Milan Rastislav Štefánik

MUDr. Rudolf Maxa odsouzen na 16 let jako retribuč ní, stomatolog z Pař í ž e, př í tel majora Š tefla, francouzské ho dů stojní ka a zakladatele roty Nazdar, vyprá vě l v Kartouzí ch:

Nepohodlný byl generá l dr. Š tefá nik hlavně proto, ž e př ed odletem na ruskou frontu k naš im legioná ř ů m pož adoval na schů zi svolané majorem Š teflem do Š vý carska, za př í tomnosti dalš í ch př edstavitelů naš eho osvobození od pana dr. Beneš e vysvě tlení, kam př iš la vě tš ina sbí rky americký ch Č echů a Slová ků ve prospě ch financová ní zahranič ní ho odboje. TGM svě ř il ten obnos proti podpisu do rukou pana Beneš e. Když tento ale nebyl ochoten podat vysvě tlení, generá l dr. Š tefá nik zbledl rozč ilení m a nalé hal, kam ty pení ze př iš ly a k č emu byly použ ity. Pan Beneš zrudl v oblič eji a vš elijak se vykrucoval. Jen major Š tefl zachoval klid a hladil si svů j č erný vous. Vytá hl z aktovky dení k " Petit Parisien" a př eč etl č lá nek, ž e dr. Beneš, zvaný " roi de roulette" (krá l rulety), prohrá l v Monte Carlu nesmí rné sumy peně z.

Č lá nek byl zakonč en otá zkou, odkud ty pení ze mě l. " To je provokace" zař val pan Beneš, " ně kdo mne chce kompromitovat manipulovanou lž í ". Generá l Š tefá nik, který se mezití m uklidnil ř ekl: " Jsme v cizí zemi, zde se há dat nebudeme. Vyjasní me si to př ed ná rodní m soudem za př í tomnosti prezidenta Masaryka, jak a kdo pro naš i zemi pracoval a s tě mi dary na osvobození hospodař il. " Schů ze se rozeš la rozmrzele. Major Š tefl př i louč ení s ostatní mi prohlá sil: " Př á telé, to jsou zatí m jen zač á tky. Mnoho si od toho neslibuji. Defraudace je kriminalita. Dr. Beneš od té to chví le nebude spá t a jen kout pikle, jak se zbavit soudní ho př elí č ení. " Př evá ž nou č á st sbí rky americký ch krajanů zí skal pro první odboj př edsedaČ echoamerič anů dr. Karel Pergler, organizá tor a vů dce tohoto odboje. Hned po př evratu v roce 1918 byl uklizen jako velvyslanec do USA a pozdě ji do Japonska. Doma byl zvolen poslancem. V roce 1932 př edlož il otá zku osudu americký ch peně z veř ejně, ž e je snad koneč ně č as, aby to TGM, který je př edal dr. Beneš ovi, koneč ně vyú č toval.

Bě hem 48 hodin bylo " zjiš tě no", ž e je americký m obč anem a na ná tlak vedení stá tu musel republiku opustit. ž e není Č echem, ač se narodil v Č echá ch. Př esto ž e po ř adu let byl v zastupitelský ch služ bá ch naš eho stá tu a jako takový ho reprezentoval a byl 2x zvolen poslancem. Typická uká zka tehdejš í ho hradní ho teroru, ř í zené ho Beneš em. Kdyby se bylo bý valo ono vyš etř ová ní uskuteč nilo, alespoň č á st pravdy o Beneš ovi by se bý vala dostala už tehdy na veř ejnost. A mohlo bý t zabrá ně no uskuteč ně ní jeho dalš í ch nič emností na pokrač ová ní, vč etně zaprodá ní naš í země do bolš evické sfé ry. Aby zlí lidé zví tě zili, stač í, když dobř í mlč í.

Po ná vratu generá la Š tefá nika od legií v Rusku v roce 1918, kde už byl jako ministr vá lky nové ho stá tu, psal pan Frič, jeden z ú č astní ků tehdejš í ho setká ní majoru Š teflovi - v té době již konzulovi naš eho stá tu v Pař í ž i, ž e pozoruje intriky proti generá lu Š tefá nikovi a sniž ová ní jeho vě hlasu mezi politiky, ž e pan Beneš jediný se staví vedleTGM, ž e má pocit, ž e ho hryž e vý hruž ka Ná rodní m soudem po ná vratuŠ tefá nika do vlasti. A naví c, ž e se mu dostaly do rukou ně jaké dokumenty, doklá dají cí př í pravu atentá tu na generá la Š tefá nika př i jeho ná vratu vlakem.

