Konference patologů: Negativní vliv covid očkování na lidskou tkáň (část 1/2)

Konference patologů: Negativní vliv covid oč ková ní na lidskou tká ň (č á st 1/2)

5 ř í jna, 2021
Vakcí ny, Zprá vy

Ve zkratce...

V první č á sti ně mecké konference patologů uslyš í me o tom, jaký vliv mě lo covid oč ková ní na tká ň zemř elý ch. Mezi 10 zemř elý mi tito odborní ci zaznamenali i vě ci, které doposud za svou karié ru nevidě li. Uvidí me obrá zky z mikroskopů a odborné vysvě tlení, co to vš e znamená. Ve druhé č á sti, která brzy vyjde, pak uslyš í me ví ce o analý ze obsahu covid oč ková ní. Za př eklad z ně mč iny dě kuji Janě Formá nkové.

Př eklad: Jana Formá nková

Titulky: David Formá nek

https: //otevrisvoumysl. cz/konference-patologu-negativni-vliv-covid-ockovani-na-lidskou-tkan-cast-1-2

Prezentace s originá lní mi obrá zky ZDE

Př epis:

Ute Langerová: Dobrý več er vš em, ví tejte, i když s malý m zpož dě ní m. Srdeč ně vá s zdraví m na tiskové konferenci z patologické laboratoř e v Reutlingenu. Jmenuji se Ute Langerová, jsem lé kař ka a chirurg. Dnes se tu zabý vá me dvě ma ož ehavý mi té maty v souvislosti s vakcí nami proti Covidu-19. První tematický okruh tvoř í: Mají vakcí ny skuteč ně relevantní vedlejš í ú č inky vč etně ú mrtí? Druhý okruh té mat se zabý vá mož ný mi neuvá dě ný mi slož kami ve vakcí ná ch proti Covidu-19. Má me tu tř i vynikají cí profesory, kteř í se tí m dostateč ně a intenzivně zaobí rali. Nejprve bych př edstavila pana profesora dr. Arneho Burkhardta, naš eho hostitele.

Profesor dr. Arne Burkhardt vyuč oval dlouhá lé ta na univerzitá ch v Hamburku, Bernu a Tü bingenu. Jako profesor hostoval, př í padně absolvoval studijní pobyty v Japonsku, USA, Korei, Š vé dsku, Malajsii a v Turecku. 18 let vedl institut patologie v Reutlingenu. Poté pů sobil jako etablovaný patolog. Profesor Burkhardt publikoval př es 150 č lá nků v odborný ch č asopisech vč etně př í spě vků v př í ruč ká ch. Kromě toho certifikoval patologické instituty. Druhý m vě dcem je pan profesor dr. Walter Lang, který pů sobil od roku 1968 do roku 1985 jako patolog na lé kař ské fakultě v Hannoveru. Poté 25 let pracoval v jí m založ ené m soukromé m ú stavu pro patologii v Hannoveru se zamě ř ení m na transplantač ní patologii, extragynekologickou cytologii, ná dory š tí tné ž lá zy a plicní patologii. Prová dí konzultač ní diagnostiku pro dvaná ct velký ch plicní ch klinik a dě lal patologická vyš etř ení jater pro č etné kliniky. V letech 1985 až 2020 prová dě l konzultač ní vyš etř ení pro patologii plicní kliniky v Herneru.

Tř etí vě dec je pan profesor Dr. Werner Bergholz, který je ně kdě jš í m profesorem elektrotechniky se zamě ř ení m na management kvality a ř í zení rizik na Jacobsově univerzitě v Bré má ch. Př ed jmenová ní m na profesora pracoval pan Bergholz 17 let v managementu vý roby č ipů u společ nosti Siemens. V lé kař ské m č asopise si od profesora a patologa dr. Schirrmachera mů ž ete př eč í st, ž e ze 40 tě l, která bě hem 14 dnů po oč ková ní proti covidu pitval, jich 30 až 40 % zemř elo v souvislosti s oč ková ní m. A tady rozhodně vznikají otá zky. Pane profesore Bergholzi, existuje skuteč ně riziko od tě chto nový ch vakcí n proti covidu?

Prof. Dr. Werner Bergholz: Kaž dé oč ková ní má samozř ejmě urč ité riziko, to je nesporné. Otá zka je, jak velké to riziko je a pro ty, které udivuje, ž e se elektrotechnik nebo bý valý manaž er kvality takto angaž uje… Př i oč ková ní je samozř ejmě stě ž ejní m bodem zvá ž it rizika plynoucí z onemocně ní nebo z oč ková ní. A teď ta otá zka – má me tu riziko, nebo jinak ř eč eno, má me tu problé m? A odpově ď zní ano. Jednoznač ně tu má me problé m. Od roku 2000 do roku 2020 jsme mě li roč ně zhruba 40 milionů oč ková ní a asi 20 zemř elý ch, sprá vně ř eč eno v ú zké č asové souvislosti s oč ková ní m. Tento rok (2021) vč etně č ervence má me 1230 zemř elý ch až do 31. č ervence. Ovš emž e už letos má me 80 až 90 milionů oč ková ní tě mito rů zný mi vakcí nami proti covidu-19. To znamená, ž e má me – pokud to př epoč í tá me, tady 20, tady 1200 zemř elý ch. Takž e dnes tu má me č í slo, které je ně kde mezi 30 a 100 podle toho, jak to poč í tá me. Není to tedy jen mí rné zvý š ení, je to dramatický ná rů st.

K tomu př ijde ješ tě ná sledují cí a to neplatí jen pro zemř elé. V Ně mecku jich má me podle zprá vy Institutu Paula Ehrlicha doposud 1230. Na ú rovni Evropy je v databá zi EMA ví ce než 14 tisí c zemř elý ch, př ič emž tam podle mý ch zjiš tě ní zatí m není vš ech 1200 zemř elý ch Ně mců. Budou za tí m evidentně č asová zpož dě ní, ale budiž. Také mů ž ete poč í tat minimá lně 10 krá t ví ce tě ž ce postiž ený ch lidí. To je opě t 10 nebo 20 krá t ví ce, než je u oč ková ní obvyklé. Musí to mí t ně jaký dů vod. Podobné situace jsem př i své profesní č innosti zaž í val velmi č asto. A existuje pro ně velmi systematický postup, jak se takový to problé m analyzuje, aby se nalezlo ř eš ení. Jednou z tě chto metod je ta, o ní ž budeme vzá pě tí mluvit. Co bych k tomu ješ tě chtě l ř í ct, než př edá m slovo. Mů ž eme si př ece celé to spektrum neboli vš echny vedlejš í ch ú č inky prohlé dnout. Na webu Institutu Paula Ehrlicha už dokonce jsou, podle mé ho ná zoru v nepř ehledné a nestandardní formě. Evidentně vš ak existuje standard.

