroveň výnosů je menší, hospodaření je však vůči přírodě šetrnější, ekologičtější

66) Konvenční, integrované, ekologické (organické) zemědělství - popsat a napsat hlavní rozdíly.

Konvenční – cíl je maximalizace.

- využívání všech prostředků – hnojiva, minerální hnojiva, pesticidy, atd.

- intenzivní chov zvířat

- vysoká efektivita, vysoký kapitál, vysoký výnos

Integrované – zohlednění ekonomických i ekologických hledisek.

- cíl je trvalá udržitelnost zemědělského systému

- využívání plodin a zvířat adaptovaných na dané prostředí

- používání technologií šetrných k prostředí (agrochemikálie, mechanizace, hnojiva)

Ekologické (biozemědělství nebo organické) – přátelské k prostředí.

- vyloučení syntetických hnojiv a pesticidů;

- šetrné;

- prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce

67) Historie soustav v ČR

Neolit(5000-1800 př. n. l. )

a. zďáření

b. časově omezené monokultury pšenice a ječmene, plevelná společenstva

Bronzová (od 1700 př. n. l. )

a. zavedení jarních obilovin

Ríše římská (0-500 našeho letopočtu)

a. ječmen, žito, zahrady

Polovina 1. tisíciletí (raný středověk)

a. zavedení železa ; zlepšení postrojů u koní

b. rozšíření výrobků

⇐ Предыдущая 18 19 20 21 222324 25 26 27 Следующая ⇒