To bylo sdě leno i generá lu Š tefá nikovi a ten byl rá d, ž e se ně kdo o jeho bezpeč í stará. Př i ná vratu z Itá lie do vlasti použ il tedy pro ně j již př ipravené italské letadlo Caproni. Netuš il, ž e letí v letadle smrti. Př esto, ž e kdekdo v Bratislavě znal pomě rně př esnou dobu př í letu generá la Š tefá nika, vojenské jednotce bylo tvrzeno, ž e se č eká maď arské vý zvě dné letadlo, které musí bý t sestř eleno. Vojá ci poznali sice ne maď arskou, ale italskou znač ku na kř í dlech celkem zavč as, ale... ! Proto byli postupně podle stupně upoví danosti likvidová ni.

Okolnosti, za jaký ch doš lo k vajnorské katastrofě byly na Slovensku veř ejný m tajemství m. Jeden z první ch ž alobců byl Milanů v bratr Igor Š tefá nik, evangelický kně z z Palanky v Jugoslavii. V dopise, zveř ejně né m v Ná rodní ch noviná ch v Martině, napsal: " Generá lovu smrt nezapř í č inila ná hoda, to byla ú kladná vraž da! Na to poukazují mnohé stopy, které č ekají na vyš etř ení ". Bratr Igor uč inil veř ejné prohlá š ení proto, ž e doufal, ž e na zá kladě toho dojde k soudní ž alobě a ř á dný m vyš etř ová ní m budou praví viní ci v pozadí usvě dč eni. Nedoš lo! Mí sto toho bylo sestaveno ně kolik komisí postupně za sebou, do který ch ovš em č leny jmenoval Hrad a vš echny konč ily zá vě rem: Neš ť astná ná hoda. Veř ejné mí ně ní označ ovalo prá vě Beneš e za hlavní ho viní ka vajnorské ho neš tě stí. Ješ tě jednou pak bratr Igor veř ejně protestoval př i odhalová ní mohyly na Bradle projevem, ve které m také upozornil na nepř í tomnost Beneš e.

V roce 1919 zač al neveř ejný proces s vojá ky, kteř í o stř elbě vypravovali: Př i př eletu letadla nad dě lostř elecký mi kasá rnami ve vý š i asi 100 m vypá lili na rozkaz salvu z puš ek a potom stř í leli jednotlivě. Pravdě podobně letadlo zasá hli, protož e poč alo hoř et. " Dostali jsme rozkaz", vypoví dali, " ž e př iletí nepř á telské letadlo a ž e ho musí me sestř elit". Nebylo to poprvé, co vojá ci takto hovoř ili. Soudní projedná vá ní bylo vš ak ná hle př eruš eno, svě dkové byli policií zastraš eni a celá zá lež itost se doč asně ututlala. Ž á r oprá vně né ho podezř ení vš ak pod povrchem doutnal dá l a trvale zatě ž oval bratrské vztahy mezi Slová ky a Č echy.

Po sestř elu italské ho letadla Caproni č. 11 495 s generá lem Š tefá nikem, po vý sleš í ch v kvě tnu 1919 zač ali za zá hadný ch okolností umí rat vojá ci, kteř í př iznali, ž e se zú č astnili stř elby. To se dozvě dě li Jiř í Forman z Plzně a Oldř ich Foř t z Litomyš le, oba v tu dobu pracují cí v Praze. Když vypozorovali, ž e i oni jsou sledová ni, ž e po nich jdou, uprchli jedné noci do Pař í ž e. Tam se ž ivili až do roku 1938 malová ní m pokojů. Teprve po odletu pana Beneš e z Prahy do Londý na, se odvá ž ili vrá tit domů. Zde zjistili, ž e až na dalš í dva, jsou už jen poslední č tyř i dosud ž ijí cí z jednotky, nasazené tehdy k sestř elení letadla s dr. Š tefá nikem. Př i pá trá ní po tě ch bý valý ch zná mý ch zjistili, ž e na př í klad jeden z nich, Bohumil Raiman, umř el už 1930 v Proseč i za nevysvě tlený ch okolností.

le hned v kvě tnu 1945 po ná vratu pana Beneš e do vlasti, byli tito poslední č tyř i pozatý ká ni a se svý mi vě domostmi jako retribuč ní izolová ni za zdmi vě znic. Ale nemluvili, vě dě li už, co by ná sledovalo. Jiř í Forman z Plzně 16 let, Oldř ich Foř t z Litomyš le 16 let, starý lesní inž ený r - Slová k 20 let, Karol Murgaš - Slová k 20 let.