Když jdete na strá nky Norska, Britá nie nebo EMY, vž dy je tam standardizovaný vý pis symptomů nebo vý pis postiž ený ch orgá nů nebo postiž ený ch tě lesný ch funkcí. V kaž dé m př í padě mů ž eme ř í ct, ž e to vš ude vypadá velmi podobně. Podobnosti jsou také mezi mRNA vakcí nami a oč kovací mi lá tkami od AstraZeneca a Johnson& Johnson. Takž e vš eobecně lze ř í ci, ž e neexistuje ž á dný orgá n, který není ovlivně n. Neexistuje ž á dná tě lesná funkce a ž á dný symptom, které se již nevyskytly. Jmenuji jen ně které: oslepnutí, ohluchnutí, srdeč ní infarkt, mrtvice, jaké koli vá ž né problé my s trá vicí mi orgá ny, a tak dá le. Samozř ejmě ne u kaž dé ho. Existuje také mnoho př í padů, kde se nestalo té mě ř nic. Na ú rovni Evropy mluví me o statisí cí ch př í padů, které mají ví ce č i mé ně té ž ký prů bě h. Myslí m, ž e už je př es milion hlá š ení.

Chtě l bych ješ tě na zá vě r uvé st jedno č í slo, než př edá m slovo kolegů m, které mi př ijde zvlá š ť alarmují cí. Má me již pá r tý dnů povolení nebo doporuč ení od stá lé vakcinač ní komise v Ně mecku oč kovat 12-17leté dě ti. Tam už je podle bezpeč nostní zprá vy Institutu Paula Ehrlicha asi 200 zá važ ný ch vedlejš í ch ú č inků a jedno zemř elé dí tě. Lepš í databá ze je samozř ejmě EMA s ví ce ú daji. Je v ní kolem 39 zemř elý ch dě tí a ví ce než 2 tisí ce vá ž ně poš kozený ch dě tí a já tvrdí m, vě tš í č á st je ješ tě zdravá. Takž e prohlá š uji, ž e má me problé m. Teď př edá vá m slovo kolegů m k analý ze tohoto problé mu.

Profesor Dr. Arne Burkhardt: Př edně velmi dě kuji, ž e mi bylo nabí dnuto toto fó rum, abych uká zal vý sledky, které jsme vypracovali. Oba jejich autoř i tu stojí. Je ale také hodně tě ch, kteř í ná m pomohli, ale nechtě jí bý t jmenová ni. Titulek: Oč ková ní proti koroně, oč ková ní samozř ejmě v uvozovká ch, Pandoř ina skř í ň ka. Pandora, jak ví me, uzavř ela do své skř í ň ky vš echny nemoci tohoto svě ta. Š kř í nku pak v urč ité m okamž iku otevř eli š í lení lidé a od té doby jsou na svě tě nemoci. Musí m udě lat ně kolik př edbě ž ný ch pozná mek. Nejsem v ž á dné m př í padě popí rač korony… ale jako patolog má m ví ce než 40letou zkuš enost a samozř ejmě jiný postoj k nemocem, se který mi jsem denně zachá zel.

A samozř ejmě také k infekč ní m chorobá m. Také jsem pitval dě ti, které zemř ely na zá ně t mozku způ sobený virem Herpes. Př esto nikdo nepř iš el s ná padem testovat na Herpes viry. Domní vá m se, ž e na papilomavirus umí rá ví ce ž en než na koronu, ale v prů bě hu č asu se ně kdy dě jí divné vě ci. Jednou, v roce 1997, už jsem byl takř í kají c ká rá n za š í ř ení paniky. Tehdy jsem pitval 11letou dí vku, která zemř ela na chř ipku. Chtě l jsem bezpodmí neč ně dosá hout trasová ní kontaktů. Byl jsem ale kolegy a také tiskem označ ová n jako š iř itel paniky a musel jsem ty testy zaplatit z vlastní kapsy. Pak bylo Institutem Roberta Kocha v buletinu č. 8 v roce 1997 publiková no toto. Psali tam o chř ipkový ch virech typu B. O tom, ž e je vyš lechtě ný kmen prá vě podrobně zkoumá m a nyní př ijde to rozhodují cí. Ná hlá, zř ejmě infekcí podmí ně ná ú mrtí by se mě la v kaž dé m př í padě objasnit pomocí pitvy a mikrobiologické diagnostiky. To byl rok 1997 a Institut Roberta Kocha teď udě lal otoč ku o 180 stupň ů.

Pitvy zemř elý ch na covid byly znemož ně ny a pitvy zemř elý ch po oč ková ní jsou př inejmenš í m omezová ny. Nejsem ani odpů rcem oč ková ní, celá moje rodina je v zá sadě prooč kovaná, ale vž dy jsem mě l vě deckou zvě davost a ví m, ž e nové terapie vyvolá vají nové pů vodce a nové obrazy tká ní. Je mnoho takový ch př í padů, kdy ně které vě ci nebyly celá desetiletí patology nebo klinický mi lé kař i vů bec rozpozná ny. Např í klad helicobacter jako pů vodce, který mů ž e vyvolat rakovinu ž aludku a způ sobit vř edy. Dobř e si pamatuji, jak jsem sedě l naproti uč iteli, když ukazoval tyto patogeny v ž aludku. To bylo v 60. letech a tvrdil, ž e to jsou laktobacily. Pak dva australš tí vý zkumní ci v 80. letech dostali ná pad tyto bakterie prozkoumat a ejhle, ve skuteč nosti to byl tento nebezpeč ný zá rodek. A tak to bylo i s infekcí HIV, když jsme vidě li nové lymfomy a s dalš í mi nemocemi. Virologové se vž dy zpoč á tku trochu brá nili, ž e se jich to netý ká, a nakonec se to tý ká ná s vš ech.

Musí m ř í ct, a také vá m to uká ž u, u tohoto vý zkumu jsem mnoho vě ci sá m vidě l poprvé a ně které ani nedoká ž u pojmenovat, protož e jmé na teprve hledá m. Jedná se o změ ny, které př edtí m pravdě podobně ješ tě nikdo nevidě l. Dí ky bohu jsem to od samé ho zač á tku nechtě l dě lat sá m. Tí m se č lově k okamž itě dostá vá pod palbu ve smyslu – co ten tady chce? Společ ně jsme tedy udě lali interní „peer review” (recenzní ř í zení ). Pana profesora Langa jsem př edtí m znal jen podle jmé na. Takž e netvoř í me spiklenecký tý m, který tu chce propagovat jakousi myš lenku. Poprvé jsme se potkali ně kdy př ed tř emi, č tyř mi tý dny. Potř ebovali jsme, a to tu odprezentuji, peer review (recenzní ř í zení ), neboli př ezkoumá ní mý mi neovlivně ný mi kolegy, bez jaké hokoli finanč ní ho propojení. Na zač á tku mi byl nabí dnut dar ve vý š i ně kolika stovek tisí c Euro.

