Člověk a práce

Podle biblické ho pojetí svý m hř í chem č lově k strhl do poruš enosti celý svě t. „Pro š patnost (lidí ) ‑ pí š e Jan Zlatoú stý ‑ se země stala zlou. “* Kosmos ztratil svou prů zrač nost, nemluví již o Bohu. Ale Chrysostom dodá vá: „Stane se znovu neporuš ený m a to kvů li ná m“. * Spravedliví př ipravují i pro svě t hlubokou obnovu. To je cí l askeze. Podle Florentské ho, ideá lem kř esť anské askeze není pohrdá ní svě tem, ale radostné př ijí má ní, které chce svě t bohatš í pozvedá ní m ho k vyš š í ú rovni, až do plnosti promě ně né ho ž ivota. * Tí mto způ sobem bude svě t oč iš tě n, ale také veden positivní cestou ke své mu zbož š tě ní prostř ednictví m lidské prá ce.

V dneš ní době se snaž í me nalé zat positivní smysl lidské prá ce. Č asto a vý teč ně to ve svý ch homilií ch zpracová val již svatý Jan Zlatoú stý. * On ví, ž e vě tš ina lidí považ uje prá ci za zloř eč ení a trest. Ptá se proto, zda Adam v rá ji pracoval a odpoví dá: „V rá ji nebyla „ná maha“, která je trestem za hř í ch, ale i Adam pracoval. Jen tak mohl rozví jet schopnosti vlastní př irozenosti. Je velký m privilegiem od Stvoř itele, ž e se s ní m mů ž eme spojovat a př ispí vat k promě ně svě ta a vé st ho spolu s Bohem k jeho koneč né dokonalosti“. *

Co je tí m koneč ný m ú č elem? Otcové jsou jednomyslní: je to zbož š tě ní vš eho stvoř ené ho, aby nakonec Bů h byl vš echno ve vš em (1Kor 15, 28), aby se kosmos vrá til ke své mu rajské mu pokoji. Zá zraky vyprá vě né o ž ivotě svatý ch slouž í k ujiš tě ní, ž e tento ideá l je dosaž itelný. Avš ak i mimo tuto zá zrač nost je kosmická funkce č lově ka obdivuhodná, jak potvrzují ruš tí myslitelé. Zbož š tě ní svě ta, pí š e Solově v, př edpoklá dá jeho ož ivení a v urč ité m smyslu „polidš tě ní “, „transfiguraci“, promě ně ní v oslavený stav. *

Posvá tná ikonografie je mezi lidský mi „pracemi“ tou, v ní ž je toto poslá ní nejviditelně jš í. Bý vá odů vodně ně př ipomí ná no, * ž e ikonografové se umě jí zř í kat vymyš lený ch forem. Př ijí mají ale ty, které se nachá zejí v bě ž né m ž ivotě, př ič emž se starají zachovat „pů st oč í “. Už í vají formy tantum quantum‑ jen natolik, nakolik jsou znamení m slá vy Bož í. V ikonografii proto se vesmí r vrací ke své teofanické funkci. *

Kosmos na poč á tku obsahoval „slovo“ Bož í, ale nyní př ijí má té ž slovo a vý znam od č lově ka. Adam dá val jmé na ž ivoč ichů m země (Gn 2, 19). V tom ho až po dnes ná sledují vš ichni umě lci ‑ a v podstatě umě lcem je kaž dý č lově k ‑ tí m, ž e dá vají vý znam vš emu, co vidí a berou do rukou. Kaž dý č lově k tedy už í vá, doxologicky, tvorstvo pro vě tš í slá vu Bož í, když pro ně j nalezne mí sto ve velké kosmické liturgii.

⇐ Предыдущая 12 13 14 15 161718 19 20 21 Следующая ⇒