Oproti ná zorů m Masaryka a Beneš e prosazují cí ch neutralitu, která byla vlastně př í mou pomocí poč í nají cí mu bolš evismu, mě l generá l Š tefá nik v roce 1918 na Sibiř i k legioná ř ů m projev, který ho kvalifikuje i jako prozí ravé ho stá tní ka. Mimo jiné ř ekl:

Boľ š evizmus je popieranie demokratizmu

Boľ š evizmus krič í a reve; demokracia myslí, pouč uje a presvedč uje

Boľ š evizmus sť ahuje bliž né mu s tela kož uch; demokracia š ije

plá š ť pre vš etký ch, i pre chudobný ch

Boľ š evizmus poburuje najniž š ie pudy; demokracia apeluje na č esť a

svedomie

Boľ š evizmus dá va ľ udu pá lenku a dý ku; demokracia kladivo a pluh

Boľ š evizmus há dž e protivní ka do mora, vyť ahuje ho zo ž alá ra a

ubí ja ho; demokracia lieč i, prí padne trestá a napravuje

Boľ š evizmus kupuje duš e za vý hody a tvorí strany banditov a sektá rov;

demokracia zaruč uje ú č asť vš etký ch na vý hodá ch a prá vach

Boľ š evizmus je rozklad, bieda a hlad. Demokracia tvorí, je zá kladom

normá lneho ž ivota a blahobytu

Boľ š evizmus je oslň ujú cí zá blesk traskaviny; demokracia ž iarivý

majá k spá sy

Boľ š evizmus je nepriateľ om ľ udstva a musí sa proti nemu bojovať

Beneš o demokracii jen ž vanil - dr. Š tefá nik ji chtě l praktikovat! Vý voj vedoucí k naš im ná rodní m katastrofá m dal dr. Š tefá nikovi za pravdu. Není vylouč eno, ž e po vydá ní té to knihy se ně kteř í historikové ozvou, ž e se vmě š uji do jejich resortu. Př i zkouš ká ch to prý museli odř í ká vat jinak a proto nesouhlasí se zde zveř ejně ný mi vý pově ď mi vě zně ný ch prominentů, se svě dky tehdejš í ch udá lostí, oddě lený ch potom od svě ta mř í ž emi a tlustý mi zdmi vě znic. Vš ichni ti nevě ř í cí to př ece mohli slyš et na vlastní uš i. Stač ilo hodit partajní legitimaci pod nohy anebo na Vá clavá ku zavolat hlasitě " pryč s komunismem". Dnes z nich mohli bý t také svě dci století a ne jenom historikové.

Historie se velmi č asto pí š e cenzurová ní m udá lostí, opaková ní m lž í nebo mlč ení m o nepohodlné pravdě. Např í klad, jak na letiš ti Vajnory u Bratislavy shromá ž dě ný lid stř elbu slyš el a vzá pě tí vidě l Š tefá nikovo padají cí letadlo bě hem př istá vá ní z vý š ky už jen asi 100 m. Tak to také ve zprá vá ch př inesla vě tš ina novin. Pak bylo " doporuč eno" mlč ení, trvají cí dodnes.

Ješ tě dnes, historik zatí ž ený bý valou hradní poddaností nebo ná rodně -socialistickou legitimací, když už stř elbu a zř í cení nemů ž e popř í t, pokouš í se zloč in " vysvě tlit" tř eba " zá vanem vě tru". Nebo ná hlou nevolností generá la Š tefá nika, který ze vzruš ení z ná vratu do vlasti ú dajně mohl omdlí t, padl na ř í dí cí pá ku a tí m strhl letadlo do propasti. Dokonce ú myslnou sebevraž dou Š tefá nika ze zoufalství z č asté nemoci a ž e mu prý bylo lhostejno, ž e zaviní smrt ješ tě dalš í m tř em č lenů m posá dky. Nebo př ipouš tí, ž e ta stř elba, kterou slyš elo na tisí ce shromá ž dě ný ch obč anů, sice byla, ale prý ně kde v dá li na maď arské m ú zemí. A dalš í mi podobně trapný mi blekotinami se vrtichvosti snaž í zdů raznit nevinnost Beneš e, zodpově dné ho za tento zloč in. Také krysy, zahnané do rohu, př i hledá ní mož nosti ú niku, se vztekle brá ní vyskaková ní m, kousá ní m a drá pá ní m. S jejich " pravdou" zakrý vanou zdá nlivou serió zností intelektuá lů a pá nů profesorů je to jako se š í dlem v pytli.