Nejdř í v jsem byl nadš ený, ale pak jsem to z rů zný ch dů vodů, také kvů li vě ku, nepř ijal. Hlavní m dů vodem vš ak bylo, když tyto vý sledky od rů zný ch institutů a vě dců zpracujeme na š iroké bá zy, pů sobí to vě rohodně ji, než když vystoupí m sá m s ně jaký mi velký mi vý sledky. Nyní se dostá vá me k vlastní mu té matu. Zná mé vedlejš í ú č inky oč ková ní proti covidu s potenciá lní m ná sledkem smrti lze nalé zt i na internetu. Mů ž u to zkrá tit. Dochá zí k k tromboembolií m, a infarkt miokardu je už také zná mý. Od australský ch lé kař ů k tomu existuje dokument. A koneč ně se objevují takzvaná propuknutí v dů sledku oč ková ní tedy nové infekce korony, př edem ř í ká m, ž e takový př í pad jsem nevidě l. Doká zal jsem vyhodnotit deset pitev. Osm z nich je v hodnotí cí ú rovni jedna. Ú roveň 1 znamená, ž e se podí vá me, co v orgá nech najdeme. Ú roveň 2 je, ž e pomocí pokroč ilý ch metod v imunologii, biochemii a elektronové mikroskopii chceme nají t spojitost s vakcí nou. Tato data jsem zde krá tce vypsal. Vš echno byli starš í pacienti př es 50 let. Uvedl jsem také rů zné vakcí ny, to je zde mož ná to nejdů lež itě jš í. Dá le jsem uvedl, kdy lidé zemř eli a kde byla provedena pitva.

Vě tš ina byla ohledá na v soudní m lé kař ství bez histologické ho vyš etř ení, ale k tomu se ješ tě dostaneme. Nyní k př í padů m 4 až 7. Má me tu 3 př í pady, které byly pitvá ny na patologii. Z toho dva v Rakousku a Rakuš ané dodali nejlepš í prepará ty a ú daje. Jinak bylo jednou z mý ch hlavní ch č inností dá t tato data vů bec dohromady, protož e v urč ité m okamž iku lež ely orgá ny u mne a já vů bec nevě dě l, co k č emu to patř í, k tomu se pozdě ji také dostanu. Toto jsou př í pady 8, 9 a 10. Opě t dva na patologii a jeden na soudní medicí ně a č á steč ně, tak jako u př edchozí ch, nezná má data o vakcí ná ch. Č ili má me tu Ně mecko a, jak jsem ř ekl, Rakousko. Nyní velmi struč ně faktory způ sobují cí smrt.

Radš i se vyhý bá m pojmu př í č ina smrti, protož e smrt je vž dy udá lost s mnoha faktory. Když jsem jako mladý asistent stá l proti zkuš ené mu klinikovi a jmenoval jen jednu př í č inu smrti, kterou on oč ividně neakceptoval a ř ekl mi: „Pacient umí rá klinicky a ne na vaš em pitevní m stole. “ A to jsem si zapsal za uš i, ž e se jedna př í č ina smrti uvá dí pouze tehdy, když má me dostatek informací o klinické m prů bě hu. Struč ně jsem zde př ipsal, kde pitva probě hla, poté diagnó zu, která byla stanovena jako primá rní a pak konziliá rní diagnó zy, které jsme stanovili my. To nejdů lež itě jš í, což je tady dole, zda mů ž e bý t vytvoř ena souvislost s oč ková ní m. V tomto př í padě je to velmi pravdě podobné. Vě tš inu primá rní ch diagnó z, které tu má me, mů ž eme př iznat kaž dé mu starš í mu 50 let jako např í klad homogenní srdeč ní selhá ní a plicní fibró zu.

Př ič emž v tomto př í padě to spí š e nebyla plicní fibró za, ale difuzní alveolá rní poš kození. Tady je pak naš e diagnó za. Znamé nka plus znamenají vý raznou změ nu. Ví ce plusů je maximá lní změ na. Jedno plus, ž e ně co vidí te, o plusu v zá vorká ch mů ž eme diskutovat. Tady opě t rytmogení selhá ní srdce. Sice neví m, jak pitvají cí urč í srdeč ní rytmus, ale budiž. To je také bě ž né. Tady je myokarditida, ale souvislost s oč ková ní m není jasná, alespoň v naš ich oč í ch, posuzovali jsme tyto př í pady společ ně. Není jasná, ale mož ná. Př í pad 3: plicní infarkt, pravé srdeč ní selhá ní, multiorgá nové selhá ní. V naš ich oč í ch není plicní infarkt jedinou př í č inou smrti. Zejmé na proto, ž e se jedná o opakovaný infarkt.

To znamená, ž e ž ena už ho jednou mě la a my jsme objevili opě tovně zasaž enou cé vu. Také zde změ ny na plicí ch a v tomto př í padě, maximá lní tř ikrá t plus, lymfocytá rní myokarditida. Souvislost je velmi pravdě podobná. Př í pad 4: multiorgá nové selhá ní, nejasné infekč ní zamě ř ení. Naš e diagnó za je nekró za slinivky, pravdě podobně kvů li cé vní m změ ná m.

Jako velmi zají mavý vedlejš í ná lez – leukoklasická vaskulitida ků ž e. Tato nemoc je způ sobena imunitní m komplexem, takž e má ně co do č ině ní s imunitní m systé mem. Takž e dohromady je vidě t… velmi pravdě podobná souvislost. Př í pad 5: soudní lé kař ství nejasné, naš i diagnó zu jsme zatí m plně nevyhodnotili, ale dnes jsme vidě li Hashimotovu Thyreoiditu, také velmi vzá cné autoimunitní onemocně ní a v tuto chví li mů ž eme pouze ř í ci, souvislost je pravdě podobná a př í pad bude dá le zkoumá n.

Př í pad 6: dilatace srdce, kardiá lní dekompenzace př i srdeč ní hypertrofii. To je u starš í osoby v podstatě univerzá lní diagnó za a u ná s opě t maximá lní myokarditida s destrukcí vlá ken, př i ní ž se samozř ejmě diferenciá lní diagnó za stanoví k srdeč ní mu infarktu, ale k tomu se ješ tě dostaneme. Dá le vaskulitida v souvislosti s oč ková ní m velmi pravdě podobná. Př í pad 7: č erstvý infarkt myokardu, naš e diagnó za spí š e myokarditida. Uká ž u to a vysvě tlí m, proč si to myslí me. Pak má me lymfologické ú tvary v ostatní ch orgá nech, pseudolymfom, tedy zvě tš enou lymfatickou uzlinu a epiteliá lní Sjö grenů v syndrom, což je také autoimunitní onemocně ní slinné ž lá zy.

Než zač ala tato studie, udě lil jsem urč ité pokyny, jak prová dě t pitvy. A pož adoval jsem odebrá ní slinné ž lá zy. Samozř ejmě volal kolega, ž e jsem uplně blbý, co by jako mě lo oč ková ní udě lat se slinnou ž lá zou? A hned v první m př í padě, kdy jsem dostal slinnou ž lá zu, má m velmi ojedině lé podrá ž dě ní slinné ž lá zy, takž e souvislost je velmi pravdě podobná. Př í pad 8: srdeč ní infarkt, ješ tě není vyhodnocen a bude dá le zkoumá n. Př í pad 9: č erstvá trombó za bř í š ní tepny, multiorgá nové selhá ní. Naš e diagnó za lymfocitá rní vaskulitida, která tyto obě hové poruchy pravdě podobně vyvolala. Samotná krevní sraž enina nepř iš la na vyš etř ení. Kromě toho má me také lymfocitá rní miokarditidu ní zké ho stupně a tady je souvislost pravdě podobná. Koneč ně př í pad 10: prasknutí aorty s tamponá dou osrdeč ní ku, ješ tě není plně vyhodnocen a bude dá le zkoumá n.

Souvislost spí š e není vyvolá na oč ková ní m. Když to nyní shrneme. U 10 pitvou prozkoumaný ch př í padů má me velmi pravdě podobnou souvislost v 5 př í padech pravdě podobnou ve 2 př í padech, nejasnou v 1 př í padě, spí š e nesouvisejí cí v 1 př í padě a jednu souvislost dosud nevyhodnocenou. Takové jsou stě ž ejní vý sledky. Pokud má te ně jaké dotazy, mů ž ete je polož it. Mož ná ješ tě familiá rní pozná mka. Nemyslí m si, ž e zde hlá sá m biblickou pravdu. Kaž dou naš i diagnó zu jiš tě nou alespoň dvě ma zkuš ený mi patology rá d poskytnu i ostatní m, aby se také podí vali. U ně který ch př í padů, jak jsem ř ekl, má m změ ny, které vů bec nedoká ž u pojmenovat. Poté, co jem uká zal obecnou statistiku, př ichá zí hlavní obrazy nemocí, které jsme pozorovali a pak ty vzá cné obrazy nemocí. Vidí me to, č emu ř í ká me lymfocytá rní myokarditida, kde je také zasaž en osrdeč ní k a povrch srdce.

To je typické pro virové afekce. Podotý ká m, ž e tady nemá me co do č ině ní s virovou infekcí ale s virovou afekcí skrze virové č á steč ky, které musí bý t ve vakcí ná ch. Miokarditida je makroskopicky stejně jako klinicky velmi obtí ž né diagnostikovatelná. Makroskopicky je př i pitvě sotva rozeznatelná. Histologicky je č asto mylně považ ová na za infarkt. Rozhodují cí je infiltrace. U infarktu má me granulocyty a tato myokarditida proto č asto zů stá vá neevidová na. Je k tomu nutno prozkoumat mnoho vzorků. Samozř ejmě má vliv na vý kon pumpy. U starš í ch lidí, kteř í mají kritickou hmotnost srdce, kolem 500 gramů, se poč í tá kaž dé svalové vlá kno. Pak stač í, když ně kolik svalový ch vlá ken tí mto zá ně tem ztratí me. Mimoř á dný m problé mem je ztrá ta srdeč ní ho rytmu. V srdci má me ně co, co udá vá takt. Je to jako s autem, když vytá hnete zapalovací sví č ky, tak se srdce vypne a to jsou ta ú mrtí na selhá ní srdce, která pozorujeme také u mladš í ch lidí. Dů kaz je fakticky nemož ný.

Jeden uč itel v Heidelbergu takové př í pady vyš etř oval. Je k tomu tř eba prozkoumat srdce v 15 tisí ci ř ezech. A to je velmi ná roč né. Je to ruská ruleta. Nikdo neví, kde myokarditida zač í ná. Jestli se zrovna etabluje v obě hové m systé mu v sinusové m uzlu, pak je zkrá tka konec. Sice nejste ž á dní odborní ci, ale př esto si myslí m, ž e vá s to bude zají mat, i já jsem př i první m prochá zení myokarditidu č á steč ně př ehlé dl. Teď uká ž u rů zné obrá zky. Na klinicko-patologický ch konferencí ch se vž dy projedná vá př í pad po př í padu.

Já budu ukazovat rů zné př í pady. Sestavil jsem ná lezy z rů zný ch pitev, které jsme provedli. Na klinicko-patologický ch konferencí ch jsme nesmě li ř í kat „Tady znovu na dalš í m diapozitivu“. Prý to nudí. Museli jsme ř í kat „Ve vě tš í m rozliš ení ” nebo „ve speciá lní barvě a tady pod elektronový m mikroskopem“, ale nikdy „Tady znovu“. Dnes budu ř í kat „Tady, a tady znovu“. Takž e tady vidí te velmi diskré tně svalová vlá kna a tady edé m. Tady vidí te malé tmavé teč ky.

To jsou lymfocyty a o tě ch si budeme poví dat. Tady je to velmi diskré tní, ale je tř eba se dí vat př esně. Myslí m, ž e devě t z deseti patologů vč etně mě by to př ed ně kolika tý dny př ehlé dlo. Př i silně jš í m zvě tš ení, rozš í ř ená tká ň, typické lymfocyty a ně kolik fibroblastů. Tady znovu. Jsou to vž dy rů zné př í pady, jak vidí te podle č í sel ní ž e, abyste si nemysleli, ž e vá m ukazuji stá le stejný př í pad.

Tady už silně jš í projev.

Tady je již pravdě podobně zač í nají cí destrukce svalový ch vlá ken. Je vidě t, jak jsou zmuč ená. Já dra jsou zvě tš ená, není jim dobř e a tady znovu lymfocyty. Př i silně jš í m zvě tš ení je zř etelný edé m – infiltrace. A teď ty změ ny, které jsou velmi ná padné a mnohý mi patologi by byly pravdě podobně mylně diagnostiková ny jako infarkty.

To jsou tyto foká lní a multifoká lní, ve ví ce vzorcí ch se vyskytují cí oblasti zá ně tlivý ch infiltrá tů. A tady vidí te lymfocyty, nikoli granulocyty, to je rozhodují cí. Samozř ejmě tam jsou sem tam i granulocyty, ale tyto malé č erné teč ky, které vidí te vš ude, př i vě tš í m rozliš ení … to jsou tedy lymfocyty, které př edstavují to rozhodují cí. A nyní ohnisko, pak na ú plně jiné m mí stě velmi podobné ohnisko, kde nebyla deteková na korona, takž e to není způ sobeno cé vami, ale je to zá ně t, který se zde ví cená sobně ukazuje.

A tady opě t vidí te seř azené lymfocyty, které se tlač í mezi svalová vlá kna. Tady na pě kné m zvě tš ení vidí me doslova frontu.

Zde na př ehledové m sní mku uvolně ní celé ho svalstva skrze lymfocyty a to samé ve vě tš í m rozliš ení. Tady vedle ně kolik granulocytů. Neobjevili jsme to jen ve svalstvu, ale tady je epiká t a vidí te infiltrá ty pod epiká tem. Tam nemají lymfocyty co pohledá vat. Samozř ejmě ž e lymfocyty hlí dkují jako policie a tak uvidí me ně jaké ho policistu, respektive lymfocyt, vš ude, ale když je jich tolik, pak už to je zá ně t, č ili epikarditida. A tady rovně ž. A tady ř ez koroná rní tepny a v ní také uvolně ní lymfocytů. To je hladké svalstvo cé vní stě ny. Zde ve zvě tš ení.

To je epiká t – osrdeč ní k, který vykazuje silné infiltrá ty lymfocytů.

A tady hyperemické, př ekrvené oblasti. Tolik k myokarditidě. 14. srpna 2020 byly zveř ejň ě ny pozdní dů sledky virové myokarditidy, kdy mnozí zemř ou bě hem deseti let. My tu ale nemá me, a to musí m zdů ranit, virovou myokarditidu, ale myokarditidu způ sobenou virový mi komponenty, ale př inejmenš í m patogeneticky by to mě lo bý t zatí ž eno podobný m rizikem. Druhá nejč astě jš í diagnó za, kterou jsme stanovili, difú zní alveolá rní poš kození. Rá d mluví m o alveolitidě.