Masaryka a Beneš e jako politiky udě lal Š tefá nik. Až do setká ní s ní m byli jen souč á stí hejna, jež obletovalo dohodové š tá by. Když ve Francii byla dne 21. srpna 1914 založ ena rota Nazdar a o den dř í ve v Kyjevě ustavena Č eská druž ina v ruské armá dě - v tu dobu byl Masaryk ješ tě poslancem ve Ví dni a Beneš soukromý m docentem v Praze. V listopadu 1914 byly už obě jednotky na frontě a Masaryk poř á d ješ tě ve Ví dni.

Byl to Š tefá nik, který po jejich př í chodu na Zá pad oba dva uvá dě l k př edstavení tehdejš í m vlivný m. Vš echna memoranda př ed tí m, která Masaryk psal č elný m osobá m dohodový ch stá tů, zů stá vala nezodpově zena. Jmé no jim udě laly teprve legie a dr. Š tefá nik, Slová k, francouzský obč an a generá l, zakladatel naš ich italský ch legií, snoubenec italské princezny a tak dá le...

Jaroslav Joachymstá l, č í š ní k z Pař í ž e v restaurantu " Grand empereur" od roku 1921, kam odeš el, poně vadž v Praze nemohl nalé zt prá ci byl osobní př í tel Jana Masaryka už od roku 1925. Od roku 1938 po ná vratu hotelié r v Praze. Tam ho navš tí vil hned první več er po př í letu domů v kvě tnu 1945 Jan Masaryk a dlouho pobyl. Taxi, který m př ijel, č ekalo venku dvě hodiny. Byl znač ně rozruš en a ř í kal, ž e ví, ž e si př ijel domů pro smrt, ž e bude mož ná zapí chnut jako dr. Myslivec v roce 1925. Byl zř ejmě sledová n, hned druhý den na to byl Joachymstá l zatč en. Bě hem vý slechu mu byly vyraž eny vš echny zuby. Chtě li vě dě t, co vš echno mu Jan Masaryk svě ř il, i o Zorinovi, když tento byl v Pař í ž i. Sveř epě mlč el a radě ji si nechal vyrá ž et zuby. Vě dě l, ž e by si podepsal sdí lností nad sebou rozsudek smrti. Ve vě ku 57 let dostal 20 roků jako retribuč ní. Zá minka: za manž elku mě l Francouzku, dceru jednoho z vedoucí ch ultrapravicové francouzské organizace Ohnivý ch kř í ž ů. V jeho restauraci se schá zeli praž š tí vlajkař i. On samozř ejmě také nebyl rudý.

Sezná mil jsem se s ní m v ř í jnu 1950, když jsem byl př evezen z Kartouz na komando Prá chovice. Byl uniká tem mezi ná mi, poně vadž jako č í š ní k v pař í ž ské m restaurantu " U velké ho cí sař e" se znal od roku 1925 s Janem Masarykem a až ten ho tam do roku 1938 č asto navš tě voval. Byl to př á telský pomě r. Jan se k ně mu jezdil svě ř ovat se vš í m, co mě l na srdci. Př ilnul k ně mu jako k prosté mu č lově ku, poně vadž nemě l rá d " ty nahoř e", pro jejich trvalé intriky a faleš, jak mohl př i své politické č innosti pozorovat.

Když byl Jan Masaryk vyslancem v Londý ně a zaví tal jednou do Pař í ž e, zaš el i do toho zmí ně né ho restaurantu, neboť v " Petit Parisien" č etl v inzerá tě, ž e tam je i č eská obsluha. Č í š ní k Joachymstá l ho hned poznal, vidě l ho č asto v ž urná lech v kinu a jeho fotografie v noviná ch. Př iví tal tedy hosta č esky a Jan byl tí m polichocen. Jan ř ekl, ž e je rá d, ž e ho pozná vá, ž e mimo samý ch diplomatů zná alespoň nyní ně jaké ho " normá lní ho Č echa". Od té doby jezdil k ně mu č asto pohovoř it si s ní m o svý ch problé mech. Jardu už hned zpoč á tku zarazilo, ž e Beneš e nenazý val jinak, než " ten kož lanský podrazá k".