Také u ní je ná padné množ ství lymfocytů. Vš echny ty tmavé teč ky, které zde vidí te na plicní tká ni. Tady pá r vzduchový ch dě r. Plicní tká ň kolabuje, opě t silné infiltrá ty té mě ř vý luč ně z lymfocytů. Tady to samé.

Tady okolo cé vy akumulace lymfocytů.

Tady dokonce lymfologické uskupení, což ješ tě uká ž u pozdě ji. Celé toto lymfologické uskupení do plic nepatř í. Zná m ho vlastně pouze u exogení ch alergický ch alveolití d. A z exogenní ch není u tě chto pacientů ž á dná. Takž e endogenní difů zní alveolá rní poš kození, podle toho, jak tomu chcete ř í kat. Pak také dipleurá lně paretalá rní zá sah. Zde rovně ž vidí me mnoho malý ch č erný ch teč ek.

Tady ná sleduje seznam, takř í kají c s jistotou s oč ková ní m souvisejí cí ch vedlejš í ch ú č inků. Tí m se dostá vá me k tě m vzá cně jš í m vě cem, které jsou př edpoklá dá ny, č ili ješ tě nejsou zcela definová ny, ale existují k nim pá dné dů kazy. Na první m mí stě to jsou autoimunitní projevy, tzv. self-to-self attack, sní ž ení imunitní kapacity, ovlivně ní rů stu rakoviny, kdy je popisová no urychlení rů stu rakoviny, k č emuž tady nedoká ž u zaujmout stanovisko. Pak poš kození cé v neboli endotelitida, hrozný termí n, nicmé ně použ í vaný.

Vaskulitida a Perivaskulitida a koneč ně se uvá dí také shluková ní erytrocytů až po mikrotromby, př ič emž skuteč né mikrotromby jsme nevidě li, ale vidě l jsem fenomé n, který dosud nezná m. K autoimunitní m projevů m, zmiň oval jsem Sjö grenů v nebo Hashimotů v syndrom, extré mně vzá cná onemocně ní a jejich vý skyt v souboru deseti pacientů je velmi extré mní. Teď se dostá vá m k cé vní m změ ná m. Endotelitidě, č ili změ ně endotelu, to je cevní vý stelka.

Tyto endotely jsou tak ploché a malé, ž e normá lně nejsou vidě t. Je to opravdu jen prouž ek. Také jsem je nejprve př ehlé dl a teprve, když jsem je vidě l poř á d dokola, a to jsem vidě l př ibliž ně 40 tisí c pitev a pravdě podobně 500 tisí c biopsií, myslel jsem, ž e je to autolytický artefakt, o tom mů ž eme ješ tě diskutovat. Ale vidí te tady ty buň ky, které jsou oč ividně oddě lené a to pravdě podobně není autolý za, protož e mezi tí m lež í také erytrocyty, které se tam mohly po autolý ze jen tě ž ko zatoulat. A to lze pozorovat opakovaně.

Tady opě t odlouč ení buně k endotelu s erytrocyty, to jou ty podlouhlé buň ky. Imunohistologicky to ukazuji jako zvlá š tní ná lez, k ně muž ješ tě musí me zaujmout stanovisko. Ale nachá zí me to opravdu v té mě ř kaž dé m př í padě, aby to byla č irá ná hoda. Tady je postiž ená vě tš í cé va. Tady v mozku s tě mi oddě lený mi endoteliemi v kapilá rech. A teď koneč ně obrá zky, které mohu jen obtí ž ně vylož it.

Ty nejpodivně jš í vě ci, vš e v té to cé vě v plicí ch a to nejednou, ale ví cekrá t pozorovatelné a také zde má m ú tvar, musí m upř í mně př iznat, ž e neví m, co to je, ale budeme dě lat imunohistologii a zjistí me to. Nebo vá s napadá spontá nně, co to je?

Ne. Nerv to není a tudí ž pravdě podobně cé va.

Problé m shluková ní erytrocytů, který se na internetu kaž dou chví li zcestně zlehč uje, ale také jsme si povš imli, ž e ve ví ce př í padech byly cé vy jednolitě č ervené, což jsou samozř ejmě erytrocyty. A to není jen jeden př í pad, ale ně kolik př í padů. Tady opě t. Tí m č erný m se nenechte ruš it, to je pigment formalí nu.

A tady, jak to vypadá normá lně. To jsou erytrocyty, když lež í normá lně v cé vě, hezky zvlá š ť, skoro jakoby dodrž ovaly odstupy kvů li covidu.

Zde ješ tě vě tš í cé va v plicí ch, také v ní erytrocyty oddě leně a jako dalš í ná lez zá ně t plicní ž í ly.

Pak tato velkolepá cé vní změ na.

Také zde je ná padné, ž e lymfocyty jsou nejč astě ji postiž eny. Cé vní stě na, to č ervené vpravo je trombus, tady jsou lymfocyty, tady je pá r granulocytů. Tohle je plicní infarkt, který jsme vidě li, který nemusel bý t nutně smrtelný.

Toto je nekró za slinivky, kterou jsem ukazoval.

Už tam toho moc nezbý vá, ale když se dobř e podí vá te, také zde má me lymfocytá rní infiltrá ty. Tady pravdě podobně ve zbytku cé vy, zde ve vě tš í m rozliš ení, opě t malé teč kovité lymfocyty. Zde, pravdě podobně také cé va s lymfocytá rní mi infiltrá ty, pravdě podobně cé vní poš kození, které vedlo k ž ilní trombó ze. Tady má me dalš í ná lezy. Lymfocyty prakticky ve vš ech tká ní ch a orgá nech. Teď se dostá vá me k vaskulitidě a perivaskulitidě skze oč ková ní. Napadá vš echny orgá ny. Je nutné podí vat se př esně. Tohle je aorta. Když se dí vá te zblí zka, má me tu cé vu a okolo ní lymfocyty.

Co dě lají venku v aortě? To byla cé va srdeč ní pleteně. A tady lymfocyt. Takž e doprovodná perivaskulitida.

Obzvlá š ť zají mavý je tento př í pad leukoklasické vaskulitidy ků ž e. To je extré mně vzá cný jev vyvolaný imunitní m komplexem. Proč lé kař prová dě jí cí pitvu odebral na biopsii zrovna vzorek bř icha, to neví m. Muselo na ně m bý t ně co k vidě ní. Nepř edpoklá dá m, ž e bylo oč ková no do ků ž e bř icha, ale má me zde tuto malou cé vu s lymfocytá rní mi infiltrá ty a č á steč nou destrukci v okolí krvá cení a typicky, zde ve vě tš í m rozliš ení, lymfocyty a pro leukoklasickou vaskulitidu typické usazeniny ž eleza.

To znamená, ž e tam zanikají erytrocyty a proto, př edpoklá dá m, ž e jazykově ne př í liš dobrý ř ekl leukoklasické mí sto leukoklastické, ale tak už to zkrá tka v uč ebnicí ch je. O tom, co jsem vidě l, jsem dlouho př emý š lel a napadl mě jediný vý raz, amok lymfocytů ve vš ech tká ní ch a orgá nech. Č ili nadmě rná imunitní reakce s rizikem autoimunitní ho onemocně ní.

Hyperplasie a aktivace lymfatický ch orgá nů, lymfatický ch uzlin a slinivky, pseudolymfomy, pak infiltrace a lymfofoliká lní zduř eniny v nelymfatický ch orgá nech č á steč ně se znič ení m tě chto orgá nů jater, plic, š tí tné a slinné ž lá zy, jak jsme zmiň ovali. A pak protipó l k hyperplasii, deplasie, respektive uklá dá ní lymfatický ch orgá nů s nucený m oslabení m externí imunitní kapacity. Anglický pojem pro toto by pravdě podobně nebyl podle definice ú plně sprá vný. Prá vě s nebezpeč í m prolongní ho autoimunitní ho onemocně ní. Ž á dný č lově k dnes nedoká ž e ř í ci, zda a jak dalece se mů ž e zpě tně vytvoř it. Zde jsou k tomu ná lezy. Plí ce s lymfatickou uzlinou. Ví dá te to č asto? Př i chronické m autoimunitní m onemocně ní. Př esně. A rovně ž u exogenní ch alergický ch alveolití d. Ale odkud by se to sem dostalo? Myslí m tí m, ž e pacienti př edtí m pravdě podobně nebyli, co se plic tý č e, nijak ná padní. Tady dalš í př í pad. Na jiný ch plicí ch v jiné m zabarvení. Myslí m, ž e už doká ž ete rozpoznat lymfatickou uzlinu.

Tady je dokonce se dvě ma zá rodkový mi stř edy. Takž e tam opravdu dochá zí k projevů m sí ly. Stř edy zá rokdů jsou ty svě tlejš í. Tam sedí pamě ť ové buň ky a lymfocyty, které pak zahajují imunitní odpově ď. Tady je dalš í. Zá mě rně jsem uká zal ně kolik př í padů. Tady lymfozytá rní infiltrá ty v já trech zná mé samozř ejmě př i hepatitidě, ale tady v oblasti cé vní stě ny spí š e nepravdě podobné.

Také v já trech takto dobř e ohranič ený uzel, není to myslí m portá lní hepatitida, ale lymfatická uzlina. Takř í kají c č á st lymfatické uzliny v já trech. Pak zá ně tlivé infiltrá ty v ledviná ch. Zde vidí te tě lo ledvin, to jsou glomeruly. Obvykle, když jsou glomeruly zaní cené, hovoř í me o glomerulonekritidě. U naš ich př í padů má me lymfocytá rní infitrá t v kapsulovité oblasti ledviny. Zde dalš í př í pad, také zde nikoliv v glomerulá ch, ale kolem nich, č ili intersticiá lní lymfocytá rní nefritida a naví c to není ani č astá nefritida, kterou č asto pozorujeme u starý ch lidí. Tady na vě tš í m vidí me lymfocyty, které se shromá ž dily kolem glomerula, ale samotné ho glomerula se netý kají. A nyní ty nejpodivně jš í vě ci. Už jsem vidě l statisí ce uterusmyomů, ale, aby v nich byly lymfocitá rní infiltrá ty je pro mě nové. Zde ovarialní cysta. Když se podí vá te zblí zka, tady jsou lymfocitá rní infiltrá ty a exsudá t. Velmi podivné. Dá le pararená lní tuková tká ň, v ní tká ň ové vlá ko s lymfocyty. Ve vě tš í m rozliš ení je to lé pe vidě t.

Nyní př í pad 7, který vykazuje zvlá š ť nadmě rnou imunitní reakci. Tady vidí te lymfatickou uzlinu, mě ř í té mě ř č tyř i centimetry a z hlediska struktury je č á steč ně zachovaná. Evidentně pseudolymfom.

Tady má m vě tš í rozliš ení. Parakortiká lní zó na je rozš í ř ená, tam se odehrá vají reakce T-buně k.

Tady by se pravdě podobně také hovoř ilo o nadmě rné reakci T-buně k, ale lymfatická uzlina o velikosti tř í centimetrů, pokud ji má te v podpaž í, tak už ji nahmatá te. A tohle je slezina. Také zde zř etelná aktivace lymfocytů. Teď jako protipó l ú bytek, který č asto ví dá me také u pacientů s AIDS po poč á teč ní m otoku. Tady slinivka, kterou jsme mě li př edtí m. Není tu prakticky nic, tady je malá lymfatická uzlina, vš echno ostatní je té mě ř prá zdné. Teď tento krá sný př í pad Sjö grena u slinné ž lá zy. Oba jsme to př i první m prochá zení př ehlé dli.

Dě lá m bě ž ně př edbě ž né vyš etř ení a vů bec nejde o př ehlé dnutí, protož e, co č lově k nezná, to ani nevidí. Takž e tady vidí te normá lní tká ň slinné ž lá zy a vidí te oblast, kde jsou znič ené kontraktily, které vytlač ují sliny. Což je velmi ojedině lé. Ješ tě ve vě tš í m rozliš ení. Souhlasí te s diagnó zou? Ano. Ute Langerová: Profesore, mluví te o Sjö grenovu syndromu, což je autoimunitní onemocně ní, aby bylo zř ejmé, ž e tu má me co do č ině ní s imunitní m systé mem, který se utrhl ze ř etě zu a bojuje sá m proti sobě. Zá ně ty v cé vá ch a kolem cé v se odehrá vají v kaž dé m orgá nu, jak ř í ká pan profesor Brü cke. Ovariá lně ve vaječ ní cí ch, v dě loze a také v ledviná ch.

A z velké č á sti způ sobují autoimunitní reakci a mohou př ivozovat autoimunitní onemocně ní jako prá vě tento Sjö grenů v syndrom na slinný ch ž lá zá ch. Prof. Burkhardt: Nikdo neví, jestli to je samo-omezují cí, v což lze jen doufat. Samozř ejmě mů ž ete argumentovat, ž e ně jaký pacient už mě l Hashimota a dalš í Sjö grena, ale v kolektivu deseti lidí by to bylo extré mní. Jedná se o onemocně ní, ř ekně me jednoho ze 100 tisí c. Nyní se dostá vá me k jediné mu té matu, které je ale o to zají mavě jš í.

Totiž k otá zce kontaminace vakcí n cizí mi tě lesy a adjuvanty. Na internetu jsou nejdivoč ejš í spekulace o mikroč ipech a dalš í ch lá tká ch, oxidu grafenu, č i minerá lech. Spojení s hliní kem je ve vakcí ná ch s oblibou použ í vá no k zesí lení reakce tě la, což jsme vidě li. V Japonsku objevili č á steč ky nerezové oceli ve vakcí ně od Moderny a sice v š arž í ch vyrobený ch ve Š paně lsku. V Ně mecku na to postrá dá m jakoukoli reakci. Jsem si jistý, ž e tyto vakcí ny jsou dodá vá ny také do Ně mecka. Japonci jsou evidentně trochu vybí ravě jš í. Vý robní společ nost argumentovala tak, co byste nechtě li slyš et. Tě ch pá r č á steč ek nerezové oceli ve vaš em rameni př ece nevadí. Nerezová ocel se př ece v medicí ně bě ž ně použ í vá v proté zá ch a v srdeč ní ch chlopní ch, takž e to nevadí, je to neš kodné. Jen č eká m, až ně kdo př ed soudcem ř ekne, já jsem toho muž e nemohl ubodat.