" Starý pá n" TGM si k sobě volal obč as do Prahy své ho syna, aby si mu mohl postě ž ovat na problé my, které má. Jednou mu ř í kal, ž e mu Beneš komplikuje ž ivot. Nejví ce ž e podtrhl jeho autoritu, když znemož nil dodá vku zbraní a munice Polá ků m, brá ní cí ch se vpá du Rudé armá dy na jejich polské ú zemí. Prý v zá jmu " neutrality". Stě ž oval si Janovi, ž e č asto jedná za jeho zá dy. Byla by to prý kniha, co mu Jan vyprá vě l. Jarda Joachymstá l nedal na ně ho slovem dopustit. Pro ně ho byl Jan Masaryk lidový č lově k, dobrý a př í mý, kavalí r a skuteč ný demokrat. Ně kolikrá te bě hem ná vš tě vy u ně j v Praze po vá lce Jan opakoval, ž e ví, ž e ho zamordujou, jako dr. Myslivce, ž e ten kož lanský skř et (Beneš ) peč e se Sově ty a on toho moc ví. Nemý lil se.

Jednou se Joachymstá l zeptal Jana, proč se neož ení. Ten prostě odpově dě l " Na co? Mě stejně jednou odprá sknou jako dr. Raš í na. Je tř eba, aby po mně dě ti breč ely a po ž eně aby ně kdo plival? Mě starej pá n stá le nutí do politiky a já o to nestojí m, prá t se s ní m nemohu".

V lé tě 1926 se Jan zastavil " na kus ř eč i př i š ampusu" a př i tom ostř e odsuzoval odstraně ní generá la Gajdy z armá dy. Ř í kal, ž e nemů ž e pochopit co ten Kož lanskej proti Gajdovi má, má fů ru metá lů, které jistě nedostal zadarmo, asi mu to zá vidí. Bylo to rok po jejich sezná mení a Jarda nevychá zel z ú ž asu nad jeho ná zory. Také vypravoval, ž e jeho odvolá ní z USA mě lo svů j dů vod. ž e tam za ní m př iš la delegace Č echů a Slová ků a chtě la objasnit, kam př iš lo ví ce jak 6 milionů dolarů, sebraný ch v USA na odboj proti Rakousku. Kam to TGM po př evzetí dal a k č emu už il. Dlouho ž á dná odpově ď. Poně vadž delegace př iš la ješ tě ně kolikrá t pro odpově ď, zač al i Jan nalé hat. " Starý pá n" je př edal proti podpisu panu Beneš ovi v Pař í ž i - bylo mu ř eč eno. Po té to zprá vě Jan byl okamž itě z USA odvolá n a Beneš em mu bylo svě ř eno zastoupení v Londý ně.

V roce 1925 zajel Jan do Pař í ž e, aby se seš el s majorem Š teflem, zakladatelem francouzské legie. A u ně ho se dozvě dě l o Beneš em prohraný ch peně zí ch v Monte Carlu s pokrač ová ní m historie v sestř elení generá la dr. Š tefá nika. Jardovi jednou ř ekl: " Kdybych s tě ma lumpama kolem staré ho pá na mluvil tak jako s tebou, dá vno bych už byl pod kopretinami a housata by mně sr... na hrob". Takový byl on. Co na srdci, to na jazyku.

Mě l tedy " š tě stí ", stejně jako cestovatel A. V. Frič, který byl v roce 1918 svě dkem nená vistné ho stř etu mezi generá lem Š tefá nikem a panem Beneš em na setká ní ve Š vý carsku. Až po odletu dr. Beneš e do Anglie mohl v roce 1938 vydat o tom bez nebezpeč í svě dectví v brož urce " Zloč inec č. 1". Také jeho " š tě stí " spoč í valo v tom, ž e zemř el už v roce 1942 na otravu krve a tak se Beneš ovy zcela jisté msty pomocí retribuce nedož il.

⇐ Предыдущая 1 234 Следующая ⇒