Nů ž byl z nerezové oceli, to je př ece lé kař sky schvá lené, nerezová ocel v tě le. Není tu ž á dná reakce. A teď vá m uká ž u, jak jsme na to př iš li. Prozkoumali jsme vakcí ny od rů zný ch vý robců. Naš li jsme, mimochodem, to se vztahuje k jednomu fyzikovi z Hamburgu, panu Stefanu Reiserovi, který na to upozornil a my jsme ho zde v Reutlingenu ná sledovali. On to zkoumal prosvě tlovací mikroskopií a já se ho stá le ptal, cizí nebiologická tě lesa jsou podle platné ho katologové ho prá va prvky dvojitě lá mají cí svě tlo nikoli biologické prvky. To sice nemusí vž dy sedě t, ale dobř e. Ká ž dopá dně toto jsme naš li.

Takové to krabicovité prvky, pak tyto jehlovité nebo nitkovité elementy. Takové to š í lené vě ci. Tady to kolegyně označ ila drasticky. Nalé zá me to č astě ji. Tady, tady, tady… zkrá tka rů zné č á steč ky dvojitě lá mají cí svě tlo. Př edpoklá dá m, ž e nerezová ocel nelá me svě tlo dvojitě, ale na rozhraní se svě tlo lá mat mů ž e. Hned to uvidí me. Má me tu krá sné obrá zky, už mé ně hezké, když je to z vnitř ku tě la. Tady má me př í pad 1. Mikroembolie cizí mi tě lesy, k ní ž doš lo intravitá lně. Tento jev zná me u embó lie kostní dř eně, které se obá vá me po zlomeniná ch, když se dostane kostní dř eň do tká ně. Ta se pak dostá vá do plic. Plí ce jsou nejuž š í č á stí krevní ho obě hu a uví zne to v nich a mů ž e dá le proniknout i do mozku.

Takhle to vypadá. Zde již mů ž ete vidě t tyto obř í buň ky, který m ř í ká me také cizorodé obř í buň ky. Pochá zejí z makrofá gů. Kromě toho vidí me samozř ejmě klasickou lymfocytá rní alveolitidu. A tady jsem udě lal také ně kolik obrá zků, abych vá m uká zal, ž e jsem nevyfotil jen tak ně co. Jedná se o ž enu, která nemě la nijak exponované zamě stná ní, bylo jí př es 80 let. Je to maximá lně ně kolik dní mož ná tý dnů staré. Obř í buň ky jsou tu velmi pě kně vidě t. Obř í buň ky byly poprvé pozorová ny Paulem Langkancem na Bernské univerzitě.

A takhle to vypadá. Tady vidí te š tě rbinu, mezití m je na okraji trochu nahně dlé ho materiá lu. Zde ten samý materiá l rovně ž prochá zí např í č buň kou. Tady také a tak dá le. Mohl bych vá m uká zat stovky tě chto buně k. Č lově k je tí m nadš ený, když to vidí, ale je to problematické. Také zde obř í buň ka, okolo lymfocyty. Ž á dné granulocyty. A zde znovu to vylouč ené. Nemohl jsem se toho nabaž it. A tak to vypadá v dvojitě lomené m svě tle. To množ ství teč ek vá s nemusí ruš it. To je formalinový pigment. Tato č á steč ka má velmi jasné hrany. Jak jsem ř ekl, myslí m, ž e nerezová ocel nelá me svě tlo dvojitě, ale na hraná ch se takové elementy vyskytují.

Také zde obř í buň ka, s tě mi poč etný mi já dry. Jak se to tam dostalo? Sledovali jste, když do oč kovací ch center př ichá zejí lidé a tam se jim to pí chne? Sledovali jste to ně kdy? Tam se nikdy neaspiruje, rovnou se to vbodne a vstř í kne. Př itom je ale mož né trefit cé vu a já jsem př esvě dč en, ž e tady to bylo vstř í knuto do cé vy. Jestli na to ta ž ena zemř ela je jiná otá zka. Ale ale urč itě to k delš í mu ž ivotu nepř ispě lo. Nemá m celé plí ce, takž e nemů ž u ř í ct, jak rozš í ř ené to je, ale ve vzocí ch, které má m, je to velmi hojné. Kolega ze Sigmaringenu mne na to upozornil. Speciá lně sledoval reklamy na oč ková ní, zprá vy o vakcinaci, jak tam lidi př ijí ž dí v autech.

Ř í kal, ž e si dá val pozor a př i podá vá ní injekce nikdy nebylo aspirová no. To znamená, ž e oč kují cí nikdy nevě dě li, jestli jsou v ž í le nebo ne. Prá vě proto patř í oč ková ní do rukou lé kař ů, to je jasné. A ne do rukou ně jaký ch praktikantů. Z toho, co ví m, WHO pož adavek na aspirová ní š krtla, takž e jim se to nemů ž e př edhazovat. Já se ješ tě uč il, ž e se aspiruje. Sval je př ece plný cé v. Č lově k se pak diví, co vš echno se změ nilo. Změ ny ohledně pitev jsem už zmiň oval. Tí m se dostá vá m k renomé. Evidová ní vedlejš í ch ú č inků oč ková ní s mož ný m ná sledkem ú mrtí. Vý skyt zemř elý ch je v souč asné podobě zcela nevhodný a statisticky bezcenný. Př es 40 let jsem ohledá val tě la.

Mohu vá m tedy ř í ct, ž e to vlastně nikoho nezají má. Dě lal jsem i druhé ohledá ní pro kremaci, ale ž á dný lé kař kvů li tomu nebude bí t tak rychle na poplach. Postiž ení a př í buzní to vě tš inou zamlč ují. Museli by si to př i smrti svý ch blí zký ch vyč í tat. Obdrž el jsem zají mavý př í pad, prostudoval jsem celé lé kař ské zá znamy, a nikde v nich nestá lo, č í m a kdy bylo oč ková no. Napadlo mě, ž e mi poslali š patný př í pad. Ani v pitevní m ná lezu nebylo nic o oč ková ní. Tak jsem psal manž elovi a dostal odpově ď, ž e mu to jeho ž ena zamlč ela a neř ekla to ani nikomu v nemocnici.

Teprve po její smrti naš el v její kapse ozná mení o druhé m oč ková ní. Na zá kladě toho se domní vá, ž e byla jednou naoč ková na a proto chtě l vysvě tlení. Takové př í pady existují a statistici tvrdí, ž e jim nic neunikne. Př itom ná m uniká 90 %. Pitvy v institutech soudní ho lé kař ství bez rutinní ho histologické ho vyš etř ení jsou metodicky apriori rů zné, což není vý tka proti soudní m lé kař ů m. Kaž dý dě lá své ř emeslo a to nepař í k jejich ř emeslu. Pitvy v patologický ch ú stavech jsou č á steč ně odmí tá ny. Má me tam mnoho š patný ch zkuš enosti.

A jak jsem na to př iš el? Protož e za mnou př iš li zoufalí př í buzní, ať provedu pitvu. Odmí tal jsem, protož e už nemá m tu mož nost. Zkrá tka pitvy jsou č á steč ně odmí tá ny a u tě ch provedený ch chybí prá vě č asto znalost tě chto nový ch vzorců nemocí, které si teprve musí me osvojit. Vý sledkem tedy je interdiscipliná rní pitva a hodnocení soudní mi lé kař i a patology se zkuš enostmi v histologii. Obligá tní histologické vyš etř ení vš ech orgá nů a lé zí je pro toto kladení otá zek jedinou obhajitelnou cestou. Ř í ká se tomu Heidelberger-model. Mohu zde jmenovat č lově ka, který to tam takto dě lá. Tam se pracuje ř á dně. Poč et, který zmiň oval, tu také zazně l. On se také domní vá, ž e 30 až 40 procent ú mrtí v č asové souvislosti po oč ková ní je způ sobeno oč ková ní m. Dostá vá m se k poslední m obrá zků m neboli shrnutí m. Vě domě jsem nechtě l a také neř ekl nic politické ho.

Př esto nemohu odolat a cituji jednoho prá vní ka: „Kdo se nechce oč kovat, musí také né st ná sledky. “ To ř í ká prá vní k. Já bych se do podobný ch prá vní ch problé mů nevmě š oval. Ale mů j zá vě r je, kdo se chce oč kovat, musí také né st ná sledky. Naš í m ú kolem je, a to jsem se tu pokusil nastí nit, odhalení rizik a vedlejš í ch ú č inků, neboli obmě na Bushova citá tu, aby se to dě lo s rozumem, od toho je tu patolog. A tí m konč í m. Velmi dě kuji a smě le se ptejte. Mož ná ješ tě jedna pozná mka, krá tce př ed koncem jste ř ekl, ž e jste oba nejprve museli vypracovat konkré tní vzory pro tyto př í č iny smrti ně jak způ sobené s velkou pravdě podobností oč ková ní m. Myslí m, ž e to je velmi zá sadní vý sledek, který také dá te k dispozici vaš í m kolegů m. Má m tu asi 20 ř ezů ke kaž dé mu př í padu. Provedl jsem př edbě ž ný screening, asi š est hodin na kaž dé m př í padu.

Pak jsme společ ně strá vili dvě a pů l hodiny nad kaž dý m př í padem a pak jsem vě noval 6 hodin digitalizaci tě ch fotek. Př i fotografová ní nebo z vý ř ezů je pak vidě t ješ tě ví c, než č lově k vidě l př edtí m. Např í klad tento Sjö rgenů v syndrom jsem uvidě l teprve, když jsem slinnou ž lá zu naskenoval a pomyslel si, ž e je tam divný flek. Takž e je to celé velmi ná roč né. Také já jsem ty myokarditidy zpoč á tku př ehlé dl. Také jsem si nejdř í v myslel, ž e to je infarkt. Ale když se pak dí vá te pozorně a analyzujete buň ku a to je také dů lež ité ř í ci… Je to první krok, který jsme udě lali. Druhý m krokem je imunolohistologie, vš e, co arzená l patologa, biologa nebo prostř edky chemika, které teď na tyto vě ci uvolní me, nabí zí, abychom mohli tu souvislost s č á steč kami viru skuteč ně doká zat. Vš ichni zde mů ž ete prohlá sit, ž e co jsem ukazoval, mů ž e bý t ná hoda.

Když pak budeme mí t imunohistologicky shodné ná lezy, když uvidí me, ž e to jsou prakticky jen T-lymfocyty, pokud uvidí me, ž e tam spike protein exprimuje, potom to mů ž eme tvrdit s jistotou. Ale tak dlouho jsme nechtě li č ekat. Celé to ješ tě potrvá pravdě podobně dalš í ho pů l roku, než bude vš e hotové.

Dr. Lang: Chtě l bych k tomu ješ tě ně co ř í ci. Ve zkratce. Patolog př ichá zí má lokdy sá m. To je staré rč ení mezi patology. Takž e bylo moc dobř e, ž e jsme to společ ně shlé dli, ž e jsme ješ tě mě li tř etí ho kompetentní ho, který si ná lezy prohlé dl, protož e společ ně vidí te ví ce, než osamoceně. Nebo se vzá jemně opraví te. Netvoř í me ž á dný zá jmový spolek. Naopak jsme vzá jemně nezá vislí. Kaž dý vná š í své zkuš enosti. Nic ví c, nic mí ň. Objevili jsme mnohé. A př í bě h s lymfocyty je ná sledují cí. Hrají hlavní roli př i imunitní obraně a také př i reakci na genetickou oč ková cí lá tku. Oboje musí me ješ tě doká zat. Mů ž eme tento jev vidě t, ale musí me dalš í m vý zkumem doká zat, jaký typ lymfocytů tam je a pak se mů ž eme podí vat, odpoví dá tento typ lymfocytů, který je tam vidě t, také tomu, který způ sobuje toxicitu spike proteinů? Je to identický obraz?

To by bylo velmi dů lež ité a budeme také dě lat hmotnostní spektrometrie, abychom spiky vů bec proká zaly. Pokud nejsou prokazatelné, pak má me problé m. Pak mů ž eme vyjadř ovat jen vý poč et pravdě podobnosti. Doufá m, ž e už to brzy bude vytesané ve zlatě, jsou to ale vě ci, které potř ebují relativně hodně č asu a ten č as tvá ř í v tvá ř akutní m problé mů m, které zde vznikají, už nemá me. Proto musí me dostat taková to př edbě ž ná zjiš tě ní mezi lidi, č í mž se snad ješ tě ně kteř í probudí. Divá k: Mě l bych otá zku k myokarditidě. Velkou roli hrá lo, jak jsem slyš el, ž e by mohli bý t postiž eni zejmé na také mladí lidé a obzvlá š ť sportovně založ ení lidé. Ř í kali mi to sportovci, ž e zaznamenali př iblí ž ně tý den nebo dva po oč ková ní pokles vý konu a zná mky ú navy. Také mi bylo telefonová no z lé kař ské oblasti, ž e to mů ž e postihnout prá vě sportovce a mladš í lidi. Co na to ř í ká te?

Prof. Burkhardt: U mladý ch lidí by mě lo bý t rozhodují cí naruš ení obě hové ho systé mu. Jak už jsem uvá dě l, je to prakticky ruská ruleta, ale samozř ejmě vž dy zá lež í, kolik svalové buň ky zahyne a buň ky srdeč ní ho svalu neregenerují. To znamená, kdo ve 20 letech př ijde o ně která svalová vlá kna, ten už je pak nebude mí t po zbytek ž ivota. A pokud ná sledně pokrač uje v zá vodní m sportu, tak mu tato svalová vlá kna chybí.

Ute Langerová: Dě kujeme. Podrobnou prezentaci udě lá me nyní. Po 15minutové př está vce se vrá tí me s dalš í mi mikroskopický mi obrá zky na tmavé m poli, abychom vnesli ješ tě ví ce svě tla do temnoty. Dě kuji moc.

Konec 1. č á sti ze dvou

Př eklad: Jana F.

⇐ Предыдущая 12